Kultura21.cz

Jan Révai momentálně vystupuje v inscenaci Osmý světadíl v divadle Kalich.

Jsi teď více herec nebo vášnivý motorkář?

Samozřejmě herec. Motorka je můj dopravní prostředek, ale díky pořadu „Moto cestou, necestou“ jsem se stal motorkářem i viditelným. Jinak jsem dlouho úplně běžným neviditelným motorkářem.

Ty jsi otec od rodiny, nemají doma strach, když se na motorce vypravíš na dlouhou cestu?

V první řadě mám obrovské štěstí ve svojí Zuzance, která mi to vůbec dovolila. Jsou i takový ženy, který by to chlapovi zatrhly. A já mám štěstí, že mi to dokonce i přeje. Ví, že to jsou výjimečné cesty na nevšední místa, takže mám požehnání.

Jak si rodinu před odjezdem zajistil?

Trochu jsem rodinu uklidnil tím, že jsem se pojistil (smích).

V Divadle Kalich nyní hraješ v muzikálu „Osmý světadíl“ už čistě činoherní roli otce. Jak vzpomínáš na svoje začátky, coby tanečníka?

Je pravda, že původně jako tanečník, jsem vzhlížel k těm hercům, kteří se nemuseli rozhýbávat před představením a být v divadle dřív. Navíc se tanečníci opravdu nadřou mnohem víc než herci nebo zpěváci, kteří přijdou a odejdou (smích). A já už jsem dnes taky ve fázi, že přijdu a odejdu :). Ale na ty roky, když jsem tancoval a hýbal se, vzpomínám s radostí... Byl jsem šťastný stejně i jako tanečník, ale já jsem šťastný člověk stále i když třeba sekám trávník na zahradě.

Hraje se Ti lépe na jevišti nebo před kamerou?

Nejde o to, co se mi lépe hraje. Mám rád obojí. Okamžitá zpětná vazba od diváka v divadle je samozřejmě příjemná (hlavně ta kladná). Televizi nebo film člověk natáčí dlouho a nezná odezvu diváka, dokud se to nesestříhá a neodvysílá. Je to, ale stále ta samá profese takže rozdíly nedělám.

Nejsi vystudovaný herec. Doplňoval sis někde vzdělání? Chodíš třeba k hlasovému pedagogovi?  

U mě šlo všechno nějak za pochodu. Někdo si mě vytipoval a řekl si, že to se mnou zkusí. Tak to zkusil a ono to prošlo Ale, když jsem začínal hrát činoherní postavy, pochopil jsem, že nemám zkušenosti, ze kterých bych mohl čerpat. Dostal jsem doporučenou hlasovou poradkyni Alenku Livorovou – Hesounová z DAMU a k ní jsem chodil na soukromé hodiny.

Co Tě v nejbližší době čeká? Kde Tě fanoušci uvidí?

V současnosti mám roztočené tři filmy a to Gangster-Ka, pak film o Lídě Baarové a na Slovensku film Agáva. Od června začínám točit nový seriál pro televizi Prima s názvem „VIP vraždy“, v létě opět Shakespearovské slavnosti a připravuji novou divadelní inscenaci s režisérem Jaromírem Janečkem.

Nepřemýšlel si někdy o tom, že bys třeba také sám produkoval nebo režíroval divadelní představení?

Ne, nikdy. Nemám na to buňky, chuť ani nervy. Mám tu možnost pracovat s lidmi, se kterými chci. Pokud se mi to s časovým nebo osobních důvodů nehodí nebo práce nezamlouvá, můžu ji odmítnout. To je velké štěstí. Proto se do žádného produkování sám nehrnu.

Vraťme se k Tvému rodinnému životu. Máte nějaké pravidelné rituály a pravidelný režim nebo spíše umělecký styl života, tedy každý den jiný?

My jsme normální klasická rodina. Kuba chodí už do školky, to je režim, který musí fungovat a pak se malý Matěj občas ještě v noci budí, takže rytmus a tempo je podle toho, jak ho děti nastaví (smích). Já si uvědomuji a jsem za to rád, že díky této profesi můžu být více s dětmi. Protože nechodím od rána do práce a nejsem celý den pryč. Samozřejmě je to náročnější, když se v divadle zkouší nebo při natáčení. I když můžu být s dětmi častěji než jiní tátové, mám pocit, že jsem s nimi málo.

Jsi tatínek a partner „pomocník“? Dokážeš si stoupnout třeba k žehlení?
Stoupnout si k žehličce dokážu úplně perfektně, ustojím to i na jedné noze, ale v ruce jsem ji dlouho nedržel :) . A  vaření?  To spíš Kuba pomáhá. Já zastávám ty chlapské práce, protože máme ještě koně, tak jsme pořád venku a tam je stále co dělat.

Když potkáváš dnešní tatínky, máš pocit, že dovedou zastat ty takzvané ženské práce lépe než kdysi naší otcové?
T

ak určitě, ale já to nejsem. Dřív to bylo nastaveno jinak. Chlap byl hlava rodiny, chodil do práce, udělal po výplatě doma stojku a žena byla v domácnosti. Dnes už muži dovedou a sami chtěj pomáhat, myslím hlavně s dětma a mnoho z mých kamarádů by si mohlo otevřít restaurace, tak dobře jim to jde i v kuchyni. Já tam pak vezmu svou ženu, teda jestli bude doma vypráno, vyžehleno a vytřeno:-)