
Zatím poslední přeložený román od spisovatele Amose Oze vychází pod nakladatelstvím Paseka a pojednává o životě ve fiktivním kibucu v 50. letech. Pro spisovatele je to návrat do mládí a míst, kde začínal psát. Kibuc je oficiální označení pro zemědělskou a někdy i průmyslovou osadu v Izraeli, která je tvořená kolektivním vlastnictvím. Mezi svými - je moje první seznámení s Amosem Ozem a hned mě chytilo za srdce, takže tuším, že nebude poslední.
V kibucu má každý svou roli a místo, jsou mu zajištěny základní potřeby jako strava, šaty, ubytování, vzdělání a také sociální a zdravotní péče. Na druhou stranu není moc prostoru pro větší rodinné vazby a individualitu. Kibuc vládne vlastními pravidly a téměř vše je tam podřizováno pro „blaho“ většiny. Děti nespí s rodiči, ale ve společné místnosti. Mladí lidé si vybírají studijní obory, jaké jsou potřeba pro rozvoj kibucu, což nejsou vždy ty, co studovat opravdu chtějí. Lidé zde mají minimální možnost soukromí, téměř každý jejich krok se schvaluje celou komunitou. Vše je navíc prodchnuté komunistickým duchem – vše patří všem.
Překvapilo mě, jak se do tak útlé knížky vešlo tolik emocí a moudra, i když jsou popisy jednotlivých postav relativně jednoduché, v podstatě jsou krásné a ztotožníte se s nimi během pár stránek. Líbí se mi, že ačkoliv je kibuc stvořený vznosnými idejemi a myšlenkami, stále jej tvoří lidé se svými dobrými i špatnými stránkami, takže nic není černobílé a předem dané. Právě v kontrastu s pospolitostí a soudružností se ukazují i lidské vášně, rodičovský cit, žárlivost a závist,a v neposlední řadě i osamělost. Osamělost mezi skupinou lidí, kteří vám mají být blízko. Osamělost ve společenství, kde se moc neoplatí být jiný.
O autorovi:
Nedávno zesnulý Amos Oz, rodným jménem Amos Klausner (1939 - 2018), byl hebrejský spisovatel, esejista, novinář, profesor literatury na Ben Gurinově univerzitě v Beerševě, jazykovědec a překladatel. Jeho první román Jinde, možná vyšel v roce 1966, a od té doby jich vydal přes dvě desítky. Jeho knihy byly vydány zhruba v 41 jazycích ve 35 zemích. Amos Oz se také zajímal o Palestinsko - Izraelskou situaci a byl obráncem mírové koexistence mezi těmito státy. Je spoluzakladatelem nevládní organizace Mír snažící se nyní přesvědčit vládu a veřejné mínění v Izraeli o nutnosti dosažení míru s Palestinci. Za svou literární činnost byl oceněn mnohými cenami jako například Řádu čestné legie, Ceny prince Asturského, Izraelské ceny, a v roce 2005 byl zvolen v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet 41. Největším Izraelcem.
Ukázka z knihy:
Moše už se rozhodl, že se jednou stane vegetariánem, možná dokonce veganem, zatím se však k tomu teprve odhodlával, protože být vegetariánem ve společnosti kibucké mládeže není nijak snadné. Už takhle dnem i nocí vynakládal značné úsilí, aby nevybočoval. Ovládal se a přetvařoval. Přemýšlel o krutosti těch, kdo jedí maso, a o osudu těchto slepic odsouzených strávit celý život v těsných klecích z pletiva, v nichž se nemohou hnout z místa ani na jediný krok. Jednou přijde generace, uvažoval Moše, která nás všechny bude mít za vrahy a nepůjde jí na rozum, jak jsme mohli jíst maso živých tvorů, jako jsme my sami, upřít jim možnost dotknout se země a cítit vůni zeleně, přivádět je na svět v umělých líhních, chovat je v těsných klecích, vykrmovat je do obludných rozměrů, krást jim všechny vejce
předtím, než se z nich vyklubou kuřata, a nakonec jim podříznout krk, oškubat je a trhat jim nohy, lačně se jimi cpát a olizovat si mastné rty.
Název: Mezi svými
Autor: Amos Oz
Překlad: Lenka Bukovská a Mariana Fisher
Žánr: próza
Vydáno: 2019
Stran: 147
Vydalo nakladatelství: Paseka
Hodnocení: 100 %

Foto: Lenka Kališová
www.paseka.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|







Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouš...
Už jako malé dítě je Marie Carstensová fascinována parfémy hamburských dam. Proto si se sestrou Annou slíbí, že si jednou otevřou vlastní parfumerii.
Její výtvarná umělecká díla jsou na každé výstavě prodána beze zbytku. Co tvoří? Batikuje ručně padákové hedvábí a vytváří i hedvábné obrazy a také keramickou mozaiku. Je to nativní žena, zkušená umělkyně. Nezadá si s těmi, co vystudovali akademii výtvarných u...
Chcete zpestřit prázdniny dětem i sobě? Přijeďte tedy v srpnu do Mirotic! Od 9. do 11.srpna se zde totiž koná divadelní a hudební festival pro malé i velké: Mirotické setkání loutek a hudby
Na televizních obrazovkách se s ním setkáváme večer co večer po dobu 8 let. A o čem že je řeč? Přeci o seriálu Ulice, který odstartoval své vysílání 5. září 2005 a nadále se těší divácké přízni.