Cara není moc úspěšná, plná komplexů a podivné minulosti, které lze uniknout jen prací. Prací milovanou a velmi zajímavou. Cara pracuje jako asistentka ve Wilsonových starožitnostech a jen krůček jí zbývá nabýt znalostí svého šéfa. Má štěstí, že miluje cizí minulost víc než vlastní. Sklony k únikům od reality jí plně podpoří jeden zářijový den, kdy v rámci průzkumu domu určeného k prodeji, objeví i tajemný svazek dopisů ve formě deníku.
14. října 1940
"Včera v noci zase padaly bomby. Právě jsem šla spát, když začaly výbuchy. Zněly tak blízko, že jsem si myslela, že spadne strop. Tatínek říkal, že Němci shodili šest bomb na základnu RAF St. Eval. Ještě nevíme, jak moc ji poničili..."
Ze starožitného hlediska jsou bezcenné, ale Cara se svou traumatizovanou duší nemůže dát dopisy z ruky. I proto, že touží po tom povídat si o nich se svou babičkou. Zažila stejnou dobu? Rozvíjí se tu příběh lásky...ale také zvláštní podoby uniformy její babičky a dívky na obrázku v deníku.
Tolik toho víme zkraje knihy a z anotace.
Jaký je však čtenářský zážitek?
Čekala jsem limonádu, trošku historickou, trošku voňavou válečným prachem a beznadějí mísenou s bolestnou nadějí na lepší zítřky.
Julia Kelly ale smíchala řekněme současnost a historické útržky, do kterých jsem ale často měla chuť se ponořit víc než do Cařiné současnosti - s úsměvem jsem si uvědomila, že do sebe nasávám Cařin zlozvyk utíkat do minulosti a cizích příběhů, abych unikla bezbarvé přítomnosti. Oba světy se prolínají, což mi zkraje trochu vadilo, asi to bylo dáno očekáváním čisté historie.
Na druhou stranu máme možnost si tu uvědomit ostré předěly nad životním stylem, lidmi a atmosférou tehdejší a dnešní doby.
Pár desítek stran trvalo, než jsem se začetla a než příběh přestal pocitově drkotat z jednoho tématu do druhého. A zhruba v polovině knihy jsem již dokázala zaplout do historie, do válečné vřavy, ale i do milostného příběhu a rozvíjejích se témat a ocenit jejich atmosféru. Snad i autorčin styl se srovnal v jeden a začala psát to, co původně zamýšlela v pokojném klidu, přiměřené napínavosti a v atmosféře, která může odpovídat i obrázku na přebalu knihy.
Věnujte Světlům nad Londýnem čas. A dávkujte si ho tak, jak si rádi dávkujete romantický, leč trošku složitější román. Svou roli tu hraje i tajemství, předvídatelné nebo nepředvídatelné? To už záleží na tom, kolik knih z podobného žánru již znáte. Autorka určitě měla vzor, šla podle osvědčených metod psaní romantických válečných románů. Proříznutí vyprávění současnou dobou dodává zvláštní atmoféru, která má potenciál zanechat ve vás trvalou čtenářskou stopu.
Záleží na tom, jak moc jste podobní Caře....
Jak moc jste podobní její babičce....
Titul: Světla nad Londýnem
Nakladatelství: Motto
Přeložila: Světlana Pavlíková
Rok vydání: 2020
Hodnocení: 70 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak čtenáři listují, tiše rozmlo...
V nakladatelství Jota vyšla kniha Na vlnách s Petrem Voldánem s podtitulem Ušima, očima i srdcem kolem světa. Budete překvapeni, jak řádky dokážou promlouvat…
Dílo umělkyně Markéty Meduna Kočkové – snové obrazy duševních pochodů i emocí – čeká po výstavách v Dubaji, nebo Jordánsku, veřejná prezentace i v České republice. Její ojedinělý přístup stojí na technice malování včelím voskem, a především na zobr...
Divadlo Petra Bezruče získalo Cenu divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku. Ceny divadelní kritiky jsou výroční ocenění za umělecké výkony v rámci českého divadla, udělované od roku 2014 na základě hlasování kritiků. Anketu mezi kritiky pořádá a c...
Český film Pohádkář, který vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatelky Barbary Nesvadbové, měl loni na podzim v kině svoji premiéru. Český lev ho ocenil za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Matěj Hádek), nejlepší kameru, zvuk i...
