Naše metalová skupina Arakain slaví letos tři křížky na krku a při této příležitosti vyrazila na monstrózní turné po českých a moravských městech. Nejednalo se ale o ledajaké turné, jeho speciálním hostem byla Lucie Bílá a další. Jak to vypadalo na jejich deváté zastávce 8. dubna si můžete přečíst.
Už při příjezdu do malé vesničky v okrese Uherské Hradiště bylo jasné, zač jsou toho vyprodané Březolupy. Auta byla zaparkovaná ve všech přilehlých uličkách a všude se pomalu trousili černě odění fanoušci. Před kulturním domem nejen nás překvapila řada cca 100 lidí, kteří stejně jako my poslouchali první songy předkapely jen z řady, která naštěstí rychle plynula.
Předskokany večera byli Absolut Deafers, kteří do napjatého davu vyřvávali příjemný hard rock. Já ihned po příchodu podupávala gládou a užívala si jejich muziku, kterou bych si dokázala představit někde na festivale. Právě jako na něm jsem se cítila, protože nejen přední řady byly touto skupinou nezasaženy a stěží jí věnovaly potlesk. Jakoby si všichni jen drželi místo, aby mohli vidět své oblíbené hvězdy z blízkosti. Kapelu to muselo i zamrzet, protože až na chybu zvukaře v podobě přebasování měla perfektně našlápnuto a jak by zazpívali Beatles „with a little help from my friends“, to mohli být úžasní rozehřívači publika. To však bylo rádo, že skončili a že za chvíli začne jiný nářez.

My pauzu využili k návštěvě oficiálního merche, abychom si odvezli kromě zážitků i památku a pak už napjatě sledovali projekční tabule, na kterých se objevily sponzoři a mediální partneři a poté originální úvod v podobě záznamu Událostí z roku 1982, který mimo jiné hlásal o „české metalové kapele s podivným názvem Arakain!“. Opening to byl vskutku stylový. Takto začal první ze třech setů, který dovolil fanouškům zavzpomínat, protože se jednalo o staré hity. Mimo jiné zazněl například song Kyborg, Kolonie termitů či balada Zase spíš v noci sama.

Překvapilo mě, že ani tady se publikum moc nechytalo. Mohlo to být tím, že hodně návštěvníků koncertu nebylo v době vzniku Arakain, tedy v roce 1982, ani v dlouhodobém plánu. A i vzduch mačkajícího se davu voněl spíše laciným parfémem než potem, pivem a mastnotou z vlasů metalistů. Všichni čekali na to lepší, co přijde. Jinými slovy na „metalovou princeznu“, která svým příchodem v černých šatech rozpoutala pořádnou vřavu. Lucii Bílé patřil druhý set, ve kterém dav nestačil zírat a křičel ze všech sil. Všechny písně najednou dostaly úplně jiný náboj, Lucka lítala a hlavně si svůj návrat ke kořenům neskutečně užívala a netajila se tím: „Jsem moc ráda, že tady mohu být. Těžko se mi bude vracet k piánu, těžko. Doufám, že to dokážu.“ „Nedělej to.“, myslela jsem si určitě nejen já. Na jednu stranu působila tak něžně, zpívala tklivě svým sopránem, ale na druhou houkala a řvala. Tady je třeba zmínit její špatné nazvučení, protože při normálním zpěvu (čti ne řevu) a mluvě jí nebylo rozumět. Zazněly Doteky, Maraton, Ztráty a nálezy a také píseň vzniklá přímo pro potřeby tohoto turné V ruce svírám kříž, kterou si uvedla slovy „Věřím, že si ji budete jednou zpívat stejně jako Zimní královnu. Věřte mi.“ Právě Zimní královna, kterou si střihla s Honzou Toužimským byla vrcholem tohoto setu. Slyšet tento duet naživo bylo něco nepopsatelného, neuvěřitelný zážitek a pocit, který jsem zažila naposledy u Nothing Else Matters od Metallicy.

Na třetí set plný novějších písní už mnoho lidí nezůstalo - dobrá čtvrtina odešla, protože už zřejmě viděla, co chtěla. I my těžce přemáhali únavu, bolest zad a nohou a hlavně šíleně vydýchaný vzduch, protože se v sále příliš nevětralo. Než jsme těmto okolnostech podlehli, vychutnali jsme si mladého rockera v šátku Davida Spilku, který se jako host ujal například písně Strom života. Nechyběl ani Magor, Prázdnej kout či Paganini, kterého jsme si vychutnávali cestou k autu.

Koncert to byl úžasný, obzvlášť na české poměry. Vše šlapalo jak má, kapela měla neuvěřitelnou energii a byla skvěle sladěná. I s Lucií, která k nim pasovala, jakoby byla jejich zpěvačka, ne jen host. Co byla fakt škoda, tak málo aktivní publikum. Slovy vedle stojícího kuřáka: „Se divím, že se tady málo hrozí. Ti lidi nehrozí. Já hrozím furt a oni se ani nepřidají.“ Měl pravdu - gesto, které proslavil Ronnie James Dio a s trochou nadsázky se dá říct, že i Ozzák, se nijak neprojevovalo. Stejně tak ruce nahoru moc lidí nezvedalo a zpívali jen tehdy, jednalo-li se o všeobecně známou píseň. To bylo jediné mínus, tak snad to bude na Masters of Rock lepší!
Arakain XXX Best of Tour 2012
Interpreti: Absolut Deafers, Arakain
Žánr: metal
Datum a místo konání: 8.4.2012 - Sportovní hala Březolupy
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: arakain.cz, www.absolut-deafers.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|




V době koronavirové krize sice vycházelo podstatě méně knížek, ale některé si svoji cestu ke čtenářům přecijen našly. Dobrým příkladem může být vítěz literární soutěže nakladatelství Albatros na téma odvaha. Tím se stala Naďa Revilákov...

V druhé polovině června byla zahájena netradiční výstava. Zajímavé prostory i poněkud exotická podívaná lákají všechny milovníky komiksu (a nejen je). Máte k tomu rádi i Mexiko? Tak právě pro vás je připravený tenhle průvodce s podtitulem ...
Po kratší nemoci zemřel ve věku nedožitých dvaapadesáti let 8. října v pražské nemocnici Na Bulovce známý herec Tomáš Valík. Na filmovém plátně debutoval koncem osmdesátých let minulého století, ...
Filmová adaptace divadelní hry Yasminy Rezy je uváděna jako drama/komedie, což si vlastně naprosto protiřečí. Je to ale nejvýstižnější určení žánru a zároveň hlavní zápletky filmu.