Cesty po Africe, Asii a Evropě

Cesty Afrikou perex Je chvályhodné, že nakladatelství Argo a Academia vydávají středověké cestopisy, a to dokonce i z muslimského světa. Psali jsme o Mandevillových cestách, o putování ibn Fadlána k povolžským Bulharům. Nyní u Arga následuje další významná položka, ibn Battútovy CESTY PO AFRICE, ASII A EVROPĚ VYKONANÉ V LETECH 1325-1354.

Je zajímavé, že redaktoři snad zohledňují prolnutí těchto knih do pozdějších románových či filmových ztvárnění - Fadlána si ve Vikinzích (podle románu Požírači mrtvých) zahrál sám Antonio Banderas. Battúta se stal protagonistou středověké detektivky Krvavý kámen – velký rubin Alhambry, která před časem vyšla též česky. Muhammad ibn Abdalláh ibn Battúta totiž při svých cestách zavítal také do nynějšího Španělska, jehož jižní část tehdy ještě ovládali muslimové. Ale určitě se tam nezapletl do vyšetřování tajemných zločinů, jak naznačuje ona kniha.

Přečtěte si další recenze na středověké cestopisy:
www.kultura21.cz/historietradice/26542-mandevillova-cesta-kolem-sveta-agro-recenze
www.kultura21.cz/historietradice/26186-cesta-z-baghdadu-k-volzskym-bulharum-921-922-academia-recenze

Obdiv k Andalusii

Ibn Battúta po celý svůj život cestoval a právě v cestování (a nikoli v obchodu či šíření víry) spatřoval smysl svého života – vykonal celkem čtyři cesty, z nichž nejdelší byla ta třetí, která trvala čtrnáct let a vedla přes Indii až do Číny. Při jedné z posledních výprav dospěl také do dnes španělské Andalusie. Navštívil Málagu, Granadu, zažil střetnutí s nepřátelskými bojovníky. Jinam se však nepodíval, území ovládaná křesťany nepovažoval za bezpečná, ostatně jeho svět byl s nimi v dlouhodobé válce.

Cesty Afrikou mapa

Ze sedmadvaceti kapitol, které rozvinul kolem svých často exotických pobytů, však této lokalitě zasvětil jen jedinou. Pojedete-li někdy do Španělska, můžete navštívit právě tato místa a architektonické památky spojené s někdejším muslimským panstvím. A můžete se sami přesvědčit, zda i dnes je okolí Granady nejkrásnější na světě, neboť tehdy město obklopovaly malebné sady, zahrady, louky, zámečky a vinice.

Bedlivý pozorovatel si všímal všeho kolem sebe

Battútova svědectví jsou vcelku věrohodná, zvláště pak dění, která pozoroval na vlastní oči, dobře postihuje i pozadí mocenských střetů. Líčí krajinné pozoruhodnosti, popisuje, co se kde pěstuje, jaké jsou stravovací zvyky, vysvětluje zvyky ve vzdálených zemích. Často se pohybuje mezi (ze svého hlediska) nevěřícími, třeba v kosmopolitním Cařihradu nebo v Indii a Číně, aniž by zastával nějaké vyhroceně konfrontační postoje, ale také aniž by polevil v dodržování muslimských přikázání. Při svém vyprávění se vyhýbá očividným fantasknostem, nadpřirozené jevy sotva nalezneme, některá místa však sotva stihl navštívit a zjevně přebírá údaje odjinud, nikoli z vlastního poznání.

Cesty Afrikou rukopis

Ibn Battúta stvořil poutavé vyprávění, opatřené mnoha výmluvnými postřehy a podrobnostmi, přiblížil osobní setkání s mnoha důležitými osobnostmi, ve službách některých ostatně působil. Jeho postřehy jsou cenné i kvůli tomu, že odrážejí, jak hluboce věřící muslim vnímal svět kolem sebe, jaká si kladl mravní kritéria, jak hodnotil činy, jejichž součástí se mnohdy stával, jaká zastával postoje.

Svá svědectví (český překlad je mírně zkrácený, ale postihuje vše důležité) nesepsal vlastní rukou, v závěru života je diktoval. Spoléhal hlavně na svou paměť (chybí doklady, že by si průběžně psal třeba deník či aspoň nějaké záznamy). Takže bychom se nesměli divit, že leccos zkresluje, leckdy mu uniká přesnější časová posloupnost, přesný průběh cest, chybuje ve jménech apod. Celková hodnověrnost je však mimo veškeré podezření.

Také do češtiny se překládaly důležité arabské spisy

Kniha vychází podruhé. Poprvé vyšla před více než šedesáti lety a jen ojediněle se objevuje v antikvární nabídce. Nynější vydání přebírá obšírnou předmluvu překladatele Ivana Hrbka (1923-1993), který přibližuje jak tradici putování v arabském světě, tak ibn Battútovy osudy. A přidává biografickou črtu věnovanou právě Hrbkovi. Psal jak odborné publikace o tématech souvisejících s islámským prostředím, ale ještě větší význam mají jeho překlady jak textů klasických (mimo jiné přeložil Korán), tak děl současných arabských autorů.

Knihu provázejí názorné mapky, které ukazují trasy Battútových cest, nalezneme také několik barevných přetisků originálních rukopisných předloh. Připojen je podrobný rejstřík a důležité jsou rovněž obšírné vysvětlivky, které vysvětlují zpravidla místopisné, případně biografické či historické údaje, které Battúta nerozkryl zcela přesně. Také se můžeme začíst do slovníčku nejběžnějších arabských termínů. Hned u první položky „Alláhu akbar“ se dovíme, že se jedná o obvyklé zvolání vyjadřující obdiv, díky nebo i pozdrav. Jenže už chybí dovětek, že nyní zaznívá hlavně u vražednických útoků…

Cesty Afrikou
Muhammad ibn Abdalláh ibn Battúta: Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325-1354.
Přeložil a předmluvu napsal Ivan Hrbek. Doslov připsala Jitka Jeníková.
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2024. 580 stran.