Jak těžké je milovat bližního svého
Sociolog Zygmunt Bauman ve své populární knize charakterizuje současnou moderní dobu jako tekutou a vztahy jsou podle něj bez pout. Vztahy se podle Baumana postupně rozmělňují a stává se z nich nezávazná hra, kde se kvalita vztahů změnila na kvantitativní. S láskou jako takovou však podle Baumana mizí i touha – která je podle něj zájmem po objevování neznáma. Díky sociálním sítím jsme všichni spolu v kontaktu více než kdykoli předtím. Stačí jediný klik. Ale i přesto máme mnohdy pocit, že chvíle skutečného spojení jsou mimo náš dosah.
Baumanova Tekutá doba znamená, že vztahy se nejenom rozvazují velmi snadno, ale zároveň lidé nejsou schopni jít do hloubky. Ve světě, kde je možné začít zbrusu nový vztah kliknutím tlačítka – „like“ na různých seznamkách – je také možné tento vztah velmi rychle rozvázat – pouhým odstraněním z přátel na facebooku. Bauman v Tekuté lásce tvrdí že tradiční pouta nahrazují vztahové sítě, které lze navázat či přerušit kdykoliv máme tu potřebu to udělat, aniž by na nás vůbec mohl dolehnout jakýkoliv cit. Jedinec tak využívá svobodu, ale opouští její součást, kterou je i zodpovědnost za své chování.
V éře pozdního kapitalismu je nátlak na spotřebu, struktury se z pevných mění na rozvolněné, společnost práce se změnila na společnost volného času. Toto pro Baumana ve velmi zjednodušeném nazírání znamená „tekutá modernita“. Vše je redukováno na to, aby si lidé mohli snadno „koupit“ nové s minimální bolestí. Podobné nazírání má například i Erich Fromm v Umění milovat či v Být či mít?, jen pro svůj koncept používá maličko jiné termíny a pojmy.
Je skutečně „pospolitost v troskách“?
Troufám si říci, že Baumanovo sociologické pojetí je v mnohém zastaralé a pojímáno optikou hyperboly (různá reality show, populární kultura ec.), kterou radikálně poměřuje se skutečným životem. Svůj pohled nedokládá žádnými fakty a pokud ano, často je využívá ke zcestné interpretaci. Ne že by jeho nazírání bylo úplně scestné a neaktuální, nicméně spoustu jeho konceptů je již řekněme překonaných a mají jiná vysvětlení.
Například Anthony Giddens ve své Sociologii tvrdí, že se sice vztahové vazby proměňují, ale že nejde o jednoznačně o něco špatného. Podle něj vztahy nejsou empiricky měřitelné jako nekvalitní a ploché vlivem tekuté doby a ani si nemyslí, že by dřív byly vztahy kvalitnější.
Vztahy jistě byly trvalejší, ale to také z důvodu násilí, nátlaku a nerovného postavení (nejčastěji žen) v těchto vztazích. Společenské normy se tedy sice rozvolňují, ale k prospěchu větší rozmanitosti. Mladí lidé již vztahy neberou jako normativní a sexuálně rigidní, jsou otevřenější a mají různorodější vztahy (i sami k sobě), což málokdo z jejich rodičů chápe. Podobně je to také se Zygmuntem Baumanem, který se vůči mladší generaci svým pojetím tekuté lásky a tekutých vztahů, vymezuje.
Nakonec nikdy nebylo žádné generace, která by se nevymezovala vůči té předcházející a ta by měla úplné pochopení pro tu, která nastupuje po nich. Přiznejme si, kolikrát jsme už slyšeli frázi, že mladí lidé jsou čím dál horší?
Název: Tekuté lásky: O křehkosti lidských pout
Autor: Zygmunt Bauman
Překladatelka: Zuzana Gabajová
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2024
Počet stran: 158
Hodnocení: 70%
https://www.academiaknihy.cz/kniha/tekuta-laska-o-krehkosti-lidskych-pout-2-vydani/
< Předchozí | Další > |
---|