Když se podělá pohodovej kšeft

Čtvrtek, 06 Září 2018 05:00 Radka Mothejzíková

lars perex Říkají mu Lars a možná byste chtěli vědět, co je vlastně zač. Hrdina týhle detektivky není žádnej anděl, i když svýho času nosil uniformu. Nosil ji vlastně jenom proto, že se snažil zavděčit tátovi. Policejní legendě, která si mě neuměla představit jinak než jako pokračovatele rodinný tradice. Zákon chránil on, jeho otec i otec jeho otce, a Lars proto dostal první uniformičku přibližně ve stejný době, jako jeho vrstevníci mičudu.

Lars je soukromé očko a kámoš mu přihraje pohodovej kšeft. Všechno klape a už se zdá, že nic nebrání tomu, aby detektiv inkasoval svůj šek za odvedenou práci. Najednou to ale začne skřípat a všechno se zatraceně zkomplikuje..teda podělá.

„Stojím v šeru, vzduch je nabitej elektřinou a já koukám na tři postavy choulící se na starejch a rozvrzanejch židlích. Tři lidi, se mnou vlastně čtyři. Čtyři osudy, momentálně navzájem propletený tak, že by se v tom nevyznal ani drahej psychiatr. Natož poldové, který proto ani nemá cenu volat. Pátá osoba chybí, ale právě ona je důvod, kvůli kterýmu jsem tohle naše malý rendez-vous svolal. Teda, svolal možná není to pravý slovo, protože kdybych měl čekat, až se milostivá společnost uráčí, uhryžu si tady nehty nudou. Naštěstí dokážu bejt přesvědčivej.“

Lars, který celý příběh vypráví svérázným stylem, sice prokládá text poznámkami o tom, že není tak úplně dokonalý, ale nepochybujte, že by si s nějakou tou svízelnou situací neporadil. Jako správný detektiv občas schytá ránu pěstí, ale taky jich pár rozdá. Pokud vám sedí pojetí filmů, jako je například Mazaný Filip nebo Pulp Fiction, budete si užívat Larsovy hlášky a možná vám – stejně jako mně – bude připadat, že s tím týpkem sedíte u stolu v baru a on vám o tom všem vypráví.

Knihu Říkají mi Lars jsem si zařadila mezi takové, které přečtu během dvou, tří večerů nebo v průběhu týdne při cestách autobusem do práce a nechtělo se mi ji zavírat, dokud jsem se nedozvěděla alespoň další kousek detektivní skládačky. Děj se zajímavou zápletkou plyne pohodově, zvolená hovorová čeština skvěle charakterizuje osobnost hrdiny, který mi byl sympatický, i když sám tvrdil, že vlastně není zas takovej borec. Vývoj ostatních postav i celé propojení dějové linky mi přijdou uvěřitelné, dokonce i v našich domácích podmínkách. Takže pokud Daniel Gris, který je autorem této krimi, naváže na svůj debut dalším pokračováním a zase dá prostor Larsovi, budu se těšit na opětovné shledání s tímhle drsňákem a na jeho nové historky z podsvětí.

lars