RAGE s albem „21“ stojí za to!

Čtvrtek, 08 Březen 2012 02:00 Jana Křůmalová

Nedávno jsme vedli s kamarády na fóru diskusi o tom, jaká kapela, album nebo píseň nás v poslední době dostala na první poslech. (No - použili jsme poněkud jiný výraz, ale jelikož jsme na stránkách Kultura 21, musím se vyvarovat nekulturních vulgarismů). Napsala jsem, mimo jiné, že už se to hodně dlouho nestalo - možná proto, že jsem si toho v posledních pár letech naposlouchala už opravdu hodně a jsem už trochu zmlsaná. Ještě týž večer jsem ale musela svoje mínění opravit. Pustila jsem si totiž nejnovější album německé metalové kapely Rage s názvem 21.

Ne, že by mě překvapilo, že je dobré. U Rage se to už jaksi předpokládá, jde tady přece o léty prověřenou kvalitu a známou firmu v tom nejlepším slova smyslu. Navíc jsem tuhle kapelu měla možnost vidět vloni naživo na Metalfestu a pak ještě sólové vstoupení jejich kytarového mága Victora Smolskiho na Masters of Rock. Takže dobře vím, že tahle trojice odvádí vždycky perfektní práci a zní tak vydatně, jako by jich bylo aspoň dvakrát tolik. Nepovažuji se sice za žádného detailního znalce jejich kompletní diskografie, spíš jsem si jen tak narychlo před festivalem prolétla jejich největší hitovky - ale na to asi jeden ani nemusí být znalec, aby poznal, že jejich nové album je prostě perfektní.

Jejich hudba na mě působí neuvěřitelně optimisticky a pozitivně, přestože si říkají „Hněv“ a názvy i texty jejich písní se jen hemží bolestí, krví, násilím a utrpením, snad s výjimkou prvních dvou skladeb. Úvodní trošku tajemné intro House Wins ve mně vyvolává představu nějakého kasína nebo herny - že by „Oko bere?“ Znalci, opravte mě - moje znalosti hazardních her končí někde u žolíků. Hned jako druhá se rozjede navazující titulní skladba alba - příběh nenapravitelně závislého gamblera. Tajemný a vzrušující začátek se překlopí do chytlavého refrénu, zvuky strun - Smolskiho sólovky i Peavyho basy - jsou prostě dokonalé a bicí Andrého Hilgerse zajímavé a precizní. A v tomhle stylu pak jede celá deska, až k závěrečné baladě Eternally. Nejsou na ní naprosto žádná nudná místa, chytne za uši při prvním poslechu a už nepustí. Ve skladbách Forever Dead a Serial Killer si Peavy vyzkoušel i trošku drsnější styl zpěvu - už ho přímo vidím, jak nás z pódia sériově (nebo seriálově?) zabíjí. Pro ty, kteří s ním ještě neměli tu čest a nemuseli by úplně pochopit mou jemnou ironii - Peavy je úžasný bavič, skvělý frontman a s publikem to neuvěřitelně umí. A když se s tím svým copánkem na bradě zazubí z pódia na fanoušky a hodí nějakou tu svoji hlášku - tak byste se pro něj rozkrájeli.

Píseň Feel My Pain má zase tak překrásné kytarové intro a sólo, že cítím ledacos jiného, ale bolest určitě ne. Victor Smolski je prostě fenomén a bez něj bych si asi Rage už nedokázala představit, při některých jeho parádičkách mám až husí kůži. Ale skvělý výkon podávají všichni tři. Jejich jednadvacáté album je první, které jsem si od nich komplet poslechla od začátku do konce - ale opravdu stojí za to.

Rage přijedou na svém turné k novému albu do Česka už 22.3.2012, vystoupí v pražském klubu Matrix. Více info na webu Masters of Rock.

Sestava:

Peter "Peavy" Wagner – zpěv, baskytara
Victor Smolski – kytara
André Hilgers – bicí

Seznam skladeb alba „21“:

01. House Wins 1:30
02. Twenty One 6:16
03. Forever Dead 6:20
04. Feel My Pain 5:40
05. Serial Killer 5:45
06. Psycho Terror 6:57
07. Destiny 5:15
08. Death Romantic 5:59
09. Black And White 5:19
10. Concrete Wall 3:50
11. Eternally 5:08

Zdroj foto: rage-on.de