Zrní a Poletíme? Rozhodně zajímavá kombinace

Zrní a Poletíme? Rozhodně zajímavá kombinace

Tisk

200hudVe středu 25. 9. se v pražském Lucerna Music Baru odehrál zvláštní koncert. Kapely Zrní a Poletíme? jsou sice každá úplně jiná, ale údajně říkají to samé. No, upřímně… která dnešní kapela neříká „to samé“, jen trochu jinak? Podstatné však je, že obě kapely si koncert, jak se zdálo, dobře užily. A fanoušci patrně také.

 

 

 

Poletíme?: „Rádi bychom co nejvíc energie, co je na koncertech, zachytili na desce.“
Poletíme? je turbošansonová kapela hrající od roku 2006. Hned následující den po koncertě začali nahrávat svou čtvrtou desku. Peníze na ni vybrali přes projekt musiccluster.cz. Podařilo se jim nashromáždit celých 200 000 korun, což je pro kapelu velká podpora nejen finanční, ale i psychická: „Získali jsme silnou fanouškovskou základnu, které není jedno, co s náma bude.“ Všechna dosavadní alba si můžete na jejich webu stáhnout zadarmo.

hud

V Lucerně hráli jako první. Začátek byl sice půl hodiny po plánovaném startu, ale s tím už v klubech v podstatě všichni počítají. Následující hodinu a půl trvající nářez byl určitě dostatečnou odměnou za čekání. Přehráli všechny své dosavadní hity a zazněly i už známé písně z právě nahrávané desky, postrádala jsem jedině singl Flašinety. Energický a svérázný projev zpěváka Rudolfa Brančovského byl jako vždy úžasný, byť se mi ze zadních řad zdálo, že se publikum v kotli nenechává příliš strhnout. Možná to ale z pódia vypadalo jinak. Poletíme? zkrátka podali svůj klasický výkon, a věřte, že jejich laťka průměrnosti je nasazená zatraceně vysoko. A za rok a půl, co já je znám, ji posouvají stále výš a výš.

Poletíme? – Flašinety: 

Zrní: „Chtěli jsme mít desku jako Stouni.“
Zrní je kapela fungující od roku 2001. Jednou už v Lucerně Music Baru hráli, ale zatímco tehdy se prodalo, tuším, 150 lístků, nyní to bylo 750 v předprodeji a ve výsledku vyprodáno. To je slušný posun. Ve středu křtili vinylovou desku Soundtrack ke konci světa, která už dříve vyšla jako CD. Kluci si však chtěli udělat radost klasickým vinylem. Původně se zde mělo objevit sedm skladeb, nakonec jich však je jen pět. Snažili se k nahrávání používat původní analogovou techniku, což zabralo hodně času. Nicméně ani teď nezahálí a neodpočívají, za měsíc budou natáčet nový singl a v březnu příštího roku další desku.

 hud1

Přiznám se, že Zrní pro mě doteď bylo relativně neznámou kapelou. Vím, že existují, párkrát jsem je slyšela, ale větší pozornost jsem jim nevěnovala. Bohužel musím říct, že ani tento koncert můj postoj nezmění. Ne že by to byla špatná kapela, ale pro mě nemá nic „extra“. Žádná na první poslech zapamatovatelná melodie (což je možná povrchní přístup, ale přece jen, když jdete z koncertu, chcete si prostě od té skupiny cestou domů něco prozpěvovat). Mé oblíbené housle, které se v rukou krásného Vojty Konečného z Poletíme? mění v doslova geniální nástroj, mi zde zněly většinou až příliš kvílivě. Nicméně uznávám, že problém asi bude spíš v mém hudebním vkusu než v kvalitě kapely, protože publikum bylo nadšené a koncert si hodně užívalo. Desku jim pokřtila náhodně vybraná fanynka, které se podařilo chytit „svatební kytici“ hozenou do publika. Nekřtilo se tradičním šampaňským, ale více stylovým plzeňským lahváčem. Prostě atmosféra skvělá, publikum i kapela v dobré náladě, co víc si přát. Jen ta hudba není můj šálek čaje. Škoda.

Zrní – Hýkal:

Kombinace těchto dvou kapel je ovšem rozhodně originální a neotřelá, a pokud si alespoň na jedné z nich tak jako já najdete „to svoje“, stojí za to je slyšet. Pokud pak máte rádi kapely obě dvě, neváhejte a vyrazte 15. 10. do brněnské Flédy, kde se opět sejdou.

Zrní + Poletíme?
Kdy: 25. 9. 203
Kde: Lucerna Music Bar
Hodnocení: 95 %

Foto: Facebook kapel; Zrní: Photo-Agency.cz


 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner


Literatura

Will Bowen: Příběhy štěstí

pribehy stesti 200Čtěme, vnímejme, a přemýšlejme nad tím, co se tu laskavě a tiše nabízí v příbězích… a tak můžete přijít k různým zjištěním…

...

Divadlo

Slam poetry exhibice vol.8

slam poetry report200První letošní pražská exhibice se uskutečnila ve čtvrtek 7. února, již tradičně v Rock Café. Osm slamerů, finálový rozstřel a značně vypjaté emoce. Letošní start do soubojů básníků se rozhodně povedl, vydali ale...

Film

Bez kalhot: spojení tance a nahých mužů funguje i na plátně

Jaký je asi svět striptérů? Jak vypadá jejich vystoupení na jevišti si dokáže představit asi každý. Jaký je ale život mužů, kteří se bez ostychu, za nějaký ten úplatek, svlékají, to už je pro většinu z nás větší záhada. Do této doby jsme si s tím mohli tak na...