Nakladatelství 65. pole vydalo v edici Za obzor svou 100. publikaci. Je jí nádherný Atlas ztracených měst autorky Aude de Tocqueville s úžasnými ilustracemi Karin Doering-Frogerové. Těšit se můžete na popis 40 zajímavých míst, která však jsou dnes již opuštěná či zaniklá. Co se tam vlastně stalo?
Kniha Aude de Tocqueville vás seznámí s přesnými historickými fakty, zajímavostmi, pohnutými příběhy a popisem událostí, ze kterých až mrazí. Dozvíte se o místech, která byla smazána z mapy, kde zasáhla přírodní katastrofa či destruktivní ruka člověka, nebo snad i osud a Boží spravedlnost. Příběhy jsou stručné a dobře srozumitelné, snadno se čtou. Celou atmosféru doplňují působivé ilustrace Karin Doering-Frogerové. Při čtení se skvěle pobavíte, dojmete i poučíte.
Autorka píše například o futuristickém tchajwanském městečku San Zhi, ukrajinské Pripjati, která byla evakuová po jaderné katastrofě v Černobylu, o sumerském městě Mari v Sýrii, o Kartágu v Tunisu, Hirošimě, Pompejích, Agdamu a dalších. Atlas má formát A4, obsah je přehledně rozdělen podle světadílů a každému místu je věnována jedna krásná ilustrace s mapou. Dozvědět se můžete o městech duchů a těch, o kterých jste ani nevěděli, že existovala a co se v nich vlastně přihodilo.
Publikace je i určitým varováním - víme, jak snadno může být zničeno nejen město, ale i celá oblast, celá civilizace, celý národ, nebo třeba i mnohem větší část světa. Pomíjivost a smrtelnost jsou velice blízko…
O autorce:
Aude de Tocqueville je milovnicí památek a historie. Na svém kontě má řadu publikací o Paříži a francouzském kulturním dědictví.
Ukázka z knihy:
MÁNDU, Město milenců, ASIE
V podhůří Vindhji ční na plošině oddělené hlubokými údolími jedna z největších citadel v Indii. Mándu bývalo hlavním městem sultanátu Malva. Pro Indy je to však spíše místo bájné lásky mezi muslimským princem Bazem Bahadurem a mladičkou hinduistickou pastýřkou s krásným hlasem Rupmati. Bláznivě zamilovaný kralevic nechal pro svou krásku vystavět slavný palác na jižním okraji plošiny nad širokým údolím, kterým protéká posvátná řeka Narmada. Naneštěstí dobyvatelské choutky mughalského vládce Akbara neznaly mezí. Roku 1562 malou Bahadurovu armádu rozdrtilo vojsko nelítostného Akbarova generála, princ se dal na útěk a dobyvatele si to namířili k harému. Aby jim unikla, Rupmati se otrávila. Tragický příběh inspiruje básníky, malíře, zpěváky i bollywoodské scénáristy.
Přes jeho slávu však Mándu mnoho zahraničních turistů nenavštěvuje, nachází se totiž příliš daleko od dalších turistických atrakcí. Přitom se za pásem hradeb z 6. století př. n. l. o délce 40 km ukrývá architektonický poklad oplývající kopulemi i oblouky, který v sobě spojuje perské prvky i bohatou indickou výzdobu. Zdejší vládci tu nechali vystavět paláce, lázně, mešity, hrobky, karavanseráje, zahrady a altány s kamennými mašrabíjemi (ornamentálními příčkami), díky nimž se městu začalo přezdívat „město radovánek". Podle vyprávění v místním paláci Džahaz Mahal pobýval Ghijasuddin, který ve 14. století vládl Dillí. Stavba z růžového kamene působí, že pluje nad dvěma vodními nádržemi. Sídlil v ní panovníkův harém, který čítal na 15 000 manželek, příbuzných, konkubín a služebnic! Tělesnou stráž tvořily obávané etiopské válečnice... Ty mu možná věnovali darem titíž egyptští panovníci, od nichž dostal stovky malých baobabů. Stromům se zde daří a vyrostly do impozantních rozměrů. Jejich plody se dodnes prodávají na ulicích.
Úpadek Mándu nastal v 18. století, když došlo k návratu hinduismu a hlavní město bylo přemístěno do Dharu. Na plošině, která se za letních monzunů promění v zelenou zahradu, vyrostlo „moderní" městečko s domy s barevnými hliněnými zdmi, plechovými střechami a stánky s chatrnými přístřešky. Vedle něj i podél silnice mezi jižní a severní částí města leží ruiny a ženy v sárí se tu míjejí s drkotajícími kamiony i kravami s nabarvenými rohy. Rozvaliny se dělí na tři části. Uprostřed stojí velká mešita z 15. století s kupolovitou střechou. Uvnitř se nachází mramorová hrobka, kterou se inspirovali architekti Tádž Mahalu. Na severu je královská enkláva se svou dominantou, palácem z růžového kamene. Cesta končí na jihu, kde stojí hnízdečko lásky Bahadura a Rupmati. Pavilón, odkud bájná kráska shlížela do údolí, stále při západu slunce láká zamilované páry. Osudu se nedá uniknout.
Název: Atlas ztracených měst
Autor: Aude de Tocqueville
Překlad: Barbora Šůchová
Ilustrace: Karin Doering-Frogerová
Žánr: populárně naučná
Vydáno: 2020
Stran: 144
Vydalo nakladatelství: 65. pole
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jan Révai momentálně vystupuje v inscenaci Osmý světadíl v divadle Kalich.
Býčí jeskyně, spadající do oblasti Moravského krasu, už půldruhého století vzbuzuje nejdivočejší představy – nalezly se tam kosterní pozůstatky několika desítek lidí, kteří z tohoto světa nejspíš neodešli přirozenou smrtí. Byli zavražděni,...
V otevřeném prostoru obnoveného bastionu XXXI ´U božích muk´ novoměstských hradeb na Karlově byla 21. srpna 2012, v den 44. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, zahájena výstava figurálních plastik sedmao...
Není nad to, když se ocitnete na české hře ze současnosti, která měla premiéru docela nedávno a když se vám inscenace líbí. To se mně podařilo před několika dny na velké scéně v Moravském divadle Olomouc. Hra se jmenuje „Konečně ...
Na rok 2022 si kino Světozor připravilo pro své diváky novinku. Ve středu 16. února zahájí nepravidelný cyklus zaměřující se na kvalitní filmy z festivalů, pro které žádná distribuční společnost nemá v plánu českou premiéru. Cyklus ponese jméno „Sv...