Jiří Pehe je pro mě Pan spisovatel. Seznámit se s jeho dílem jsem měla možnost až teprve po vydání jeho nejnovější knihy Zpráva posledního člověka a rozhodně jsem nabyla dojmu, že si nutně musím přečíst jeho další romány, které v předchozích letech napsal. Jedním z nich jsou Tři tváře anděla, které v roce 2009 u nás vydalo nakladatelství Prostor, později byla kniha přeložena do angličtiny a v roce 2016 vyšla u nás podruhé. Tento silný román patří mezi nejlepší knihy, jaké jsem četla. A pokud jste dosud nevěřili na anděly, po přečtení této knihy dozajista budete…
Celý příběh začíná jedním rozsáhlým dopisem, který v roce 1930 píše čtyřicátník, co má už ledacos v životě za sebou, své umírající matce. Ženě, k níž necítí žádnou lásku, spíše pohrdání. Za to, že se ho v jeho šesti letech vzdala a zanechala jej zcela svému osudu. Vypráví, co všechno prožil a jak se cítil. Přesně takhle vypadá první část rozsáhlého třígeneračního románu Tři tváře anděla. Hlavní postava Josef Brehme bilancuje a vzpomíná na svůj život v době první světové války, která ukončila jeho dráhu nadějného houslisty. Vzpomíná také na své lásky a popisuje pohnutý osud svůj, svých žen i potomků. Za svůj život utrpí spoustu bolestných ztrát a jedno zásadní setkání ovlivní celý jeho život, pomůže mu v těžkých časech a připraví na jeho osud a to, co má přijít. Je to setkání s andělem Arielem.
Druhá část knihy pokračuje vyprávěním Josefovy dcery Hany, která prožila peklo holocaustu a její podlomená psychika ji zradila natolik, že tráví svůj čas v psychiatrické léčebně. Celý život hledala lásku, kterou uměla brát i dávat výhradně skrze silnou sexualitu. Zažila spoustu bolestných životních ztrát a vše začalo už traumatem v dětství, dávno předtím, než se jako dospívající dívka musela s mladším bratrem, babičkou a dědečkem ukrývat ve sklepě kvůli židovskému původu matky, aby je neodvezli do koncentračního tábora. A také ona se setkává se svým andělem strážným, který jí pomáhá překonávat těžké časy. Jenomže dráha osudu se možná nedá změnit…
V poslední části knihy se setkáváme s Haniným synem Alexem, který žije po emigraci v Americe a má úspěšnou kariéru. Dost si toho prožil a v roce 2001 ve svém deníku vzpomíná na zásadní životní okamžiky i své lásky. Poznává pohnutou historii svého rodu a také on se setkává se svým andělem, tentokrát v ženské podobě… Román končí v New Yorku 11. září 2001…
Co můžu k této knize říct? Vynikající psychologický, filozofický, historický i politický román. Na pozadí dokonale vykreslených pohnutých dějin se odvíjí silný příběh týkající se tří generací, nechybí zcela dokonalé psychologické vykreslení postav, hluboké myšlenky, etické otázky, magický realismus a silné emoce, které nelze opomíjet. Tato kniha má všechno, co má dokonalý román mít. V tragičnosti a syrové realitě mnoha lidských osudů nacházíme vyšší smysl, smíření a přijetí toho, co je naprosto nepochopitelné: přijetí lidské krutosti a jistého fatalismu. Promítá se zde dualita se vším všudy, příčina a následek, rozum a cit, křivda a msta, světlo a tma, život a smrt, podřízení se a svobodná volba. Za mě jeden z nejlepších románů, jaké jsem kdy četla, vřele doporučuji a ráda si od tohoto autora přečtu jeho další knihy.
Přečíst si můžete také recenzi knihy Zpráva posledního člověka

Autor: Jiří Pehe
Název: Tři tváře anděla
Nakladatelství: Prostor
Počet stran: 364
Rok vydání: 2009, 2. vydání 2016
Hodnocení: 100%
https://www.eprostor.com/kniha/tri-tvare-andela-2
| < Předchozí | Další > |
|---|







Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...
Hurá, konečně kniha, která si neklade za cíl osvětlit problematiku syrové stravy! Ostatně, toho je všude až dost, velmi oceňuji, že tady tento nutný úvod vzali autoři jen velmi stručně a jasně – a tím pádem i velmi zajímavě a čtivě, protože si odpustili agitaci, jež ve všežravcí...
Jarní obrazová výstava olejomaleb olomouckého výtvarníka a galeristy Jaroslawa Sebastiana Pastuszaka v Galerii města Přerova na Horním náměstí se nese v duchu světla, symbolizujícího věčnost, nehmotnost, božskou přítomnost, zjevení...
Vila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěho...
Bára Poláková a Lukáš Příkazký vyjedou na letní dovolenou k moři obytňákem v nové filmové komedii Prázdniny s Broučkem režiséra Jiřího Matouška. Nečekané dědictví jim přihraje do cesty starý karavan, jemuž se odjakživa říká Br...