Kultura21.cz

Knih o třicetileté válce vyšla dlouhá řada, avšak málokterá se odhodlala přiblížit každodennost válčení, ať již z pohledu vojáků nebo civilního obyvatelstva. Právě utrpení lidí ve zdevastovaných městech – nemluvě o venkově – se věnuje historik JAN KILIÁN v knize MĚŠŤAN A ŠELMA. Její podtitul je ještě výmluvnější: S VOJSKEM VE MĚSTĚ ZA TŘICETILETÉ VÁLKY.

Autor se přirozeně soustředí na české (česko-moravsko-slezské) prostředí, kudy se v průběhu let 1618-1648 několikrát přehnaly zkázonosné boje, avšak své líčení doplňuje zjištěními, která načerpal studiem pramenů i příslušné literatury ze sousedních států, zvláště Německa a Polska. Zjišťuje, že zhůvěřile se chovaly nejen nepřátelské jednotky na dobytém území, ale také vojska „spřízněná“, která měla naopak poskytovat ochranu. Civilní obyvatelstvo, ať již se řadilo mezi katolíky či nikoli, se stěží domohlo soucitu, neřkuli spravedlnosti.

Hrůzy válčení nadlouho poznamenaly nejen psychickou odolnost lidí
Způsoby, jak nepřítel mohl město obsadit, byly jen dva: buď se samo vzdalo – nebo bylo dobyto násilím. Právě takovým městům se vedlo nejhůře, byla beztrestně drancována, případně i vyvražďována (jak se přihodilo třeba jihočeskému Písku). Města nesla také tíhu válčení, protože vojskům musela poskytovat nejen ubytování, ale v zásadě veškeré zaopatření. Navíc se stávalo (za války i po válce), že vojáci hromadně obsazovali zvláště domácnosti náboženských zatvrzelců, kteří odmítali přestoupit na „jediné správné“ náboženství, aby je svou drsnou přítomností a nároky přiměli k poslušnosti.

V několika kapitolách Jan Kilián rozebírá, co vše ubytování vojsk ve městě obnášelo, co si vojáci nárokovali. Bažili zejména po alkoholu a zejména pod jeho vlivem vyvolávali konflikty. Soužití rodiny s vojenskými vetřelci bývalo složité a obtížné – vojáci vlastně ovládli celý byt či dům, jehož vybavení bez zábran ničili. Drzé, samolibé a násilnické chování mělo ponížit postižené, zbavit je stavovské cti a důstojnosti, vetnout jim znamení nicotnosti. A dílo zkázy mohly dokonat i zhoubné epidemie včetně morových. Dlužno však doplnit, že ani měšťané (či obecněji jacíkoli obyvatelé měst) nebývali jen trpnými oběťmi, v řadě případů se sami chopili zbraní, aby bránili své město i domovy. A byli si vědomi, že v případě neúspěchu mohou přijít o všechno, včetně života.

K dosažení úspěchu byla každá podlost vítaná
Kilián také rozebírá průběh verbování důvěřivců do vojska (a domnívá, že způsoby předvedené v pohádce S čerty nejsou žerty odpovídají skutečnosti), nezastírá, že pro mnohé zájemce to mohlo být východisko z dluhů, robotních povinností, z hrozícího trestu i manželství. Zabývá se také překvapivě častými dezercemi, i když za zběhnutí hrozil hrdelní trest.

Značná pozornost je věnována psychickému deptání a fyzickým násilnostem, k nimž ze strany vojáků často docházelo (vyskytovalo se nejen plenění, ale také vraždy; méně údajů se dochovalo o znásilněních, i když k těm nepochybně také docházelo – jenže takové pohromy se lidé snažili vytěsnit z paměti). Naproti tomu se vyskytovala také spolupráce s nezvanými hosty, oboustranně výhodný obchod a přátelské vztahy někdy vedoucí až k příbuzenským svazkům, byť takové počínání bývalo někdy vyhodnoceno (a trestáno) jako kolaborace s nepřítelem.

Čím nás kniha obohatí?
Cením si toho, že v knize nalezneme podrobněji rozvedené exkurzy (celkem jich je pět), které přibližují – díky hojně dochovaným archivním materiálům - jednotlivé případy, ať již se týkaly vnuceného ubytování, násilností nebo vyšetřování údajné zrady. Mnohdy prozrazují i ledasco z dobové mentality: když měšťané z Horního Slavkova žádali o pokyn, jak se mají zachovat tváří v tvář ohrožení nepřítelem, bylo jim doporučeno, aby se modlili k Bohu a konali tak, aby se nezpronevěřili svým povinnostem vůči císaři.

Kniha Měšťan a šelma se vyznačuje pečlivostí i nápaditostí: autorskou zodpovědnost dokládá rovná stovka stran potištěná jak početnými odkazy, které potvrzují sdělované údaje, tak seznamem prostudovaných archivních zdrojů a související literatury. Spíše než barevných příloh si povšimneme dobových rytin, které dávno před španělským malířem Goyou dokládají hrůzy válčení. Pocházejí z cyklu Velké hrůzy války, který vytvořil Jacques Callot (1592-1635). Nalezneme i grafické ozvláštnění: dvě kapitoly – na začátku a na konci – jsou vytištěny takříkajíc negativně, tedy bílým písmem na černém podkladu.

Jan Kilián sepsal knihu možná vnějškově nenápadnou, ale dozajista cennou svým zacílením na dosud spíše přehlížený výsek z dějin třicetileté války. Shromážděná zjištění přitom svou výpovědí vykazují univerzálnější platnost, neboť zachycené vzorce chování a motivací platily ve staletích předcházejících i následných.

Jan Kilián: Měšťan a šelma. S vojskem ve městě za třicetileté války
Vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2022. 400 stran
Měšťan a šelma - Nakladatelství Paseka
Foto: kniha

Hodnocení: 90 %

www.paseka.cz/produkt/mestan-a-selma/