Dějiny lidí: žijeme i myslíme odlišně

dejiny lidi perex Martin Rychlík (*1977) patří mezi přední tuzemské etnology a historiky kultury, národopisná zjištění posbíraná u nejrůznějších etnik po celém světě dokáže vtěsnat do historického rámce a vysledovat jejich proměny napříč různými kulturami i v dějinném průřezu, bezmála od pravěku po současnost. Vydal už dvě knihy věnované zvyklostem u nás sotva významným, avšak pro odlišné civilizační okruhy zajisté důležitým – jedna se nazývala Dějiny tetování, druhá Dějiny vlasů. Nyní přidává řekněme shrnující publikaci DĚJINY LIDÍ, která v 73 kapitolách probírá, pokud ne nejdůležitější, tak určitě nejpříznačnější aktivity lidstva, zaznamenatelné a porovnatelné doslova v celosvětovém měřítku.

Jednotlivé kapitoly jsou řazeny abecedně, avšak volbu jejich názvů občas vnímám jako dosti spornou. Nejvýstižnější bývají jednoslovná označení, která plně postihují popisovaný jev. Když se začteme do textů přibližujících dejme tomu podobu a vývoj bydlení, jazyka, pozdravu nebo třeba účesů, dočkáme se přehledného výkladu daného pojmu. A je podružné, že některé názvy se vyskytují v jednotném čísle, zatímco jiné v množném.

Obtížné hledání
Jenže v řadě případů nastupují matoucí víceslovná označení, která jednak znesnadňují čtenářovu orientaci, jednak tentýž jev drolí do několika kapitol. Třeba „jídlo“ nalezneme pod degustačním výletem do světové kuchyně, pod dobou jídla, hodováním, odstavením od kojení, pohostinností, potravním tabu, pod vařením…Stejně tak „rituály“ zahrnují několik samostatných skupin, mohou být náboženské nebo se týkat pohlavního dospívání. Jindy nalezneme zbytečně opisné názvy, třeba „mírnění přirozených projevů těla“, což se věnuje rozdílnému zušlechťování naší tělesné stránky, ale také takovým choulostivým záležitostem, jako je vyměšování (moči, stolice, potu, nosního sekretu atd.). Také sexualita, její projevy i její vnímání, tvoří důležitou součást řady hesel. Rovněž u jazyka si uvědomíme, že není pouze mluvený, ale významy jsou sdělovány rovněž prostřednictvím gest, nemluvě o grafickém záznamu v podobě písma. A sotva pochopím, proč stať o dědění nese název „pravidla dědění“, když žádná hesla o pravidlech, která by se vztahovala k dalším jevům, už nenalezneme.

dejiny lidi 2

Upálení homosexuálů ve Švýcarsku roku 1482

Autor naprosto ignoroval jakékoli taxonomické zásady, uplatňuje zjevnou libovůli, danou možná i původem textů – zveřejňoval je v Lidových novinách. Naštěstí hesel je omezené množství, takže čtenáři nečiní problém prozkoumat všechny jejich názvy (zaplňují pouhé dvě stránky), ale raději se vyhýbám děsivé představě, že by se počet svévolně pojmenovávaných článků vystoupal na stovky nebo dokonce tisíce.

Kniha jako umělecké dílo
Pokud se však do nich začteme, oceníme autorovu schopnost na velice omezeném prostoru přiblížit nejdůležitější aspekty zkoumaného fenoménu, dotknout se jeho podob v nejrůznějších koutech světa i v rozličných časových obdobích, umí upozornit na důležitou drobnost jako svého druhu zevšeobecňující postřeh. Ačkoli píše přístupně, přehledně a bez odborných složitostí, svá zjištění dokládá množstvím citací a citačních odkazů. Dovolil bych si označit jeho práci za příklad popularizace náročné a navíc obsáhlé látky.
Neméně důležitá je hojný, přepychově vyvedený obrazový doprovod, zpravidla kvalitní barevné reprodukce dobových materiálů (pokud už ty nejsou černobílé jako v případě kreseb, fotografií apod.) a samozřejmě záběry, které dokumentují současný stav. Přítomnost obrazového materiálu účinně přispívá k názornosti a lepší pochopitelnosti přiložených textů.

dejiny lidi 1

Výzdoba muže etipských Mursiů

Jiný kraj, jiný mrav
Dějiny lidí naplňují známé pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“. A dokládají, že leckterá nedorozumění, pocity nadřazenosti či opovrhování často pramenily ze špatného pochopení té které situace. Každé etnikum má své vyjadřování a zvyky nastaveny tak, aby vyhovovaly především jim. Pokud nemají potřebu počítat věci kolem sebe, povědomí o číslech zůstalo zakrněné.

Pokud naopak považují za důležité podrobně rozlišovat pohyb nebo třeba sníh, mohou se vyskytovat desítky různě znějících termínů pro jednotlivé druhy chůze nebo sněhu. Nenápadně si tak uvědomíme, že pravidla „naší“ civilizace založené na ustavičném růstu a bohatství jako kritériu úspěchu nemusí vůbec souznít s nastavením hodnot v jiných částech světa.

dejiny lidi