Čím blíž je zničení, tím jsou si lidé bližší
Banner

Čím blíž je zničení, tím jsou si lidé bližší

Tisk

znicit perexFrancouzská mediální hvězda literárního nebe i pekla Michel Houellebecq (*1956) vydává v češtině svůj poslední, a možná úplně poslední, román Zničit.

Román začíná jako intelektuálnější verze politického thrilleru z blízké budoucnosti, z roku 2027. Ve Francii se připravují na prezidentskou kampaň, na společnost dopadají teroristické kybernetické útoky. Digitální efekty jsou tak sofistikované, že je těžké poznat, co je fikce a co je realita.

Hlavní protagonista románu Paul Raison, poradce a důvěrník ministra hospodářství a financí Bruna Jugeho, je typickou autorovou postavou. Vnímá, že "blízkost nicoty je neobvyklá", nerozumí si s manželkou Prudence (význam z lat. "rozumná") ani se sourozenci. Svého otce, který pracoval v tajných službách, vídal málo. Paul Raison (význam z fr. "Rozum") je schizofrenní postava, nikoli schizofrenik. Spojuje v sobě racionální až ironický pohled na politiku (a to Houellebecq umí mistrně), chladný, odtažitý vztah k ostatním lidem včetně blízkých příbuzných, a ve svém vnitřním světě se propadá do fantasmagorických, iracionálních snů, které zpracovávají momentální realitu po svém.

Těžiště románu se od politiky přesouvá do soukromé sféry, aktuální prezidentská kampaň je ukázána ve své syrovosti až parodicky jako politické divadlo, které se hraje podle pravidel koučů mediálního poradenství a je režírované profesionály z public relations. S tragédiemi, resp. nemocemi v Paulově rodině, se román mění v drama rodinné.

Postavy románu procházejí na krátkém časovém úseku existenciálním vývojem. Čím blíže "zničení" jsou protagonisté románu, i svět, ve kterém žijí, tím blíže jsou si jednotliví lidé, totální beznaděj osvobozuje. Navzdory názvu a Houellebecqovým depresivním tématům jako politika, umírání, nefunkční mezilidské vztahy, je celkové vyznění románu mnohem smířlivější, než jsme u autora zvyklí.

Náznak politického thrilleru lze vnímat jako protiklad osobních vztahů v rodinném i pracovním životě, větší váha tentokrát připadá na rodinu. Dalo by se říci, že v jakékoli době lidé najdou zastání nikoli u politiků, ale u své rodiny.

Kniha vychází v dokonalém, čtivém překladu Alana Beguivina, Houellebecqova dvorního překladatele do češtiny, takže se v překladu neztrácí autorovo mistrovství a schopnost dokonale pojmenovat věci i vztahy, popsat svět jaký je i pod slupkou povrchního pokrytectví.

Nechybí obvyklý sarkasmus:

V politice: "Byl zodpovědný za tento svět? Do jisté míry ano, patřil ke státní správě - přesto ten svět rád neměl. Cítil rozpaky... z celkového směru, který věci nabraly, z té pseudohravé, ale ve skutečnosti kvazifašisticky normativní atmosféry, jež postupně zamořila i ty nejzapadlejší kouty každodenního života."

"...zpomalení a znehybnění Západu, předehra jeho zničení, byly postupné."

"Nejhorší bylo, že bylo-li cílem teroristů zničit svět, tak jak ho znal, zničit moderní svět, nedokázal jim to mít tak úplně za zlé."

"Jestli Bůh vážně existuje..., mohl by dát víc informací o svých názorech, Bůh byl velmi špatný komunikátor, takový amatérismus by v pracovním prostředí netrpěli."

Pařížské plakáty nazývá "přehlídkou ochablých hloupostí".

O osobním životě Paula s manželkou: "...dosáhli jakéhosi standardizovaného zoufalství."

V doslovu se Tereza Matějčková zamýšlí nad názvem Zničit:"To, že všechno spěje k rozkladu - společnost, vztahy, jednotlivci - není zvláštním rysem současnosti ani dokladem autorovy reakční mysli."..."Nicota, ale spolu s ní i zničení je podstatné. Lépe: podstatná je možnost zničení. A shrnuje, že Houellebecqovy romány nefungují jako "katalog zoufalství a deprese, nýbrž jako stimulans žití,... které ví, že žije uprostřed ruin, které dokonce ví, že člověk sám je ruina... a snad proto si máme co říci".

Takže nejhorší zpráva je na konci "Poděkování" autorovo konstatování: "Naštěstí jsem dospěl k pozitivnímu závěru: je načase, abych skončil." Pokud dodrží slovo, bude nám čtenářům jeho ironický, ale rozumný pohled na svět chybět.

V kategorii beletrie jednoznačně "kniha roku".

Zdroj: všechny citace jsou z HOUELLEBECQ, Michel. Zničit. Přeložil Alan BEGUIVIN. Praha: Odeon, 2022. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-2134-1.

Zničit obalka 1

Zničit (Anéantir)
Autor: Michel Houellebecq
Překlad: Alan Beguivin
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Euromedia Group, a. s. - Odeon
Rok vydání: 2022
Počet stran: 544

Hodnocení: 100 %

www.euromedia.cz/znicit/kniha/14983/



 

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Dominika Grygarová: Jedna věc je „mít na něco talent“ a druhá věc je to prodat
dominika flanderovaMladá šperkařka Dominika Grygarová se věnuje technice micromacramé, pomocí níž vytváří nádherné šperky s polodrahokamy, které přitáhnou hlavně ženy. Krásný šperk se tak může stát nejen estetickým doplňkem k outfitu, ale také osobním talismanem či amu...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

Zchlaďte se severskou detektivkou Sněžný anděl

snezny andel200V nakladatelství Kalibr vyšla mrazivá severská detektivka Sněžný anděl od švédské spisovatelky Anki Edvinsson. Stojí za to?

...

Výtvarné umění

Přerovská výstava ČSJF FOTO SESSION symbolicky navazuje na jazzové fotopřehlídky ze šedesátých let

foto prerov200Velkoformátové fotografie můžete vidět od 23. května v nádherném prostoru Galerie města Přerova. Barevné snímky připomenou jak slavné české i zahraniční jazzové hvězdy, tak atmosféru i různé situace na jevišti. Výstava umělecké a reportážní...

Divadlo

Plzeň se promění v jednu velkou stage

festival na ulici200Nová scéna, chill-out zóna, podcasty, workshopy – nová místa i nové zážitky na letošním festivalu!

...

Film

Volání ženského rodu

volanirodu perexSborník dvojznačně nazvaný Volání rodu se nevztahuje ke stejnojmennému českému filmu odehrávajícímu se v pravěku (ačkoli má na obálce záběr z něho), nýbrž přináší statě čtyř autorek, napsané za posledních deset let pod zá...