Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Rosana de Montfort je česká výtvarnice, která tvoří od raného dětství pod vlivem mentorů, vzorů a učitelů jako jsou Karel Žaluda, Věra Špánová Boudníková, Jiří Stejskal, David Lloyd, Jaroslav Domiter a Ladislav Maria Wagner. Jejím pohonným motorem jsou podivná poselství, která do děl vkládá, jako slova do diáře. Svědectví, která zanechává v plátnech jsou založena na vlastním pohledu na svět skrze protiklady.

Máte za sebou spoustu úspěchů, ale co vy sama považujete za ta ten největší?

Moje cesta byla propletena velmi intenzivními zážitky dobrodruha. Výtvarnou činnost nevnímám jako cestu propletenou nějakými úspěchy, nejsem tak nastavená. Za úspěch považuji to, když zjistím, že nejsem na světě jediná, kdo takhle přemýšlí, a snažím se ty spřízněné duše hledat pomocí obrazů. Slova selhala - neumím je použít. Plátno je přeci jen jednodušší. Hledám hominidy z mé větve.

Co vás na vaší profesi na začátku asi nejvíc ovlivnilo? Je jasné, že tu byl a je talent, ale co ještě způsobilo, že jste taková jaká jste?

Čirá tichá vnitřní panika. Byla jsem již od tří let fixovaná na nutnost sdělit to, co se mi rodí v hlavě. Mám neustálé nutkání hledat odpovědi k otázkám, kterým sama asi nerozumím. Nevím, jaká jsem, nezabývám se moc sama sebou, zabývám se hlavně depeší, která mnou protéká. Rodiče byli propojeni s tvůrčí společností. Maminka malovala, sochala a šila, táta byl hudební a technický genius. Já jsem jejich guláš. Pod vedením akademických malířů jsem byla od čtyř let, kdy se zrodil můj první olej. Viděla a malovala jsem svět od samého začátku v perspektivě, kreslila covery od metalových skupin tužkou na zdi pod kaučem, to mi bylo snad pět let. Učitelé, se kterými jsem se střetla na školách či v ateliéru, mne naučili technikám, zákonům optiky atd. Zbytek byla inspirace a hledání pochopení ve světě, který neexistuje.

Co váš nejvíc inspirujete? Jsou to zážitky, lidé, film, muzika, láska? Pracujete pak s emocemi, které máte v hlavě a které přenášíte na plátno?

Cítím se spojena s něčím, co existuje mimo mou psychografickou platformu. Když maluji, nejsem to já, vstupuje do mne cizí energie, moment, neznámý pocit. Moje malba je jako snaha si vyobrazit starý sen po probuzení. Vím, jak se u toho obrazu, který právě maluji, mám cítít a ten pocit dotahuji barvami. Je to hádanka, kterou se já sama snažím rozluštit. Hodně pláten letí do kouta, kde čekají na to, až se pocit vrátí a pak je dotahuji třeba i dva roky. Jsem fantasta... Mimo malbu také skládám hudbu, píšu texty, zpívám, rapuju, stavím domy a spoustu jiných věcí, na které mám právě zálusk. Nejvíce mne inspiruje vize budoucnosti, lidská virtualita, naše schopnost překračovat vlastní stín. Jsme v toku evoluce jako neřízená střela, která končí ve vlastní hrudi. Baví mne pozorovat vývoj lidstva a kalkulovat jeho výsledek.

Jak vnímáte úspěch, dovedete si ho vychutnat? A zajímají vás názory lidí, ohlasy, kritika?

Úspěch v umění dle mého názoru neexistuje jako vnější manifest. Pro někoho to může být potlesk, naplněné galerie, prodej. Já tyhle aspekty vnímám, ale necením si jich. Proplouvají mnou a zůstává jen pocit zodpovědnosti vůči pozorovateli vytvořit dialog, ve kterém si oba popovídáme. Ano, mnoho lidí řeší to, co dělám a jak to dělám. Já nemám čas se tím zabývat. Kritiku přijímám, o tom je ten dialog. Je spousta lidí, co mi napíšou, že ruka je třeba divná.... Omrknu, zhodnotím, opravím. Nedělám z toho cavyky. Chci tvořit kvalitní umění, ve kterém jsem nechala duši, ne nacákat něco někam a doufat, že současný liberální pohled na tvorbu, kterou může být dnes opravdu cokoli, mi to odfajfkuje, požehná a vystaví. Vůči svému činu mám velkou zodpovědnost

Tvoříte řadu let a proto by mne zajímalo, jak byste svou tvorbu charakterizovala od vašich začátků až do současnosti?

„E.T. volá domů“. Mám pocit, že jsem na hlavu a doufám, že v tom nejsem sama. Mé obrazy jsou trochu skleněnou koulí v časoprostoru. To, co je, vlastně neexistuje a to, co není, může být. Vnímám celý můj svět jako virtualitu a snažím se jej přenést na plátno právě tak, jak přichází. Někdy maluji reálné věci abstraktně špachtlí, aby vypadaly nereálně, a někdy zase používám detailní techniky jako na starých obrazech, abych přesně ztělesnila něco, co vlastně není. Nemám rukopis ani v písmu, ani v malbě, nesnažím se uměním sobecky ztělesnit nějaký svůj trend, aby mne každý okamžitě poznal. Na to víceméně kašlu. Důležité je to zvěstování, a to přichází v různych vůních, chutích a jazycích.

