Detektivky Agathy Christie patří k mým oblíbeným. Neteče v nich až tolik krve, nemusím dumat nad odbornými rozhovory forenzních vědců, dostávám jako čtenář všechna potřebná fakta, která zná i detektiv, takže si mohu skládat mozaiku případu spolu s ním, zapojit se do vyšetřování a někdy uspět… Takové přesně jsou případy této autorky – přemýšlivé.
Sittafordská záhada k nim bezesporu patří. Vraždu kapitána Trevelyana, vyšetřuje inspektor Narracott souběžně se snoubenkou jednoho z obviněných synovců zavražděného – Emily Trefusisovou. Případ vypadá zpočátku jednoznačně: Trevelyanův synovec nutně potřebuje peníze a nečekaně navštěvuje strýčka v Exhamptonu, který zde tuto zimu bydlí, protože své sídlo pronajal matce a dceři Willetovým, v den, kdy jej jeho přítel major Burnaby nalezne mrtvého. Proto je záhy obviněn a uvězněn. Jenže Emily nevěří, že by její budoucí manžel byl něčeho takového schopen. Protože jde o ráznou mladou dámu, vypraví se do kapitánova domu v Exhamptonu a posléze do Sittafordu, malé osady, v níž žije jen několik obyvatel, aby zjistila, co se v onen večer, v němž vypukla sněhová vánice, která odřízla Sittaford od světa, při spiritistické seanci vlastně stalo. Postupně s ní a novinářem Enderbym poznáme spoustu zajímavých postaviček, o každé se něco dovídáme, skládáme detaily a nakonec se dobereme k pravému vrahovi, jehož motiv byl sice naznačen zkraje knihy, ale pro jeho malichernost jsme ho všichni (čtenáři i vyšetřující) nezaznamenali.
Jednoduchá zápletka, výtečně vypracované charaktery postav, mnoho nejasností a vedlejších motivů. V podstatě by kapitána mohli zavraždit všichni příbuzní. Vše víc a víc zatemňují podivné zájmy dalších obyvatel osady. Z velkého bludiště Emily i inspektor, každý svou trasou, dospějí spolu s námi k cíli. Vražda je objasněna. Některé nakousnuté záhady si však musí čtenář domýšlet sám, indicií má dostatek a jistě dospěje tam, kam jej chtěla autorka dovést.
Od prvního vydání detektivky uplynulo osmdesát let. Přesto nezestárla a její příběh oslovuje další a další čtenáře. Nedivím se. Bravurně napsaný text vás pobízí pokračovat bez přestávky ke konci a nutí přemýšlet a dedukovat spolu s hrdiny. Pro knihu bych zvolila slovo pohodová, i když jde o detektivku. Vedle krváků tak totiž vyznívá. A kupodivu vám potoky krve a zprávy z patologie v žádném případě nechybějí.
Název: Sittafordská záhada
Autor: Agatha Christie
Překlad: Jan Zábrana
Vydal: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub
Zdroj foto: Knižní klub a Bookfan
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Bárou Hrzánovou a Liborem Jeníkem hraje Jarmila Vlčková v legendárním představení Hrdý Budžes dvacet let. Za tu dobu vystřídala několik divadelních angažmá a má za sebou desítky nádherných rolí. Objevila se v klasice i moderních hrách a publiku ji z...
S Jasonem Lutesem v románu Berlín – Město kamene navštívíme Německo roku 1928. Období, kdy Výmarská republika se zmítá v problémech, její ekonomika pokulhává, vláda porušuje podmínky příměří (vyzbrojování = peníze), nacistická st...
Metafora vydala v květnu temnou knihu Na hraně od francouzského autora René Manzora. Rituální vraždy, zběsilé pátrání, nesourodá dvojice vyšetřovatelů a pravda ukrytá za hranicí rozumu. Pěkně zamotaný příběh pro náročného čtenáře.
Zlínské divadlo Malá scéna uvedlo poslední zářijový den pohádku z pera Ondřeje Sekory Ferda Mravenec aneb Škola jízdy na kolečkových bruslích. Tu si otevřel Ferda Mravenec, sympatick...
Oddaná katolička Cruz prožila celý život podle pravidel, která jí vnutila rigidní španělská společnost. Denně chodí do kostela, uzavírá své tělo do korzetu, stará se o svého nemluvného manžela, pečuje o vnučku a strachuje se o dcer...