Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Slovenská autorka Katarína Gillerová svým nejnovějším románem nevstupuje na pole literatury poprvé. Naopak, Zvláštní příběh je podle všeho jejím dvanáctým románem a někteří tuto spisovatelku dokonce označují za „slovenskou Danielle Steel“. V čem je tedy příběh, který napsala, zvláštní?

V úvodu bych ráda poznamenala, že se jedná o zcela čistokrevný román pro ženy, a to ve všech ohledech, které si pod tímto označením představíte. Hlavní hrdinky (Katarína, Karolína, Karin) se snaží najít toho pravého, a protože jde o sestry, okrajově též nahlížíme do nitra jejich rodinných vztahů. Autorčin styl je jednoduchý a nekomplikovaný, jinými slovy – dobře se to čte. A pokud tedy hledáte nenáročnou vztahovou „oddechovku“, myslím, že tahle kniha perfektně splňuje svůj účel. Jestliže však očekáváte víc než to, na pár věcí bych vás přece jen měla upozornit.

Předně, téměř všechny postavy tohoto románu jsou psychologicky ploché. To pokládám za základní nedostatek, zvláště, vezmu-li v úvahu, že se jedná o vztahovou záležitost. Očekávala bych, že jednotlivé hrdinky budou vykresleny do větší hloubky a že bude mezi řádky vysvětleno, co stojí za jejich chováním. V určitých bodech sice autorka slibuje, že se leccos posléze dozvíme, výsledky jejích pokusů o objasnění jsou však, alespoň podle mého názoru, nedostatečné. Abych byla konkrétní – v knize se například objevuje postava nerudné babičky, která se tváří, jako by vůbec neměla ráda ani svou dceru, ani vnučky. S napětím jsem čekala na moment, kdy se dozvím, proč. Doufala jsem, že dojde k relativizaci skutečnosti a že jednání této staré dámy nakonec shledám pochopitelným. Jak asi tušíte, nebylo tomu tak. Finální odpověď mě neuspokojila a vlastně mi ani nepřipadala věrohodná.

A když už mluvíme o věrohodnosti, dovolím si zmínit ještě jeden nepříliš přesvědčivý aspekt. Přestože se Zvláštní příběh odehrává v současnosti, nemohla jsem se zbavit dojmu, jako by byl napsán tak před dvaceti lety. Ano, slova jako „Erasmus“ či „Facebook“ mě navracela zpět do našeho desetiletí, celkové myšlenkové ovzduší nicméně svým způsobem uvízlo v „devadesátkách“. Navíc se zde mladí lidé (ve věku kolem dvaceti pěti let) občas vyjadřovali jaksi neadekvátně své době. Na str. 83 například rozdurděná Karolína křičí na svého ex-přítele: „Odleť si s ní třeba do Tramtárie…“ Myslím si, že i kdyby Karolína nechtěla být sprostá a neužila onen výraz, který se nabízí, určitě by přišla na méně archaicky znějící destinaci, kam svého bývalého poslat. Musím přiznat, že nevím jistě, jaký výraz byl použit v originální (tj. slovenské) verzi. Nabízí se však hypotéza, že byl při překladu jednoduše zachován, čímž došlo k drobné jazykové nepřesnosti. Užití slova „Tramtárie“ je totiž v rámci češtiny a slovenštiny asymetrické. Jinak řečeno, zatímco pro slovenského mluvčího je výraz „Tramtárie“ stále aktuální, dvacetiletý Čech by jej pravděpodobně použil jen z recese.

Tolik tedy k názoru příliš kritického hnidopicha. Možná se ptáte, zda se tenhle román může někomu líbit? A já odpovídám, že ano. Jak jsem již naznačila v úvodu, důležitý je přístup. Čili pokud se na tuto knihu chystáte, doporučuji při čtení moc nefilozofovat. Příběhu Kataríny Gillerové se zkrátka musíte poddat a nechat se jím unášet. Je to zkrátka taková zvláštní pohádka pro dospělé.

Zvláštní příběh / Zvláštny príbeh
Autorka: Katarína Gillerová
Z originálu přeložila: Jana Drápalíková
Žánr: beletrie (román pro ženy)
Obálka: Natálie Pecková
Nakladatelství: Motto ve společnosti Albatros Media a. s.
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
ISBN: 978-80-267-0921-3