Kultura21.cz

Ve svém 4. vydání vyšla v roce 2020 reportážní kniha Sydneyho Morrella Viděl jsem ukřižování. Tento britský novinář živě, poutavě a velmi objektivně popisuje události roku 1938 - od květnového Henleinova vystoupení v Liberci až po dny těsně po okupaci Sudet Hitlerem.

Fascinující na této reportáži je, že přes veškerou novinářskou nezávislost a pouhý popis událostí vyznívá celá kniha jako svědectví toho, jak byl československý národ obětí jednak Hitlerovy mocenské snahy a také přesvědčení ministerského předsedy Chamberlaina, že dokud Hitler přímo neohrožuje britské impérium, je možné mu ustupovat.

V dnešní době, kdy je v Senátu ruská hrozba Ukrajině přirovnávána (právem?) k hitlerovskému zabrání Sudet, je zajímavé číst o událostech z roku 1938 a srovnávat je s dneškem, především s rozdílnými reakcemi a motivacemi zemí Evropské unie a s jednáními „o nás bez nás“ mezi Spojenými státy (NATO) a Ruskou federací, kterých se neúčastní zástupci evropských států, natož Ukrajiny. Ukrajinci jsou ovšem, stejně jako tehdy Češi, odhodlaní bojovat a bránit svoji vlast.

A právě to vlastenecké odhodlání Čechoslováků, dnes tolik podobné ukrajinskému, Morell velmi obdivuje. Díky této nátuře byli Čechoslováci schopni během osmačtyřiceti hodin mobilizovat dva miliony vojáků v duchu pravého vlastenectví, a v tom stejném duchu pak důvěřovat prezidentovi a generálnímu štábu, který je o pár dní později poprosil, aby zachovali klid a co nejpokojněji předali Sudety Německu. Češi, na rozdíl od velké části sudetských Němců, nebyli ve vyjadřování svých názorů agresivní. Místo násilných hesel a vojenských pochodů mezi sebou debatovali na ulicích a řešili problémy, které jim vláda velmi logicky a bez přebytku emocí předložila:

„Slyšel jsem mluvit Beneše. Je příliš logický, než aby mohl být význačným řečníkem. Aby upoutal své posluchače, nepoužívá slova, ale fakta. Asi proto, že zná své Čechy, kteří chtějí mít svoji politiku na puntík vypočítanou...Tomu Češi rozumějí, zatímco řečnění o „krvi a železe“ je nikdy nenadchne, ať už to znamená cokoliv“*

Kniha je také jedinečná tím, že o událostech týkajících se Mnichovské dohody, referuje zahraniční novinář, navíc britský, a tedy kritizující tím svou vlast. Morrell popisuje i sám sebe jako jednoho z mála novinářů, kteří Čechoslováky nepohrdali, naopak v některých pasážích knihy je vidět, že si nás a naši zemi velmi zamiloval. Popisuje český národ jako velmi pracovitý a vyspělý. Když v závěru knihy přibližuje své zážitky z podkarpatského Užhorodu, žasne nad tím, jak se tato bývalá maďarská oblast plná pralesů a negramotných obyvatel během dvaceti let pod československou správou změnila k nepoznání.

Ačkoliv, dle slov Sydneyho Morrella „skvělí a hrdí“ Češi tehdy ztratili podporu všech významných spojenců, ať už Sovětského svazu na východě nebo Francie na západě, přesto dál odhodlaně budovali svá mohutná opevnění, protože se nebáli a byli ochotni za svoji všemi na pospas ponechanou vlast bojovat.

*Morell, Viděl jsem ukřižování (2020), str. 66, upraveno

www.touzimskyamoravec.cz/kniha/videl-jsem-ukrizovani/