Kultura21.cz

Staré pověsti české ožívají v Ústeckém muzeu ve spolupráci s Národním muzeem Praha, jejichž poslední expozicí před uzavřením se tak prodlužuje život až do ledna příštího roku. Ústečtí muzejníci se na tuto událost připravovali dlouhé měsíce. Už patří k tradicím, že minipivovar Na Rychtě připraví k jejich velkým výstavám nový druh piva. Tentokrát, podle legendy o Přemyslu a jeho zasazené otce z lískového prutu, je pivo s oříškovou příchutí. Nakonec je historicky doloženo, že stadické „lískáče“ byly pravidelnou součástí královské kuchyně i u Karla IV.

Obětní rituál spojený s pokřtěním piva Oráč proběhl ve Stadicích, u pomníku Přemysla Oráče na královském poli. Sám Přemysl se toho nezúčastnil, ale měl zdatné zastoupení v historikovi Martinu Krstkovi, kurátoru připravované výstavy, který nejprve sám pivo ochutnal z tradičního volského rohu a teprve po odsouhlasení jeho kvality ulil zbytek na půdu královského pole pro spojení s posvátným místem.

I slavnostní zahájení výstavy se neslo v tradičně v humorném duchu a slavnostní projevy tak byly přerušovány výbuchy smíchu zaplněného císařského sálu. To když praotec Čech vysvětloval, jak to tehdy vlastně bylo a co různí kronikáři, písmáci či spisovatelé zatajili či záměrně zkomolili. Ústečtí patrioti pak neopomněli zdůrazňovat, že Přemysla si přisvojoval kde kdo, přitom patří sem k nám potomkům Lemuzů.  Velké návštěvnosti okamžitě využil kurátor Martin Krsek a vyhlásil, že bylo právě založeno Bratrstvo Přemysla Oráče, vyznačující se účesem „Přemák“ který zdobil jeho hlavu. Dále místo lýkových střevíců byly povoleny pantofle a okamžitě také do Bratrstva zařadil všechny stojící přítomné, se zdůrazněnou povinností platit řádně příspěvky.

Pak se už ve vestibulu muzea shromáždil lid na slavnostní uvítání Přemysla Oráče. A byly to docela napnuté chvíle, když přes sklo vstupních dveří bylo vidět volky, kterým se viditelně vstoupit dveřmi nechtělo. Ale Přemysl je dokázal ukočírovat a byl přivítán slavnostní fanfárou ze Smetanovy Libuše a slovy : „Vítej konečně doma a přestřihni slavnostní pásku k otevření výstavy na tvou počest připravenou.“ Přemysl na to děl jako vládce „Na to tady mám své voly“. Po přestižení pásky a sundání volských hlav, bylo vidět, že ani nejvyšším představitelům muzeí humor a recese nechybí.

Legenda o Stadicích a Přemyslu Oráči se traduje již od 12. století a i když se zatím nepodařilo ji potvrdit, ale ani vyvrátit, je jisté, že právě toto místo mělo pro naše předky velký význam. Lokalita Stadic patří mezi nejbohatší archeologická naleziště ústeckého regionu a byla osídlena podle nalezených artefaktů již od doby kamenné. Také lípa, posvátný strom Slovanů, zaujímala v jejich životě důležitou roli a má svou významnou pozici i na výstavě.  

Jednotlivé expozice, mimochodem na centimetry rozvržené, provází návštěvníka jednotlivými pověstmi a připomínají Kroka a jeho dcery, Bivoje, i to, proč si Libuše vybrala Přemysla Oráče za svého manžela. A také Dívčí válku, pověst o Křesomyslu a Horymírovi, Luckou válku s legendou o Strabovi, či o Durynkovi a Neklanovi a všechny staré pověsti až do doby začínajícího křesťanství. Vše podrobně a srozumitelně popsáno (i v německém jazyce). Tlumené a jen bodové osvětlení u jednotlivých exponátů vyvolává tajuplnost, která k těmto pověstem patří. Je zajímavé pozorovat a porovnávat, jak malíři rozdílně vnímali a zvěčnili ve svých vyobrazeních tuto dobu a její představitele. Pozorný návštěvník objeví i vysílačku Libuši v Ležákách a připomene si, jak to s touto vesničkou a lidmi v době II. světové války bylo. Není také bez zajímavosti, že i StB používala pro své agenty krycí jména i z těchto dávných časů. A které bylo nejčastější, na to odpověď na výstavě také najdete.

Výstava je doplněna archeologickými nálezy z té doby a u jedné z vitrín můžete přemýšlet, zda ty dvě vrtané kosti mohly sloužit jako brusle. Můžete také obdivovat ptáky a zvěř, která v u nás tehdy žila, včetně svázaného kance. Je tam toho k vidění i poučení hodně. Zastavíte-li se u starého písmáka, v jehož pozadí jsou listy lípy, na každém z nich si můžete přečíst jména známá i neznámá, která o těchto dávných dobách psala, i když většina zná tyto dějiny z pera Aloise Jiráska. 

A pokud se někomu nelíbí rozhodnutí praotce Čecha na hoře Říp? Tak ten má možnost na interaktivní mapě jeho rozhodnutí změnit a najít pro Čechy místo jinde a podívat se, co to s Evropou pak udělá. Nebo si nechat vybrat počítačem nové starodávné jméno a pak si přečíst, komu patřilo. Těch zajímavostí je tam celá řada, nejen pro dospělé, ale  i pro děti. A ke kterému kmenu patříte? Mapa kmenových území to napoví, viz http://www.moraviamagna.cz/mapky/m_ckmeny.htm a můžete se ke svému kmeni i zapsat.

Muzeum využilo nejen místnosti, ale i přilehlé chodby, a to nejen jejich zdi, ale i podlahy, takže i když výstavu navštívíte opakovaně, zjistíte, že je možné mnoho zajímavostí přehlédnout.

Kdo nestihl navštívit výstavu v Praze, má teď jedinečnou šanci to napravit v Ústí nad Labem.

Foto: Ústecké muzeum a autorka

www.muzeumusti.cz