Kultura21.cz

Detektivky švédských autorů dobývají český knižní trh. Spustila se doslova lavina. Čím lákají autoři ze severu Evropy své čtenáře, v čem se jejich případy odlišují od amerických a anglických krimi příběhů? Myslím si, že především tím, že vyprávějí mnohem víc i o životě v daném městě, zemi. Nejdou jen a pouze po případu, ale každou z postav barvitě vylíčí, zasadí do konkrétní reality, vymodelují barvité charaktery… Ve švédských detektivkách se tak dočteme víc než to, že pan XY byl nalezen usmrcen tam a tam a pravděpodobným vrahem je jeho milenka. Také nejsou zahlceny různými přístroji, forenzní věda je jen prostředkem k úspěšnému pátrání a netvoří samostatnou či spíše hlavní dějovou linii.

Švédské detektivky jsou skutečné detektivní romány, zaplněné vztahy, souvislostmi, skutečnou realitou dne. Dozvíme se z nich o samotném Švédsku víc, než bychom od krimipříběhu čekali. A Camilla Läckberg není jiná. Přichází za svými čtenáři s detektivem Patrikem Hedstömem, který řeší se svým týmem zločiny v malém městě. Patrik je podruhé ženatý, první žena Karin mu utekla s muzikantem, Erika, druhá žena, spisovatelka, je doma s roční dcerou Miou. Ale to se má změnit. Erika potřebuje dokončit knihu, má smlouvu a nakladatel nepočká, a tak Patrik nastupuje půlroční rodičovskou dovolenou. Jenže to není tak lehké, jak si myslel, stále ho to táhne na stanici, kde jeho kolegové Martin, Gösta a Paula řeší záhadné vraždy dvou sedmdesátníků. Nemohou se dobrat pořádných stop, vše jako by směřovalo do minulosti, nelze pochopit, co vlastně odstartovalo tyto hrůzné činy. Ale ani Erika se nemůže vnořit do psaní své knihy. Objevila totiž deníky své matky, odtažité a velmi chladné ženy, a nejen je. S nimi matka ukryla německý válečný kříž a dětskou košilku s krvavými skvrnami. Eriku objev odvádí od práce nad rukopisem, chce poznat matčino tajemství i důvod, proč v truhle na půdě ukryla právě tyto věci.

Malá dětská košilka bývala kdysi bílá, ale teď, když ji držela na světle, bylo patrné, že stářím zežloutla. Nemohla odtrhnout oči od hnědých fleků. Napřed si myslela, že je to rez, ale pak jí došlo, že musí jít o zaschlou krev. Kontrast mezi maličkou košilkou a krvavými skvrnami bral za srdce. Jak se sem ta košilka dostala? Čí byla? A proč si ji její matka schovala? (Elsyino tajemství, s. 9)

Erika se zpočátku zlobí, že Patrik odbíhá za svými kolegy a přece jen se alespoň trochu „namočí“ do pátrání. Nakonec však společně dojdou k tomu, že případ vražd a tajemná minulost Eričiny matky mají mnoho společného. Odhalení viníka přináší odpovědi i Erice a její sestře. Bonusem je nalezení bratra, o kterém sestry neměly tušení.

Camilla Läckberg vedle pátrání v současnosti odvíjí v knize vzpomínkovou část, ve které se přesuneme do let 1944 a 45 – do období konce války. Tehdy byla ještě Elsy, matka Eriky, šťastná, tehdy prožívala velkou lásku, která však skončila velkým zklamáním, jež jí zatvrdilo navěky srdce. V těchto kapitolách budeme sledovat životní osudy Elsy, Britty, Franse, Erika a jeho staršího bratra Axela, který pomáhal protinacistickému odboji v Norsku a padl do zajetí.

Nejhorší byla zima. To, že se nikdy nedokázal zahřát. Vlhko pohltilo každé sebemenší teplo a obklopovalo jeho tělo jako deka. Axel se na palandě stočil do klubíčka. Dny v prázdné cele byly nekonečně dlouhé. Přesto lepší, než když z ní musel vyjít. Výslechy, rány, otázky, které se na něho sypaly jako krupobití. Jak by jim mohl cokoli prozradit? Ví tak málo, ale to, co zná, nikdy neřekne. Napřed by ho museli zabít. (Elsyino tajemství, s. 160)

Příběh kdysi nerozlučných přátel, jež rozdělila jedna děsivá událost, která se stala na samotném konci války, navádí čtenáře správným směrem. Díky těmto vsuvkám jsou trošku napřed před samotnými vyšetřovateli, vědí také víc než Erika pátrající v matčině minulosti. Přesto jim autorka nevzala chuť číst dál. Naopak, navnadila je, aby pokračovali, přesvědčili se, že jejich úsudky jsou správné. Elsyino tajemství tak můžeme zařadit mezi dobré detektivní romány.

O autorce:

Pro dnes již velice populární autorku bylo psaní detektivních příběhů dlouho pouhým snem. Vystudovala ekonomii na univerzitě v Gothenburgu a několik let se ve Stockholmu tomuto oboru profesně věnovala. Když ale od svých blízkých dostala k Vánocům kurz tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, její kariéra nabrala úplně jiný směr. Právě v průběhu tohoto kurzu totiž začala psát román, který byl následně publikován jako Ledová princezna (shodou okolností v tomtéž týdnu, kdy se narodil její první syn Will). Ve svých dílech mistrně využívá i odborných znalostí svého druhého manžela Martina Mellina (vzali se v srpnu 2010), který je policistou. Změna profese se Camille opravdu vyplatila: má na kontě již více než 1,5 milionu prodaných výtisků ve 26 zemích, její knihy jsou překládány do angličtiny i dalších jazyků a dva z jejích románů se dokonce dočkaly ve Švédsku filmového zpracování. Česky kromě Ledové princezny vyšly příběhy Vlastní spravedlnost, Soukromá jatka a Černé lži, rudá krev (vše v Mottu).

Elsyino tajemství
Autor: Camilla Läckberg
Překladatel: Eva Nováčková
Žánr: krimi
Vydáno: 2012
Stran: 432
Vydalo nakladatelství: Motto
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Motto a FB autorky