Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

I v českém překladu vycházely a stále vycházejí středověké cestopisy, ať již evropské (křesťanské) nebo arabské (muslimské), které přibližovaly zejména málo známé asijské končiny – na těchto stránkách jsme psali např. o Mandevillovi, ibn Battútovi nebo ibn Fadlánovi.

Nyní k nim přibývá Odorik z Pordenone, autor překvapivě krátkého spisku O NEZNÁMÝCH VĚCECH ČILI POPIS VÝCHODNÍCH KRAJŮ. Připojené komentáře a vysvětlivky jsou totiž mnohem delší než výchozí dílo samé.

Odorik z Pordenone (jak asi nevypadal)

Odorikovi se nevěnují jen obsáhlé předmluvy Jany Valtrové (o proměnách středověkých cestopisů) a Poliny Jiráňové (zkoumá různé verze Odorikova díla) ve výše zmíněné knize, tuzemský čtenář má ještě k dispozici obsáhlou publikaci Vladimíra Liščáka Bratr Odorik a jeho zpráva o východních krajích světa, kterou před pěti roky vydala Academia. Více než šestisetstránková kniha podrobně rozebírá snad každý Odorikův krok, jak jej při vyprávění o svých cestách popsal. Dokládá rovněž velkou oblibu Odorika u středověkého čtenáře, jak naznačují početné rukopisy, z latiny přeložené do řady národních jazyků a dochované různě po Evropě – je jich asi 140. Liščák navíc začleňuje obšírné vysvětlení dobového kontextu, všímá si poměrů v Evropě i výprav na bájný východ, ať již nesených obchodními, poznávacími či misionářskými úmysly. Cestovateli totiž zpravidla bývali mniši, zvláště františkáni.

Různé podoby Odorikova cestopisu

Odorik se narodil někdy v 80. letech 13. století, zemřel nemocný a vyčerpaný záhy po svém návratu začátkem roku 1331, neboť zápisky musel diktovat. Důvody vycestování nejsou úplně zřejmé, z jeho vzpomínek nevyplývá, že by se nějak horlivě věnoval misijnímu působení. Takové poslání si zřejmě vyžádalo početnější skupinu – a ne každá výprava dopadla šťastně, někteří věrozvěsti zahynuli mučednickou smrtí. Podrobného líčení jednoho takového případu se ujal také Odorik, dokonce se tato část stala jakýmsi středobodem celého pojednání. V pozdějších tištěných edicích (a je tomu tak i v nynějším českém překladu) však byla tato událost odsunuta na okraj. Důvodem snad mohla být pocta takto vzdávaná právě Odorikovi, nikoli dávno zapomenutým mučedníkům.

Takže dotyčný úryvek nabídne jen Liščákova kniha, nalezneme jak výchozí latinské znění, tak jeho český převod. Dokonce si tu můžeme prolistovat přetisk jednoho z rukopisů celého Odorikova cestopisu, který pochází z knihovny Národního muzea. A pokud ovládáte latinu i středověké písmo, můžete si tuhle vzácnost sami přečíst.

Odorik popisuje svou cestu velice stručně

Nynější podoba Odorikova cestopisu, rozdělená do 31 kraťoučkých kapitol, se opírá o italské vydání z roku 1513, překlad pořídil Jiří Špaček. Má pouhých čtyřicet stránek, další dvě desítky snášejí podrobné vysvětlivky snad ke každému údaji, který Odorik přináší. Objasňují i případné nejasnosti, případně svědectví, v nichž Odorik mylně pochopil popisovanou skutečnost. Také mnohdy potvrzují pravdivost Odorikových postřehů, kterým (nejen) středověký čtenář leckdy odmítal uvěřit.

Odorikovou cílovou zastávkou byla Čína. Aby se do ní dostal, musel projít Persií a Indií, dotknout se Sumatry a Bornea, pak teprve přišel do země Velikého chána, tehdy Mongoly ovládané Číny. Právě popisu tamních poměrů věnuje nejvíce pozornosti – ale neméně zajímavý je záznam zpátečního putování, vedoucího asijským vnitrozemím. Odorik si prohlédl Tibet a snad spatřil i záhadnou zemi neméně záhadného „kněze Jana“. Když se po (přinejmenším) dvanácti letech, neboť není bezpečně doložitelné, kdy vlastně vyrazil na cesty, vrátil do vlasti, ocitá se v prostředí, které na jeho existenci vlastně zapomnělo.

Odorik jako světoběžník českého původu?

Odorikovu knihu doplňuje několik barevných reprodukcí dobových obrázků (z francouzského rukopisu), prohlédnout si můžeme i podrobnou mapku, zakreslující místa, která Odorik navštívil. Při cestě do Číny se totiž převážně plavil po moři, zatímco pro návrat zvolil suchozemskou trasu, procházející severní Čínou a okrajem Tibetu

Zbývá doplnit, že Odorik býval u nás „vlastenecky“ překřtěn na Oldřicha, Čecha z Furlánska (pod tímto jménem vyšel překlad jeho cestopisu roku 1962), protože jeho otec mohl být českého původu, případně toliko pocházet z míst krátkodobě obsazených vojsky Přemysla Otakara II. nebo sloužit v nich. Některé rukopisy totiž Odorika obdařují přídomkem Boemus, avšak sotva lze z toho cokoli kloudného vyvozovat.

Odorik z Pordenone: O neznámých věcech čili Popis východních krajů
Z italštiny přeložil Jiří Špaček
Předmluvy napsaly Jana Valtrová a Polina Jiráňová
Vydalo Argo, Praha 2024. 151 stran

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha

Vladimír Liščák: Bratr Odorik a jeho zpráva o východních krajích světa
Vydala Academia, Praha 2019. 662 stran

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha