Kultura21.cz

Nakladatelství PASEKA vydává nejen monumentální Velké dějiny zemí Koruny české (nyní dospěly do 50. let minulého století), ale také monograficky zpracované svazky věnované vývoji některé předem vymezené oblasti – tak už jsme si mohli počíst o cestovatelství, zločinu a trestu, o lidové kultuře, o právu, o státu, také o školství a vzdělanosti, významný byl svazek mapující proměny dětství v průběhu věků.

O některých publikacích z této „pobočné“ řady jsme na těchto stránkách už psali – např. ZDE, kde jsou uvedeny odkazy na další recenze. Vesměs se jednalo o témata již dříve tak či onak zpracovaná. Proto se těším, až budou nabídnuta souhrnná pojednání o uměnovědných tématech, která dosud byla pomíjena - třeba o vývoji divadla a filmu. Nyní se prozatím spokojme s Lékařstvím.

Co prozrazuje dávná minulost
Na přípravě téměř sedmisetstránkové knihy, opatřené průběžnými obrázky (včetně barevné přílohy), seznamem literatury i jmenným rejstříkem, se podílel tucet odborníků, z nichž povstali i editoři (Karel Černý, Petr Svobodný), kteří dohlédli na zdárné ukončení všech zařazených studií. Každému z jedenácti oddílů – označeny jsou jako hlavy – předchází stručný historický kontext, který čtenáře seznámí s děním v daném časovém úseku. První oddíl se zabývá pravěkem. Jelikož se z něho žádné písemné prameny nedochovaly, čerpá výhradně z archeologických nálezů. Jedině z nich lze odvodit, jak se pravěcí lidé (a mezi ně jsou vsunuti i raní Slované!) vyrovnávali s vrozenými nebo získanými vadami, jak zkoušeli i překvapivě náročné chirurgické zákroky, domýšlet lze i dopad infekčních chorob.

středověký rukopis o lékařství

Protože však vhodných kosterních pozůstatků, na nichž by se odrážely nějaké medicínské zákroky a které by vypovídaly o schopnosti přežít i vážná zranění, se na tuzemském území vyskytuje omezený počet, mnohé doklady pocházejí z blízké ciziny, například ze slovenských, maďarských či německých nalezišť. Zajímavá je třeba rekonstrukce morových epidemií, které mohly vyprázdnit pravěká sídliště už před pěti tisíci lety, avšak písemně zdokumentované jsou až tři celoevropské nebo dokonce celosvětové údery (v 6. století byla postižena zejména Byzanc, v polovině 14. století mor vylidnil hlavně západní Evropu, na rozhraní devatenáctého a dvacátého století udeřil na asijskou populaci). Naše dávné předky však mohla sužovat i jiná onemocnění: tuberkulóza, lepra, rozličné kostní nádory, projevovaly se následky nevhodného či jednostranného stravování, třeba chudokrevnost.

Učením k poznávání
V raném středověku, lze-li tak soudit podle spoře dochovaných záznamů, nemělo studium ani poznání lékařských zásahů na růžích ustláno. Výuka lékařství – samozřejmě jako součást šířeji pojatého vzdělání - se soustředila kolem církevních škol, později si proslulost získala vysokoškolská učiliště v Montpellier, Paříži a Boloni. Překládání a přepisování antických i arabských spisů obnovilo aspoň částečnou návaznost na kdysi získané (a poté zapomenuté) poznatky. Dokladů o léčení se nevyskytuje mnoho, a pokud se objeví, úspěšné zákroky bývají připisovány zejména světcům, kteří uzdravovali motlitbou či dotekem. A opět se setkáváme s příklady posbíranými po celé Evropě, najmě jižní.

Andreas Vesaluis - Sedm knih o stavbě lidského těla

Poznáme, že vedle studovaných lékařů, které se starali hlavně o zámožné, vysoce postavené jedince, působili „v podhradí“ i všelicí laičtí ranhojiči, lazebníci a trhači zubů, vycházející hlavně z vlastních zkušeností. Zajisté platí postřeh, že pro životní cyklus lidí ve středověku byla charakteristická nejen vysoká úmrtnost, která se odrážela v nízkém průměrném věku dožití, ale také bezbrannost vůči rozmarům počasí, přírodním pohromám včetně neúrody, nemocem a válkám. Příznačná byla pověrečnost, absence hygieny a většinou nedostupná lékařská péče.

Nadcházejí moderní časy
Další oddíly pojednávají o medicíně v období renesance, baroka a osvícenství, kdy se zdokonalovaly jednotlivé složky lékařského výzkumu, praktik i péče, největší pozornost se upíná na dění řekněme posledních dvou století, orientačně od revolučních hnutí 1848 či rozdělení pražské univerzity v roce 1882 na českou a německou. Tehdy se osamostatňují jednotlivé lékařské obory (včetně psychiatrie), rozvíjí se mikrobiologie vedoucí k objevení původců nemocí. Novodobým událostem v lékařství je zasvěcena polovina knihy, navzdory tomu však nadále notně výčtová v přiblížení důležitých událostí.

Také se zmenšují jednotlivé časové úseky, o nichž Lékařství pojednává: tak se probírá v samostatných oddílech meziválečná republika, nacistická okupace i období komunistické nadvlády, postiženy jsou hlavní rysy polistopadového vývoje, kdy i na zdravotnictví doléhají tržní mechanismy. Poslední zamyšlení se týká výhledů do budoucna, zmiňuje (ne)provázanost výuky a výzkumu. Co možná při četbě knihy okamžitě nepostřehneme, je spolupráce odborníků z různých oborů na konečném textu, vedle lékařství také historie a sociologie. Výsledkem je inspirativní prolínání vícera náhledových perspektiv. Převažuje však důraz na institucionální pojetí. Autoři zvolili přístup spíše pozitivisticky popisný nežli výkladový, neboť se pokoušejí zahrnout co nejvíce lidí a dílčích faktů, z nichž sice dejme tomu povstává těkavá, místy rozmlžená mozaika, ale nikoli celistvý, jednolitý, zevšeobecňující portrét. Ostatně v minulosti vyšly obdobně zacílené publikace – třeba Dějiny lékařství v českých zemích (2004), případně překladové Dějiny medicíny od starověku po současnost (2013).

Karel Černý, Petr Svobodný (eds.): Lékařství. Tematická řada Velkých dějin zemí Koruny české
Vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2023. 694 strany
www.paseka.cz/produkt/velke-dejiny-zemi-koruny-ceske-lekarstvi/
Foto: kniha

Hodnocení: 90 %