Které výstavy či místa, kde jste zatím vystavovala , pokládáte za ty nejprestižnější?

Mám ráda Řím, tam jsem vystavovala v Brancaccio Paláci a přijala nějaké ocenění. Po návratu do Čech po sedmadvaceti letech jsem měla první výstavu v Ostravě ve Mlejně, která se moc povedla. V Praze jsem vystavila v Galerii Petra Brandla, kde viseli přední světoví malíři jako Modigliano, Kodet, Brázda, Lada, Brožík, Calbet. Bavilo mne vystavovat v Londýně v Shoreditch, právě tam se narodilo mnoho projektů pro televizní kanály jako BBC, Lion TV, Channel 4 a Channel U. Výstava na Zámku Kunín v rámci projektu NPÚ byla velkolepá, velmi si vážím spolupráce s panem kastelánem, Jaroslavem Zezulčíkem. Projekt Zámecké Galerie v Bílovci, kde jsme s panem kastelánem Eduardem Valešem v roce 2021 rekonstruovali jednu z komnat a proměnili ji na expoziční prostor, je velkou srdcovkou. Tam nyní visí moje největší obrazy, než se zase vydají na cestu do jiných míst.

Na čem pracujete v současné době a co vás čeká v nejbližší době?

Mám tu čest býti součástí projektu ARTVÁRIUM v Pasáži Českého Designu pod kurátorskou taktovkou PhDr. Renáty Mužíkové, PhD., která vytvořila snad největší bezbariérovou expozici permanentně přístupnou veřejnosti v době pandemie. Tam budou brzy mé doposud největší a nesložitější obrazy.

V červnu otevřeme s kamarádkou a kolegyní z MISS Československo 1991, Romanou Štryncl, výstavu na zámku Lysice. V srpnu budou mé obrazy v prostorách Domu kultury v Kroměříži, a tam se moc těším. Budou zde fantaskní malby na velkoformátových plátnech.

Chci také přestavět svou vlastní galerii Studio M, v historickém jádru Bílovce, kde plánuji i takové „walk in art centrum“, aby příznivci umění mohli bezplatně tvořit v prostorách, kde se jim mohu věnovat a pomoci jim k jejich vysněným výsledkům. Budu tam vystavovat nejen své práce, ale i práce jiných výtvarníků, pořádat happeningy v cizích jazycích a těšit se s přáteli dobrému žití.

Mám stabilní expozici v Olomouci na Dolním Náměstí, tam najdete ve Vinárně pod Pálavou nové abstraktní kousky. Nové abstraktní obrazy najdete také v Martin Café na náměstí v Novém Jičíně.

Připravuji ještě pár zámeckých výstav a budu se účastnit několika skupinových projektů v České republice a v zahraničí. Mám rozpracované projekty s dětmi zvané BLOKi a budu se s Galerií MonAmi podílet na akci Den Dětí 2022, jako tomu bylo minulý rok.

V současné době pomáhám vyvíjet dystopický cyklus, kterým můj muž, Russell de Montfort a.k. a Githyanki, sloučí dva talenty na jedné platformě. Bude to zatím největší projekt, jaký jsem kdy pomohla vyvinout. Ale to je zatím tajemství!

Rosana de Montfort o tvorbě, umění a projektech doma i ve světě

Pokud jde o styly, neomezuje se na trend nebo módní vlnu. Někdy zvolí realistickou malbu neskutečných věcí a naopak reálný svět tvoří rychlými dynamickými špachtlemi. Média, které používá pro své obrazy, jsou většinou plátno, akryl, olejové barvy, syntetika, písek a omítka, laky a tužky. V plastice a sochařství dává přednost materiálům jako je expansní pěna, akryl, sklo, cement, polyuretan, hliník a dřevo.

Nynější druhotné obydlí na Novojičínsku se stalo domovem jejích dovedností i v architektuře a interiérovém designu, kde prokládá stoleté dřevěné konstrukce moderním minimalismem.

Trvalý život za hranicemi od roku 1991 jí nabídl bohatý vývoj skrze interaktivitu s multikulturní společností, díky němuž mluví plynule mnoha řečmi. Kolekce jejího umění lze nalézt v soukromých sbírkách, ale také v korporátních prostorách v mnoha zemích. Právě ve Velké Británii dokázala oslovit nejširší publikum a zároveň rozvinout svůj styl o několik nových moderních technik a médií.

Mimo klasickou malbu tvořila i plastiky, street art a velkoplošné murály. Následovaly výstavy a objednávky pro uměleckou ale také hudební produkci pro britské televizní kanály jako Channel U, BBC Channel 4 a Lion TV.

V současné době pracuje mezi Velkou Británií a Českou republikou. Aktuálně vystavuje na českém území kolem 80ti maleb, pořádá výtvarné kurzy a vyučuje na gymnáziu. Jako spolumajitelka firmy DE MONTFORT ART Ltd. spolupracuje s mezinárodními institucemi, galeriemi a sběrateli za účelem změnit život kolem k lepšímu. Díky účasti na neziskových projektech získala několik ocenění, včetně uznání z Bilého domu a ocenění městské rady San Francisca.

Foto archiv Rosany de Montfort