I po dvaceti letech hraní si říká o pozornost publika. Kapela Traband. Písničkářský stroj, v jehož nádrži bublá zvláštní palivová směs. Nedávno vydané album Vlnobeat připomíná tvůrčí kořeny a hodnotové jistoty, na nichž se dá vynalézavě stavět.
„Chtěl bych se ztratit někam do ticha/ odletět na Měsíc/ zalez bych mámě zpátky do břicha/ a nebyl vůbec nic… (Do ticha).
Hlavní konstruktér a šofér Trabandu Jarda Svoboda (kytara, zpěv) znovu napsal krásné texty. Pokud se vám trefí do vašich myšlenek a pocitů, nebudete se příliš zabývat otázkou, kam tuto kapelu zařadit. Hudebně je ovlivněná vším, čím se nechal (a nechává) zasáhnout ten, bez kterého by asi neexistovala. Žánr? Skutečně nic ortodoxního, ale pěkná míchanice. Bigbítové ozvěny šedesátých let, punkrock, reggae, country, folk i balkánské proudy.
Směska inspiračních zdrojů ovšem neruší charakteristický zvuk. Traband v klasickém složení (kytara, trumpeta+klávesy, bicí, tuba) je snadno rozpoznatelný. Pro nahrávání Vlnobeatu byl přizván Radim Huml, hráč na banjo, což hudební stránku obohatilo a v některých pasážích dodalo tu správnou míru „hustoty“. Nutno ocenit, že muzikanti si radostně pohráli se strukturou jednotlivých skladeb, není nouze o překvapivé zvraty a střihy.
„Sud kulatý, rys tu pije/ vítr vane od prérie/ tu je kára, ten to ryje/ mám kabát ze zvířete, které stále ještě žije…“ (Kabát ´66).
Zatímco na předešlých albem se Jarda Svoboda pouštěl do všelijakých příběhů svérázných lidí, tentokrát se vyjadřuje až s punkovou přímočarostí. Ale nenadává… S výbavou, které mu kdysi poskytlo křesťanství, se snaží sdělit svému posluchači, že není nutné propadat naštvanosti a pesimismu. Že je důležitější nezapomínat na to, čím jsme se nechali ovlivnit před lety a co jsme považovali za správné. Řečeno slovy úplně jiné písně – „za svou pravdou stát“.
Na Trabandu je sympatické, že dokáže zpívat o důležitých věcech a přitom se nebere až tak vážně. V případě, že je toto vozidlo pro vás nepříliš známé, začněte hitem, skladbou Trofeje. Nejenže je chytlavá na první poslech, nejenže obsahuje úderný refrén („Něco mi tu stále chybí!“), ale hlavně i na nezkušeného „trabandistu“ může zapůsobit jako výstražný semafor – něco ve smyslu „člověče, neblbni, nenech se ohlupovat nesmyslnými touhami či umělým hněvem, hledej to podstatné!“
Název: Vlnobeat
Interpret: Traband
Žánr: alternativní rock
Skladby: 1/ Pokaždé, když přicházíš, 2/ Kabát ´66, 3/ Trofeje, 4/ Mluv se mnou, miláčku, 5/ Nepoužitelnej, 6/ Do ticha, 7/ Tenhleten den, 8/ Píseň písní, 9/ Úhel pohledu, 10/ Písmem klínovým, 11/ Moje kočka mňoukala, 12/ Radiohit, 13/ Vidím Tě, 14/ Ta radost!
Stopáž: 52:41
Vydavatelství: Indies Scope, 2014
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto /obálka: www.indies.eu
( 9 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Černé kalhoty a funky drive, černé brýle a punková naléhavost, černé kravaty a jazzová elegance a bílé košile a rocková energie – to jsou průvodní znaky skupiny Laura a její tygři.
Když v roce 1988 v pořadu That's Life! anglické televize BBC moderátorka Esther Rantzenová odhalila, že vedle nenápadného muže v publiku sedí i desítky dospělých lidí, které jako děti zachránil právě on, byl to začátek jednoho dechberoucího příběhu, k...
Nakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem ...