Takové maličkosti jsou exkurzem do lidského nitra i do společnosti odvrácené tváře

Čtvrtek, 23 Březen 2023 06:00 Martina Čápová

big takove-malickosti-Vo5-510971 (2) Na malém prostoru útlé knihy se autorce povedlo něco velkého a vcelku jedinečného. Dokázala úspornými slovy vyjádřit vánoční atmosféru, společenskou krizi i zneužívání dětí a žen v katolickém klášteře. Kniha Takové maličkosti je zkrátka skvostem s určitým poselstvím, bravurně se přitom vyhýbá kýčovité sentimentalitě. Kniha je malá rozsahem, ale velká obsahem. Není tedy divu, že byla nominována na prestižní Man Bookerovu cenu.

Lidský boj a irské veřejné tajemství

Příběh nás zavádí do irského městečka 80. let, byť má čtenář pocit jakéhosi bezčasí. Kdyby tu nebyla varná konvice a televize, kde jedna z postav sleduje Zázračnou planetu, mohli bychom si myslet, že děj se klidně odehrává v 19. století. Zpočátku jsme vtaženi do skoro romantické atmosféry irského venkova, nebýt všudypřítomné bídy. Postupně sledujeme vnitřní proměnu hlavní postavy, která přestává dodržovat status quo kvůli bezpečí a pohodlí sebe a své rodiny.

Větší část příběhu se odehrává v předvánočním čase, Claire Keegan ale nesklouzává k sentimentalitě. Pracuje s atmosférou, která spíše napomáhá neklidu, jenž táhne z katolického kláštera a přilehlých prádelen. Pracuje s jemnými protiklady a paradoxy společnosti, aby nám podala obraz Irska ke konci 20. století. Objevuje se tu motiv hlubokého pokrytectví, ale i solidarity, což jsou vlastnosti, které můžeme přisoudit lidem bez rozdílu. Člověk má totiž tendenci věci bagatelizovat, a dodávat si útěchu, zvláště v případech, kdy si myslí, že s tím nic neudělá, že to tak bylo dáno. Proč vlastně usilovat o změnu?

Furlong žije na tehdejší poměry, kdy Irskem zmítá ekonomická a sociální krize, vcelku spokojeným životem. Hlavně si svým postojem neudělat nepřátele. Nicméně postupem času nad svým životem přemítá a sám sebe se ptá, zda nejde v životě o něco víc. Jaký má takový život smysl, když se ke všem chová tak, aby si hlavně neudělal nepřátele. Zosobňuje tak průměrného člověka, který se snaží nevnímat nespravedlnost páchanou na druhých. Pak však přichází očividné poznání a on už není schopen nevidět, aby si byl schopen svou slepotu obhájit před sebou samým. A tak začne konat. A koná v rozporu s všeobecně přijímaným společenským nastavením. A samozřejmě za to očekává následky. Nicméně již se dostal do bodu, kdy nelze jít zpět a tím se stává silným.

„Bylo mu lehko a skoro jakoby povyrostl: v srdci měl nějakou čerstvou, novou a dosud nepoznanou radost. Nebylo snad možné, že se na povrch probojovalo to nejlepší, co v něm bylo?“

Drobné, ale důležité maličkosti

Detaily jsou v této novele obzvláště důležité. Jedny dotvářejí děj a čtenář si jich sotva všimne, o to víc dokreslují vřelou, ale i tíživou atmosféru. A pak jsou tu takové detaily, které nás směřují do doby a místa, kde se celý příběh odehrává. Claire Keegan je jazykově i příběhově úsporná, o to víc je její kniha symboličtější a velká část práce s textem leží také na samotném čtenáři. Autorka však umí využít jazykovou bohatost a tudíž i práci se symboličnem zvládá bravurně. Kniha tak může fungovat na několika rovinách.

Pro čtenáře, kteří o Magdaleniných prádelnách ví jen minimum, bude čtení vyvolávat nutkavou potřebu si o nich něco málo zjistit. Pro ty, kteří už mají povědomí, bude novela rozšířením obzorů, že někdy nechtít vidět nestačí. Ostatně i ústřední postava nakonec koná. Částečně proto, že i Furlonga mohl postihnout stejný osud, jako dívky, ženy a děti v Magdaleniných prádelnách. Dozajista by ho takový osud pravděpodobně i potkal, nebýt jednoho člověka, který jako jeden z mála nechtěl udržovat status quo a nevidět. Příběh má několik vrstev a jednou ze silných momentů je právě vzepření se očekávání společnosti, co by se mělo a co se sluší.

Takové maličkosti jsou ukázkou boje mezi lidstvím a pokrytectvím

Claire Keegan se podařilo vytvořit něco specifického na malém prostoru – zobrazit odstíny lidskosti. Ty se do čtenáře vpíjí přirozeně s vlastní tíhou. Autorka pracuje s jednou postavou, namísto aby se zaobírala celou společností, která dovolila vzniknout instituci Magdalenin prádelen. Tím, že se zaměřuje na jednotlivce, může se v něm zrcadlit celá společnost a sám jednotlivec může projít katarzí a nakonec i přeměnou. Podobně jako to lze u celé společnosti. Novela tak decentně polemizuje nad individuální zodpovědností a kolektivní vinou, bez zbytečné sentimentality a moralizování.

big takove-malickosti-Vo5-510971