Sebepéče pro pečující

Čtvrtek, 13 Leden 2022 06:00 Renata Petříčková

sebepece 200 Sebepéče (a sebepochopení) je pro osobu, která je vystavena zátěži péče o potřebného, velmi důležitá. Zásadně. Bez těchto nabitých baterek nelze darovat druhému to, co potřebuje. Pozornost, péči a hlavně laskavost. Kniha velmi citlivě vysvětluje, kdy se otvírají i naše vlastní rány, kdy těžká situace, které jsme vyčerpaní vystaveni, má být sdílena. Má k i nám být citlivě přistoupeno.

Až u této knihy mne plně došlo, že jste-li vystaveni stresové situaci péče o kohokoliv, péče velmi náročné a vysilující psychicky i fyzicky, je to doslova otevřená brána vlastním traumatům z minulosti a dětství. Velmi snadno jsem se rozpomněla na podobné situace a jen vědomí, že právě tady se stávám bolavou částí sebe samé, tou zraněnou a nikdy nevyléčenou, že nutnost pečovat o někoho dalšího jen rýpe v ranách, bylo úlevné. Kniha Sebepéče pro pečující je laskavým, ale hlavně velmi praktickým průvodcem situací, kdy jste této zátěži vystaveni. A třeba pro mne bylo zásadní to uvědomění, že tady není jen zátěž celé situace, ale že všechno může mnohdy až prvotně nelogicky ztěžovat ještě něco zasunutého velmi hluboko. Vlastní traumata. A tady bych třeba doporučila to, co doporučuje kniha – Najděte si kouče. I tomu tu je věnována kapitola, kterou jsem s chutí přečetla. Přesto musím říci, že kniha je sama trošku o tom, že sedíte s někým, kdo ví, v jaké situaci se nacházíte a umožňuje vám ji řešit.

Kniha otvírá různé komnaty.

Pokládá nejrůznější otázky z nichž některé jsou velmi intimní a hluboko mířící.

A nutí nás hledat pravdy, osvobození, něhu, lásku a až na samém dně poznat, že děláme nejlépe, jak umíme. A že i my sami potřebujeme něhu, lásku a péči.

A jestli to bude mít podobu ochrany před útočícím okolím, před přetížením tím, že své břímě rozložíme, nebo zázračný účinek bude mít masáž nebo pouhé vypovídání se – to už bude záležet na každé situaci.

Pravidla lásky, nutnost povinnosti

Snaha porozumět, snaha nastavit pravidla v mezích lásky jsou asi hlavními nosnými body. Kniha je sice z kanadského prostředí, ale emoce a problémy jsou s těmi našimi shodné. V tomto směru je to kniha nesmírně osvětová a nebojím se říci, že její základy by se měly veřejně probírat častěji než cokoliv jiného. Nemám totiž pocit, že jde jen o péči pro pečující osoby, ale o péči o každou nepřiměřeně zatíženou osobu.

O péči z lásky, o péči z povinnosti – vše se nakonec může prolínat. V obou případech je ale důležité vědět v každé chvíli a fázi, kde se nacházíte a co se kolem vás děje. A jak jsem poznala třeba já – proč se děje to, co je zdánlivě nelogické, proč se poznáváte v někom… protože jste to kdysi zažili. Protože to tady už bylo. Protože třeba právě ta minulost.

Ale námětů a směrů je v knize mnoho, takže sic knížečka útlá a malá, ale velkolepá svým obsahem.

A na závěr: s nepříjemným pocitem mi na konci knihy došlo, jak nepochopitelné je, že tato nejtěžší profese na světě je v naší společnosti ponižována, ať už ekonomicky, tak i společenským statusem. Možná to něco o naší společnosti a jejím stavu vypovídá.

Autorka: Lise Leblanc je registrovaná psychoterapeutka, pečovatelka a odbornice na řešení konfliktů. Nejen studium, ale i vlastní zkušenost ji dovedly k napsání této knihy, věnuje se též tématu truchlení a posttraumatické stresové poruše.

sebepece