Zrní a Poletíme? Rozhodně zajímavá kombinace

Zrní a Poletíme? Rozhodně zajímavá kombinace

200hudVe středu 25. 9. se v pražském Lucerna Music Baru odehrál zvláštní koncert. Kapely Zrní a Poletíme? jsou sice každá úplně jiná, ale údajně říkají to samé. No, upřímně… která dnešní kapela neříká „to samé“, jen trochu jinak? Podstatné však je, že obě kapely si koncert, jak se zdálo, dobře užily. A fanoušci patrně také.

 

 

 

Poletíme?: „Rádi bychom co nejvíc energie, co je na koncertech, zachytili na desce.“
Poletíme? je turbošansonová kapela hrající od roku 2006. Hned následující den po koncertě začali nahrávat svou čtvrtou desku. Peníze na ni vybrali přes projekt musiccluster.cz. Podařilo se jim nashromáždit celých 200 000 korun, což je pro kapelu velká podpora nejen finanční, ale i psychická: „Získali jsme silnou fanouškovskou základnu, které není jedno, co s náma bude.“ Všechna dosavadní alba si můžete na jejich webu stáhnout zadarmo.

hud

V Lucerně hráli jako první. Začátek byl sice půl hodiny po plánovaném startu, ale s tím už v klubech v podstatě všichni počítají. Následující hodinu a půl trvající nářez byl určitě dostatečnou odměnou za čekání. Přehráli všechny své dosavadní hity a zazněly i už známé písně z právě nahrávané desky, postrádala jsem jedině singl Flašinety. Energický a svérázný projev zpěváka Rudolfa Brančovského byl jako vždy úžasný, byť se mi ze zadních řad zdálo, že se publikum v kotli nenechává příliš strhnout. Možná to ale z pódia vypadalo jinak. Poletíme? zkrátka podali svůj klasický výkon, a věřte, že jejich laťka průměrnosti je nasazená zatraceně vysoko. A za rok a půl, co já je znám, ji posouvají stále výš a výš.

Poletíme? – Flašinety: 

Zrní: „Chtěli jsme mít desku jako Stouni.“
Zrní je kapela fungující od roku 2001. Jednou už v Lucerně Music Baru hráli, ale zatímco tehdy se prodalo, tuším, 150 lístků, nyní to bylo 750 v předprodeji a ve výsledku vyprodáno. To je slušný posun. Ve středu křtili vinylovou desku Soundtrack ke konci světa, která už dříve vyšla jako CD. Kluci si však chtěli udělat radost klasickým vinylem. Původně se zde mělo objevit sedm skladeb, nakonec jich však je jen pět. Snažili se k nahrávání používat původní analogovou techniku, což zabralo hodně času. Nicméně ani teď nezahálí a neodpočívají, za měsíc budou natáčet nový singl a v březnu příštího roku další desku.

 hud1

Přiznám se, že Zrní pro mě doteď bylo relativně neznámou kapelou. Vím, že existují, párkrát jsem je slyšela, ale větší pozornost jsem jim nevěnovala. Bohužel musím říct, že ani tento koncert můj postoj nezmění. Ne že by to byla špatná kapela, ale pro mě nemá nic „extra“. Žádná na první poslech zapamatovatelná melodie (což je možná povrchní přístup, ale přece jen, když jdete z koncertu, chcete si prostě od té skupiny cestou domů něco prozpěvovat). Mé oblíbené housle, které se v rukou krásného Vojty Konečného z Poletíme? mění v doslova geniální nástroj, mi zde zněly většinou až příliš kvílivě. Nicméně uznávám, že problém asi bude spíš v mém hudebním vkusu než v kvalitě kapely, protože publikum bylo nadšené a koncert si hodně užívalo. Desku jim pokřtila náhodně vybraná fanynka, které se podařilo chytit „svatební kytici“ hozenou do publika. Nekřtilo se tradičním šampaňským, ale více stylovým plzeňským lahváčem. Prostě atmosféra skvělá, publikum i kapela v dobré náladě, co víc si přát. Jen ta hudba není můj šálek čaje. Škoda.

Zrní – Hýkal:

Kombinace těchto dvou kapel je ovšem rozhodně originální a neotřelá, a pokud si alespoň na jedné z nich tak jako já najdete „to svoje“, stojí za to je slyšet. Pokud pak máte rádi kapely obě dvě, neváhejte a vyrazte 15. 10. do brněnské Flédy, kde se opět sejdou.

Zrní + Poletíme?
Kdy: 25. 9. 203
Kde: Lucerna Music Bar
Hodnocení: 95 %

Foto: Facebook kapel; Zrní: Photo-Agency.cz


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum


Literatura

Májové růže s příchutí krve

majove-ruzeAmerická spisovatelka Dot Hutchison přichází s volným pokračováním thrilleru Sběratel motýlů, který mnoho čtenářů považovalo takřka za dokonalý. Dokáže s Májovými růžemi zopakovat tento úspěch nebo pro vás bude jejich četba zklamáním?

...

Divadlo

Rákosníček Divadla Scéna pobaví

Rakosnicek200Asi v polovině odpoledne tříkrálového se v blízkosti Divadla Scéna ve Zlíně zvýšil výskyt těšících se dětí a jejich rodičů, kteří mířili na zlínskou premiéru pohádky Rákosníček a jeho rybník. Těch dětí a jejic...

Film

Glosa: Američtí Oscaři letos konečně ukazují pestrost

oscar2013 200Začátkem příštího týdne k nám brzy ráno ze zámoří dorazí zprávy o vítězích cen Americké filmové akademie, krátce Oscarů. Pozlacené sošky, o jejichž možných držitelích se vždy vedou nadšené spekulace mnoho týdnů...