EDUARD INGRIŠ, MUŽ KTERÝ MUSEL BÝT ZAPOMENUT, SE VRÁTIL A ZNOVU OŽÍVÁ

EDUARD INGRIŠ, MUŽ KTERÝ MUSEL BÝT ZAPOMENUT, SE VRÁTIL A ZNOVU OŽÍVÁ

ingris 200Domove můj, já vracím se ti zpátky, jak chlapec do pohádky, tak pozdě a sám.
Krásná slova  doplněna notovým zápisem jedné z nejúspěšnějších jeho skladeb Niagara jsou uvedena na jeho urně. Již neměl možnost do své vlasti, legálně opuštěnou v roce 1947, se osobně vrátit, zemřel v roce 1991 daleko v nevadském Renu.


Jeho pestrý, ale složitý život započal ve Zlonicích před 110 lety. Část svého dětství prožil u prarodičů, později s rodiči žil v Praze a působil jako vokalista (tenor) v benediktinském klášteře v Břevnově, kde rozšiřoval svůj hudební talent, zděděný po otci. Vystudoval gymnázium i učitelský ústav, krátce učil v obecné škole. Začal studovat na přírodovědecké fakultě UK, ale láska k hudbě byla silnější a ta ho odvedla na pražskou konzervatoř. Tu zdárně ukončil v roce 1928, a již jako konzervatorista se utajeně podílel na prvním aranžmá Vejvodovy Škody lásky. Jeho záběr na hudebním poli byl úctyhodný až neskutečný. Dokázal složit na šedesát muzikálů a operet, složil symfonii i operu a hlavně tisíce písní (některé i s vlastním textem). Přitom byl zdatný dirigent, který prošel většinou pražských scén, dirigoval i Pražský symfonický orchestr. Patřil k nejplodnějším a nejúspěšnějším meziválečným autorům. Jeho skladby nahrávaly gramofonové společnosti, rozhlas vysílal pravidelné půlhodinky jeho skladeb, které vycházely i tiskem, jeho hudba doprovázela filmy. Sám dobře zpíval a mezi jeho přáteli patřili významní avantgardní umělci této doby. V době války se dostal i do hledáčku gestapa a krátce byl vězněn.

ingris 1


Do své operety Trampské milování, zařadil poprvé píseň Niagara s textem J. Chlumeckého, kterou na premiéře zpívala Ljuba Hermanová s velkým aplausem. Dalším hitem byla píseň, Když odejde děvče (1933), která mu vynesla nejen popularitu, ale i finanční prospěch. Po válce chtěl odjet do země, kde se lidé nezabíjejí, a před vánocemi v roce 1947 odplouvá do Argentiny, kde měl zajištěno místo šéfa opery a kam nedojel. „Vítězný únor“ 1948 se ho dotkl v Brazílii, kde se z něho stala nežádoucí osoba z komunistické země s ukončeným vízem a bez možnosti získat to argentinské. Na falešné doklady se plavil proti proudu Amazonky, živil se jako klavírista i pomocník v kuchyni, ale poznával a zaznamenával život indiánů kolem. A po devíti měsících se jeho dobrodružná povaha usazuje v Limě. Vyučuje děti v kolonii Baťovců, zakládá České divadlo, skládá, diriguje.   

Ingris 2


Mimo hudbu miloval přírodu a od mládí fotografoval. Zejména si oblíbil okolí Svatojánských proudů, kde si postavil srub, fotografoval tam i natočil film a z té doby se zachovaly jeho fotografie i film (tábornická osada Margon musela později ustoupit Slapské přehradě).

