RECENZE: Syndrom E

Neděle, 22 Leden 2017 22:20 Alena Teclová

syndrom 200 Franck Thilliez, mladý francouzský spisovatel se psaní věnuje teprve od roku 2003, ale i přesto se může pyšnit již devatenácti vydanými knihami. Velmi populární byl například román Pokoj mrtvých, který se dočkal i filmového zpracování. Tentokrát se jedná o první díl pentalogie s poněkud záhadným názvem Syndrom E. Sérií nás provede ústřední dvojice vyšetřovatelů Lucie Henebellová a komisař Sharko. Již nyní mohu prozradit, že druhý díl vyjde v nakladatelství XYZ během letošního roku.

Děj nás přenese do domu zemřelého sběratele, jehož syn nabízí otcovy trofeje – původní, staré filmy, na které mohl být po právu pyšný. Prvním zájemcem, který na místo přijíždí, je Ludovic Sénéchal, introvert, který většinu času tráví ve svém soukromém domácím kině, kde s láskou pečuje a sleduje filmy natočené na 16mm a 35mm páskách. Ludovic si mimo jiné vybírá jednu bezejmennou pásku, po jejímž zhlédnutí oslepne. V zoufalství, které ho naplnilo, vytáčí první číslo, které mu vyvstane na mysl – číslo na bývalou přítelkyni a zároveň vyšetřovatelku Lucii Henebellovou, kterou požádá o pomoc. Ludovica odváží do nemocnice a film ke starému muži, který se zabývá rozborem snímků podobného charakteru. Předtím jej ale sama zhlédne a zjistí, že relativně neškodné záběry v ní vyvolávají směsici silně negativních pocitů.
Mezitím, na druhém konci země, je komisař Sharko povolán, aby sestavil profil vraha čtyř neznámých mladíků, jejichž těla byla nalezena hluboko pod zemí. Všichni mají společný jeden znak – chybí jim oči a část lebky.
Díky záhadnému telefonátu z Kanady se Lucie Henebellová dozvídá o spojitosti mezi nalezeným filmem a vraždami. Rozhodne se proto vyhledat komisaře Sharka. Tím započne složité, nervy drásající vyšetřování, které Sharka dovede až do Egypta, kde se dozvídá o existenci jakéhosi Syndromu E.
Co v sobě skrývá onen film? A co je vlastně Syndrom E? Příběh odkryje zvrácené praktiky odehrávající se v Kanadě koncem 50. let, jejichž důsledky trvají až do doby vyšetřování.

Rozhodně zde nechybí notná dávka napětí, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout a i přesto, že ve vás možná z počátku vyvstanou pochybnosti, přinese autor závěr, ve kterém do sebe všechny dílky skvěle zapadnou a dotvoří tak propracovaný příběh, který nutí k zamyšlení. Franck Thilliez vsadil takřka na jistotu, když jako ústřední téma zvolil podprahové vnímání a zejména pak manipulaci s lidskou myslí. Co se týče hlavních postav, není snad nic, co by mohl čtenář vytknout. Na jedné straně Lucie Henebellová, matka, která sama vychovává své dvě dcery a na druhé životem poznamenaný schizofrenik Sharko, jejichž životy se významně protnou a dodají tak příběhu to poslední, co by mu mohlo scházet.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla a domnívám se, že se mezi fanoušky detektivních příběhů nenajde nikdo, koho by kniha zklamala.

syndrom