Tak Dalajlamova kočka už začíná chátrat. Tohle od veterináře slyšet nechcete. Jsou granule pro starší kočky řešením? Tak to tedy ne! Jsme zase v klášteře samotné Jeho Svatosti dalajlamy a procházíme se okolím s Jeskou, jeho kočkou. Je to už pár let, co tu žije, však ten, kdo četl některý z předchozích příběhů, dobře ví.
A dobře zná okolí. Pro takového čtenáře je kniha Probuď v sobě kotě příjemným návratem na stará známá místa.
Ale i když držíte tuto knihu v ruce poprvé, budete v pokušení propadnout kouzlu Dalajlamových koček a všech dílů. O nic nepřijdete, to důležité je v knize znovu zmíněno a celá atmosféra příběhu je prostě o nekonečném seriálu všedních dnů v klášteře i přilehlé kavárně, o návštěvách, lidech a povídání. O příbězích, kterých tato kočka musela zažít mnohem víc, než nám David Michie stačil ve svých knihách napsat.
A pokaždé ve mne zůstane pocit, že se moc a moc chci vrátit zpátky a prožít si další všední den.
Třeba i ten, který je naprosto nudný a kterým celá kniha začíná….
„Monzunové období, milí čtenáři, nepatří k mým oblíbeným částem roku. Odvážit se ven do mokrého povětří je pro kočku s tak honosným a zároveň nasákavým kožichem, jako mám já, a navíc pajdavým krokem, velmi riskantní a nebezpečné. Proto také trávím nekonečné deště a mlhavé dny uvězněná doma a nikam nevycházím. Nemám na výběr, den za dnem sedávám na okenním parapetu v prvním patře v pokoji Jeho Svatosti, a jsem ochuzena dokonce i o obvyklý pozoruhodný výhled z okna. Nádvoří namgjalského kláštera se během monzunů nehemží mnichy v tmavě červených sutanách ani okouzlenými turisty, kteří doufají, že se mezi nimi může zčistajasna objevit Jeho Svatost dalajlama. Celé nádvoří je šedivé a naprosto nezajímavé, asi tak jako prázdná pánev od včerejší večeře.“
Ale pánev se zase naplní.
A řekněme, že tentokrát je to příběh o hledání moudrosti v tom, jak stárneme a život se tedy může stát všedním a nezajímavým. A otupujícím. A vůbec nezáleží na tom, jestli to je jen zub času, nebo vás otupilo prožité. Vždycky je správný čas se vrátit k plnému prožívání a okořenit si svůj život. Ne však tolik tím, co se děje kolem, ale tím, že v sobě zase probudíme to kotě.
To slastné vrnění. A dívání se na svět.
A bude to muset udělat i Jeska. Dalajlamova kočka sice je už senior, ale o to víc si v knize všímáme na jejím příběhu moudrosti, která s tím rozpomínáním přichází.
A odchází netečnost, která je často součástí i našich životů a právě ta nás může oslovit. Tak pojďme společně probouzet v sobě kotě. Protože život se nemění a je škoda si ho neužít.
Prolínání příběhů, slov, moudrosti a všedních prožitků tvoří příjemné čtení, zcela charakteristické pro autora Davida Michieho. Voňavé čtení. Jednoduché. Moudré. Laskavé. A tak nějak něžné…
Pro milovníky lidí.
Pro milovníky koček.
Pro milovníky buddhismu.
O autorovi: David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní žije s rodinou v Austrálii. I v České republice se jeho knihy zařadily okamžitě mezi bestsellery. Věnuje se přínosům meditace, čtivým příběhům lehce přinášející moudrost buddhismu a praktikování filozofie této víry v každodenním životě.
Má svůj blog na stránkách davidmichie.com, kde píše poznatky o životě a bdělé pozornosti.
Hodnocení: 80 %
Original: Awaken The Kitten Within
Vydalo nakladatelství Synergie Publihishing
Rok vydání: 2022
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Vždycky jsem ráda objevovala nové věci a místa, kreslila a malovala, četla a vše si zapisovala, učila se jazyky, kutila, vařila,“ přiznává Lucie Brejšová, která letos debutovala knihou Město na...
Detektivky severských autorů – současný hit u čtenářů. Můžeme sice spekulovat, čím se staly oblíbenými, ale já osobně raději přijímám fakt, že tomu tak prostě je. Sama mám vlastně jasno: jsou to detektivky, které jen neřeší zapeklitý případ, větši...
Od 15. dubna patří horní foyer ve zlínském Městském divadle divadelnímu festivalu. Není to ale zlínské Setkání 2012 Stretnutie, ale brněnský Divadelní svět. Nejedná se ani o aktuálně probíhající či letošní přehlídku di...
Před několika dny skončil 18. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Je tedy čas probrat se dojmy a pokusit se o shrnutí. Můj nejsilnější pocit je podobný hořké pachuti na jazyku – nějak mi to prostě nesedlo. Jsou takové divadelní festiva...
V českém prostředí máme jediný veskrze teoretický filmový časopis, a sice Iluminaci. Tento čtvrtletník zhusta bývá obtížně stravitelný, takže nezasvěcený laik zděšen prchne, sotva se začte do prvních vět, navíc tento časopis je sotva sehn...