Ingris 3


Cestu po Amazonce využíval k fotografování i k poznávání života místních obyvatel. Setkání s Hanzelkou a Zikmundem v Peru v roce 1949 mělo pro něho dvojí význam. Vyvolal jim spoustu snímků (zachytil i oba cestovatele současně), spolupracoval s nimi při natáčení filmu Ostrovy milionů ptáků a zásluhou Zikmunda se po letech do Česka vrátil jeho ohromný archiv, který věnovala Česku jeho manželka Nina, rodačka z Brna, se kterou se seznámil v Los Angeles (svatba v roce 1965). V té době už byl Ingriš velice známá osoba, která dokázala z nouze udělat velkou přednost.  O jeho fotografie měly zájem časopisy peruánské i americké, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu (jeho manželce věnoval píseň“ Peru mi Amor“ a brzy na to, získává peruánské občanství). Seznámení se slavným norským cestovatelem Thorem Heyerdahlem mu v 50 letech přinesla světovou proslulost, když chtěl dokázat jeho teorií o peruánských Incích, kteří dokázali přeplout na vorech z Jižní Ameriky do Polynésie. Poprvé (1954) se to nepovedlo, z vodního víru ho zachránila americká vojenská loď, v roce 1959 na balzovém voru to dokázal. Natočil o tom dokumentární film, který ho proslavil. Pracoval jako kameraman pro brazilské, argentinské i americké společnosti při natáčení filmů, což ho přivedlo k setkání s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmu Stařec a moře a přátelství s ním. V roce 1964 byla jeho hudba k filmu The gallant One nominována na Oskara.  Počátkem 60 ti let se natrvalo usazuje v USA, kde poznává svou ženu Ninu (byla o 26 let mladší), která odešla s rodiči z Brna již v roce 1945. Společně s ní jezdil po USA s přednáškami a ukázkami ze svých filmů. Po jeho sedmdesátce se objevují zdravotní potíže a usazují se v Kalifornii, kde si zařídili obchod se zdravou výživou. V roce 1985, když mu bylo 80 let, obdržel blahopřání i od prezidenta Reagana.

ingris 4


 Po jeho smrti po něm zůstal ohromný archiv, který jeho žena věnovala České republice. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových záznamů, nahrávek, tisíce fotografií a desetitisíce negativů i filmů, se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund ve spolupráci s pány Náplavou a Horkým.  Tento naprosto unikátní fond se nyní nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně (část je průběžně digitalizována).

Ingris 5


I když v ústeckém muzeu mohl být přestaven jen zlomek z jeho dochovaného archivu, je výstava koncipována tak, že tvoří ucelený průřez jeho života. Fotografie, osobní předměty včetně jeho kytary, ukázky z jeho deníků dokážou přiblížit jeho život i to, že nikdy nezapomněl, že je Čech. A proč právě výstava v ústeckém muzeu? Pokud by pan Ingriš  mohl, určitě by svou hrou na kytaru a zpěvem obohatil některou PORTU, která vznikla v Ústí n.L. v roce 1967 a která také neměla jednoduchý osud. To také uznalo vedení muzea, které pro slavnostní zahájení otevřelo císařský sál, aby amatérský pěvecký sbor „Lindušky“ na profesionální úrovni mohl uvést několik jeho písní a přítomným jeho osud mohlo přiblížit i pár nadšenců, kteří o jeho životě hodně věděli a také pomohli výstavu realizovat. Pokud výstavu navštívíte, určitě jen z jednou návštěvou se nespokojíte, má toho hodně co nabídnout.


Foto z výstavy autorka, internet

www.muzeum-zlin.cz


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Eva Pospíšilová - Je osvobozující nebrat se tak vážně

scen 200Scenáristka bydlící 1 419 km od Londýna, milující jídlo a staré filmy. Spoluautorka právě vycházející knihy Nervy v čokoládě zná možná recept na štěstí a umí hledat na Wikipedii. Zkrátka opravdový tale...

Hledat

Čtěte také...

Jak se tiskne a informuje v Písku

pisek historie perexV  kdysi královském městě Písku už záhy po zrušení roboty (1848) začaly rozkvétat kulturní i vzdělávací aktivity – nikoli náhodně se záhy vyskytne přezdívka jihočeské Atény. Ještě za mocnářství tu byla založen...

Z archivu...


Literatura

Jděte offline číst Girl Online

girl online 200Nejrychleji prodávaná britská kniha roku 2014, které se za jediný týden prodalo skoro 80 000 výtisků. Přesně tato pověst předcházela české vydání knihy Girl Online od Zoe Sugg neboli Zoelly. Jde o čtyřiadvacetiletou blogerku a youtuberku ...

Divadlo

Tomáš Baťa ožil prostřednictvím Gustava Řezníčka

bata-tomas 200Městské divadlo Zlín nechalo ožít Tomáše Baťu, ševce, podnikatele, starostu, jednoduše velkou osobnost nejen českých dějin. Nesnažilo se o žádnou životopisnou hru ani nudný výklad, šli na to po svém a velmi dobře. Režisér Dodo Gombár a př...

Film

Filmový muzikál „Bídníci“ aneb kdy(ž) se lůzou staneme?!

bidnici 200Do nového roku 2013 vstupujeme do českých kin s novými muzikálovými „Bídníky“, kteří přicházejí z Velké Británie v režii Toma Hoopera (oscarového tvůrce filmu „Králova řeč“). Victor Hug...