Na konci světa. Úvahy a glosy o povaze naší současnosti

Neděle, 26 Duben 2026 10:04 Taťána Kročková

Na-konci-svetaP Jiří Pehe patří mezi mé oblíbené autory, zejména díky svým skvělým románům. Ale jako politik a politolog napsal i řadu politicky, sociologicky a filozoficky orientovaných knih týkajících se demokracie, současnosti, i toho, kam vlastně dnešní svět směřuje. Jeho knihy vydává nakladatelství Prostor a patří mezi ně třeba také soubor úvah, esejí a glos o povaze současnosti nazvaný Na konci světa.

Téma konce světa se odráží v jeho posledním románu Zpráva posledního člověka, který se mi moc líbil. Četla jsem také Průsečík nebo Tři tváře anděla. Jako romanopisce považuji autora za vynikajícího a zároveň je mi sympatický jako člověk i politik s velmi dobře srovnanými myšlenkami v hlavě. V knize Na konci světa se věnuje tématům jako demokracie, Západ proti Východu, globalizace, zda hrozí celosvětový konflikt, věnuje se české mentalitě a politické kultuře, lidským právům, komunismu a postkomunismu a podobně. Texty jsou to velmi čtivé, filozofické a přinášející zamyšlení. Hodně mě zaujala také kapitola o národním traumatu. Nemohu ani této knize Jiřího Pehe nedat vysoké hodnocení. Předpokládám však, že tyto texty budou spíše číst intelektuálně zdatnější čtenáři. Ideálně zde napíšu několik ukázek:

Nejen traumatizovaní jedinci, ale i traumatizované národy potřebují poměrně dost času v příznivých podmínkách, aby se vyléčili. Jedním z prvních kroků, musí být překonání syndromu oběti, což není možné bez pravdivého překonání mytologizovaných dějin a přijetí odpovědnosti za vlastní činy.

(...)

Ve své slavné knize Ubavit se k smrti, od jejíhož prvního vydání uplynulo letos 30 roků, varoval Neil Postman před vzrůstajícím zahlcováním lidí bezcennými informacemi moderních médií, zejména televize. V předmluvě se vrátil k vizím totalitních společností z per literárních klasiků George Orwella a Aldouse Huxleyho, kteří ve svých románech popsali, jak se bude v totalitních společnostech zacházet s informacemi. Orwell viděl v románu 1984 budoucí totalitní systém jako prvoplánově represivní, v němž se používají nejrůznější metody donucení a v němž vláda zakáže knihy i přístup k informacím, což vytvoří z lidí armádu zajatců. Lidstvo bude ovládáno nenávistí.

(...)

Což nás obloukem vrací k množícím se proroctvím o konci světa. Lze se divit, že mnoha lidem, žijícím v dosti bezmyšlenkovitém světě spotřební reprodukce, která ovládá systém bez alternativ, se může jevit jako alternativa k takovému světu jeho konec? Jinými slovy: není nárůst varování o konci světa, ba dokonce jakási zálibná fascinace koncem, jako v Trierově Melancholii, produktem pocitu civilizační bezvýchodnosti?

(...)

Proč nejsou šťastni a proč se zdá být konec světa vysvobozením z jejich myšlenkově, nábožensky prázdného univerza, v němž se jen horizontálně reprodukují požitky a prožitky, to jsou otázky, které úzce souvisejí s tím, kam směřuje naše civilizace. V tomto okamžiku se mnohým evidentně zdá, že nikam…

Anotace:

Kniha představuje výbor esejů, které spisovatel a politolog Jiří Pehe publikoval v různých periodikách mezi roky 2011 a 2015. Jejich ústředním tématem je myšlenka, že jsme svědky i aktéry zásadní proměny západní civilizace, tak jak ji známe od doby osvícenství. Zatímco „zánik“ starého světa rozumu a modernity jsme schopni vidět a analyzovat, zrod nového, budoucího věku naší civilizace nedokážeme zahlédnout ani v obrysech. Autor tento motiv rozebírá na různých úrovních, ať už pomocí pojmů, jako je globalizace a globální kapitalismus, národní stát, nacionalismus, občanská společnost, masová média, masová kultura, liberální demokracie založená na politických stranách a ideologiích, anebo prostřednictvím literárních a filmových děl, jimž mnohdy vévodí bezútěšný katastrofismus.

Zvláštní pozornost věnuje Jiří Pehe také naší české realitě, respektive politické kultuře, národní mentalitě a institucím. Situace je u nás podle něj komplikovaná tím, že na nás dopadají všechny civilizační jevy, jako je globalizace či úpadek nebo proměna určitých institucí, ale zároveň jsou některé negativní jevy ještě zesíleny v důsledku diskontinuity našeho demokratického vývoje.

Na-konci-sveta