Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V říjnu se filmoví fanoušci dočkají těsně po sobě dvou přehlídek – BE2CAN, který začíná 8. 10. 2025, představí snímky uvedené na proslulých evropských festivalech (Benátky, Berlín, Cannes), a DAS FÜLMFEST nabídne od 15. 10. 2025 německy mluvené filmy, ať již pocházejí z Německa, Rakouska nebo Švýcarska.

Obě přehlídky mají svá specifika. Be2Can, organizovaný distribuční společností Film Europe a těžící z její nabídky, zavítá do vícera tuzemských měst – kromě Prahy se jedná o dalších sedmnáct (!) lokalit: v abecedním pořadí Boskovice, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Hodonín, Cheb, Jablonec na Nisou, Kolín, Litvínov, Malá Skála, Olomouc, Ostrava, Písek, Šumperk, Uherské Hradiště, Ústí nad Labem a Zlín.

Das Fülmfest spatří mimo Prahu zájemci pouze v Brně, Olomouc i a Ústí nad Labem, zato vybrat si mohou i z vícera titulů, z nichž leckteré do zdejších kin sotva proniknou. Zbývá dodat, že diváci se mohou těšit nejen na filmy, ale také na další doprovodné počiny, mohou si třeba zúčastnit diskusí s řadou pozvaných hostů obého pohlaví (přechylování slova „host“ na genderově pseudokorektní „hostku“, jak se přihodilo při tiskových konferencích k oběma přehlídkám, považuji za jazykovou hloupost).

Atraktivní průniky

Dokonce se přihodilo, některé filmy mají obě akce společné – třeba Co ví Marielle nebo Riefenstahlovou. První jmenované dílo zpracovává přitažlivý námět, kdy se dospívající, školou ještě povinné dívce přihodí zvláštní věc: uštědřená facka u ní spustí záhadné telepatické schopnosti, kdy je schopna na dálku vnímat veškeré skutky i promluvy svých rodičů, ať již se nacházejí v zaměstnání nebo kdekoli jinde. Je z toho zmatena a zklamána, cítí potřebu si k rodičům znovu definovat svůj vztah. Ještě nedokáže posoudit jejich význam ani závažnost, takže do rodinného soužití vnáší rozklad, nabourává dosavadní soužití a rodiče nutí, aby se vzájemně přiznávali k činům, které vnímá jinak než oni a přisuzuje jim dopad, jaký nemají. Je to však začátečnické dílo, které leckdy hraje na velké umění, které toliko předstírá závažnost a myšlenkovou hloubku. Ve výsledku naráží na neobratně inscenované výjevy, které mají ukazovat, jak různě mohou být vnímány tytéž události, ale často dospívají k ochotnicky chtěnému rozměru.

Dogma

Riefenstahlová je životopisný dokument, který pojednává o slavné německé filmařce (jedné z prvních ve světových dějinách, o níž již vznikla řada pořadů, zhusta vysílaných Českou televizí), která se však zapletla s nacismem – s velkorysou státní podporou natáčela propagandistické filmy. Zachycovala v nich třeba nacistický sjezd nebo berlínskou olympiádu, získávala za ně mezinárodní uznání a po válce se bránila výtkám, že kolaborovala a podílela se na hitlerovských zločinech: tvrdila, že ve svých filmech zaznamenávala pouze holou skutečnost, že zcela se obešla bez jakéhokoli komentáře a vypovídala toliko obrazem. I v dokumentech o Riefenstahlové zaznívají jednomyslná tvrzení, že její snímky byly – a dodnes jsou – natolik uhrančivé svým ztvárněním i přinášenou výpovědí. Proto se domnívám, že by bylo vhodné spolu s dokumentem o režisérce promítnout i nějaké její dílo, třeba Triumf vůle (1934). Jestliže před nedávnem se vynořily dodnes ceněné, byť rozporně přijímané filmy, jakými jsou bolševická Stávka (1924) nebo rasistické Zrození národa (1914) /Jak ideologie pronikaly do filmu/, jistě by nynější divák přežil i nějaký nacistický počin. Aspoň by poznal, jakým způsobem se ovlivňovalo lidské smýšlení a jak leccos z těchto výrazových vzorců přežívá podnes.

Budeme se bát, dojímat i znepokojovat

Obě přehlídky nabízejí program složený z děl pestrých jak žánrově, tak druhově: vedle hraných snímků jsou to dokumenty často pojednávající o současných společenských problémech a rovněž animované výplody, leckdy dosti výstřední - třeba Be2Can zařadil Princeznu Kosmolesbu a renovované Andělské vejce, kdysi určené pouze pro domácí video.

Leni Riefenstahlová

Z dávnějších titulů si můžeme zásluhou Be2Can připomenout groteskní náboženské fantasy Dogma (1999), z nabídky Fülmfestu upozorním aspoň na upírský horor Nosferatu (1979) a sociální drama Ulička, kde není radosti (1925), natočené ještě v předzvukové éře. Stvrzují, že skutečně významná díla už dávno vznikla, že nyní se většinou setkáváme s pouhým odvarem kdysi novátorských sdělení. V současnosti málokdy vzniknou svébytné, i vypravěčsky suverénní výpovědi – mezi takové patří např. průhled na měnící se životní podmínky v průběhu 20. století, jak jej nastoluje historická sága Pohled do slunce. Na osudech čtyř generací žen postupně vyrůstajících v témže domě zjišťuje, že jejich vyslovené i nevyslovené tužby prosadit se jako ostatními respektovaná lidská bytost zůstávají téměř stejné, a to navzdory různému časovému ukotvení. Tento snímek, vysoce oceněný již v Cannes, byl za Německo nominován do oscarové soutěže.

Životopisy vládnou

Obě přehlídky jistě zaujmou námětovou šíří, avšak upozorním aspoň na hrané životopisné projekty, které osobnosti chvalně i nechvalně známé ukazují z odlišných pozic, než je obvyklé, snaží se pochopit jejich motivace i životní rozpoložení, pohnutky,aby činily, co činily. Be2Can zařazuje jednak Matku, která přibližuje začátky později proslulé řeholnice Matky Terezy, aniž by skrývala rozporné okamžiky jejího počínání, jednak Zmizení Josefa Mengeleho, nacistického zločince, který se v jihoamerickém exilu snaží uniknout své minulosti, ale marně se před ní schovává. Navštíví jej totiž syn, jehož očima se dění povětšinou pozorujeme.

Triumf vůle

Fülmfest rovněž předkládá řadu hraných životopisů, často o lidech různě konfliktních a rozporných, jejichž odkaz však přežil a oslovuje další generace. Tak můžeme pohledět na snímek Spát s tygrem, který se dotýká rakouské malířky Marie Lassnigové, na již uváděného Franze, jenž vypráví o životních osudech Franze Kafky. Svého druhu provokativní a snad i mystifikující dokudrama Zpověď hochštaplera Thomase Manna se pokouší vysledovat spojnice mezi spisovatelem a hrdinou jeho posledního, bohužel nedokončeného románu. A konečně švýcarské soudní drama Případ Frieda rekonstruuje více než sto let vzdálený proces se ženou, která v bezvýchodné životní situaci zavraždila svého syna - a film předestírá možnost, že by obětí dobových společenských poměrů mohla být i ona. Zdá se, v řadě děl se na povrch derou feministické podtexty, prvoplánově odsuzující znevýhodněné postavení žen v minulosti i nyní…

https://be2can.cz
https://www.dasfilmfest.cz
Foto: Be2Can, Das Fülmfest