Počkej na moře je román o lásce dvou mužů z šedesátých let

Neděle, 11 Prosinec 2022 10:16 Taťána Kročková

big pockej-na-more-sfI-503836 (2) Pokud máte chuť přečíst si opravdu dobrý román o lásce, sáhněte po knize Veroniky Opatřilové. Ta vypráví příběh dvou mužů, kteří se setkávají jednoho léta roku 1967 na ostrově Wight. Tento romantický, poetický a vášní nabitý příběh vás chytne za srdce.

Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil několik měsíců studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od jiných švédských studentů, kteří se v šedesátých letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává o deset let staršího profesora anglické literatury. Poznává, že skrývá stejné tajemství jako on sám, a mezi oběma muži propukne vášnivý milostný vztah, který má navzdory uvolňující se atmosféře konce šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Ačkoliv bylo označení homosexuality jako trestného činu v Anglii a Walesu oficiálně zrušeno roku 1967, hrdinové se stále musí potýkat s předsudky a nepochopením svého okolí.

Suverénní próza mladé české autorky je psána poetickým jazykem, který koresponduje s melancholickou atmosférou ostrova Wight. Mořské pobřeží, věčné podzimní mlhy a deště, protagonisté zabalení do deky a popíjející čaj na terase s výhledem na mořskou hladinu. Jejich příběh nás ovšem zavede také do excentrického Londýna a mondénního Brightonu, kde vládne kosmopolitní atmosféra, hippies a kapely jako Rolling Stones, The Who nebo The Turtles. Tato vlna proletí rovněž ostrovem Wight, spolu s vypravěčem se podíváme i na slavný Isle of Wight Festival do Godshillu, srovnávaný s americkým Woodstockem. Ani to ale není dvěma hlavním hrdinům knihy nic platné. Kdyby karty byly rozdány jinak, možná by jen v ústraní prožili svoji milostnou romanci. Takto se ale jejich příběh stává stále více baladou, která si čtenáře podmaní od první stránky.

O autorce:

Spisovatelku a překladatelku Veroniku Opatřilovou (1986) nikdy nebavila škola, ale bavily ji jazyky, proto studovala španělštinu. Nakonec ji však natolik okouzlilo Švédsko, kde žila, že se stala překladatelkou ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas fejetony, někdy povídky a hodně romány. V roce 2021 vyšla její knižní prvotina Ostrov žije, magický příběh o ostrově proměněném v divočinu. Miluje pečení a vůni kardamomu, chodí do lesa, běhá, hodně čte, vykládá tarot a snaží se pěstovat bylinky. Je feministka, queer a empat. Za nejlepší místo pro život považuje ostrov, protože kamkoliv se tam člověk podívá, uvidí moře.

Hodnocení knihy:

Kniha je brilantně napsaná, autorka má skvělý vypravěčský jazyk a umí se jedinečně nacítit. Je to romantické každým coulem, poetické. Tohle je literární skvost, i symbolika moře a atmosféra ostrova dokáží čtenáře naprosto okouzlit. Je to opravdu nádherné, dávám 100% a ráda si rovněž od autorky přečtu její prvotinu Ostrov žije. Kniha Počkej na moře má i krásnou obálku, je na ní kresba Henryho Scotta Tukeho (1858–1929), který se proslavil jako malíř romantických aktů mladých chlapců u moře. Stejně tak i příběh provází hudba 60. let, názvy písniček, úryvky textů nebo básní. Číst tuto knihu je vůbec umělecký zážitek.

Ukázka z knihy:

Možná se venku znovu rozfoukal vítr a celý karavan se třásl, vítr profukoval škvírami ve dveře a celý ten domeček praskal, natahoval se, dokud se nevznesl, dokud nás vichřice nevzala s sebou, nad útes, nad rozbouřené šedivé moře, možná jsme se vznášeli na té posteli, ve stavu beztíže.
Ty už jsi věděl, co děláš, já neměl nejmenší tušení. Ale tvoje doteky byly přesně to, co jsem potřeboval, a ty moje byly přesně tak skutečné, jak jsem chtěl, aby byly.
Možná jsme nakonec opravdu leželi vedle sebe a naše lokty se skutečně dotýkaly, tvoje rozcuchané vlasy na polštáři s bílými pruhy, měl jsi zavřené oči a usmíval ses a já se neodvažoval pohnout, abychom se nezřítili do prázdna pod námi.