William Sitwell: Dějiny jídla ve 100 receptech

William Sitwell: Dějiny jídla ve 100 receptech

Dejiny jidla 200Věděli jste, že Pythagoras byl vegetarián? Že historie nechal prachem zavanout bezpočet úžasných a obdivuhodných osobností gastronomie?  Že Nigella Lawson a Jamie Oliver měli velkou řádku předchůdců, jež zdatně prošlapávali cestu smyslnému vaření? 100 kapitol, z nichž nelze vybrat nejlepší, svěže, lahodně napsané… čtenářsky velice atraktivní a doplněné množství obrázků, které perfektně dokreslují dobu a voní stejně úžasně, jako text.

Je to jedinečná možnost si z každé kapitoly vzít i recept a pokusit se doma rekonstruovat dějiny nejen britské, ale i světové gastronomie. Ne každý recept je vařitelný, jak píše správně autor, ale mnohé jsou prostě lahody. Typické a přelomové recepty, bujabéza nebo suflé, nebo pravé vejce Benedikt podle původního receptu. Je to jako výlet do nejúžasnějších historických momentů, vyhlášených restaurací… a z každého si odnesete nějaký dárek v podobě možnosti ochutnat.

Dejiny jidla


A najdete tu naprosto luxusní dobroty a smyslné výlety… a také temné chvíle lidské historie. Ano – a  to ne každého napadne – i historie gastronomie má své hříšníky, snad až šílence, řekla bych.


"Cituje také jeden ještě ohavnější recept jisté paní Mizaldové, který zahlédl v kuchařce z roku 1660. Jmenuje se „Jak upéct a sníst husu zaživa“ a začíná tím, že se vezme „živé stvoření“, které se oškube a zalije sádlem a máslem, postaví se na zem mezi dvě nádoby, v jedné je voda s medem a v druhé jablko nakrájené na plátky. Pak se kolem husy udělá ohnivý kruh, ona začne divoce běhat dokola a peče se zaživa a zoufale upíjí vody. „Když vidíte, že umdlévá a klopýtá… pak už je dost upečená. Zvedněte ji, postavte před hosty a ona se dá do křiku, jak z ní budete ukrajovat, a než pojde, bude skoro snědená, je to moc veselá podívaná.“

Můžeme s jistotou předpokládat, že tento nepraktický recept sotva někdo někdy vůbec vyzkoušel. Ale už samotný nápad představuje ten nejhorší výstřelek narůstajícího masožraveckého šílenství.“


No jak vidno, spor mezi masožravci a vegetariány nabírá v lidské historii čas od času na obrátkách, ale toto je opravdu moc.  Hrůza hrůz je také voda, ve které se vaří toust… tzv. toustová voda…  Ostatně v knize je několik kapitol o dobách dávno zašlých, o kterých lze směle souhlasit, že právě to byly doby, které britské kuchyni udělaly zlou pověst o nechutných a nedobrých jídlech. Na straně druhé – a to velice převažuje, je tu o jídle psáno s lehkostí, smyslností a takovým nadšením, že si úplně umí představit autora ve chvílích, kdy knihu psal. Unavený, vystresovaný a plně pohroužený do tak informačně rozsáhlého díla. Však se také na konci knihy celé své rodině omlouvá za to, jakou trpělivost s ním v tu dobu museli všichni mít.

Dejiny jidla text


Dílo se podařilo. Popravdě jsem nečetla lépe poskládanou a zpracovanou knihu na toto téma. Téma cenné, kombinující kulinářské umění, historii i čtivo strhující díky anglickému humoru: je to přesně ten typ knihy, po které rádi sáhnete a začtete se kdykoliv kamkoliv do jakékoliv kapitoly. Protože vždycky tak nějak „čtenářsky uspokojí“. Čtete kvalitní a s pečlivostí vypracovaný text plný informací, jež jsou vybrány tak, že jitří další a další zvědavost.


Snad poprvé tu dávám knize 100%, protože opravdu není vůbec nic, co by se jí dalo vytknout. Výborné zdroje, úvod, závěr, poděkování, čtivá stylistika, výborná grafika knihy, jež připomíná staré dobré časy knižní, voňavý papír a obrázků tak akorát.


William Sitwell
Svůj profesní život zahájil jako novinář. V roce 1999 začal pracovat v časopise Waitrose Food Illustrated a brzy byl v gastronomickém světě známou osobností.  V roce 2002 se stal editorem a získal řadu cen za své články, příběhy, design a fotografie (včetně cen „Editor roku“ v roce 2005). Svůj čas dělí mezi práci v časopise, který se dnes jmenuje Waitrose Kitchen, a psaní o jídle pro další časopisy a noviny, je k vidění  i na televizních obrazovkách, kde se objevuje v nejrůznějších pořadech jako foodkritik a moderátor. Ve volném čase pěstuje zeleninu, vaří a vyrábí cider ve svém domě v Northamponshire, kde žije se svou ženou Laurou (které také tuto úžasnou knihu věnoval) a s dětmi Alicí a Albertem. Toto je jeho první kniha.


Autor: William Sitwell
Orignál: A History of Food in 100 Recipes, 2012
České vydání: Dějiny jídla ve 100 receptech, 2014
Přeložily: Alena Heroutová, Soňa Čapková, Darina Skřivánková
Vydalo: Argo
Vydání první
Hodnocení: 100%


www.argo.cz


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Rozhovor - Henrich Šiška

heno 200Rozhovor - Henrich Šiška alias Heňo
„Nejsou všechny věci jenom tak, jak vypadají.“

...

Hledat

Čtěte také...

Dny evropského dědictví

EHD perDny evropského dědictví ( European Heritage Days - EHD ) každoročně v měsíci září otevírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších památek, budov, objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné.

Z archivu...


Literatura

Expanze na Mars aneb výprava do hlubin duše Marťanů
ImageAlex a Eva, dvě vysokoškolské studentky a kamarádky (nebo mladé intelektuálky?) usoudily, že jejich zážitky s bytostmi z Marsu – nebo-li s muži – jsou natolik nevšední a pozoruhodné, že by z nich měla ...

Divadlo

„Herec by měl mít intuici a potřebu něco sdělit“ říká Klára Cibulková

švandovo divadlo cibulkova (3)Krysy jsou všude! Tak by se dalo ve zkratce shrnout ústřední téma hry Krysař, v jehož ukázce, v rámci dne otevřených dveří ve Švandově divadle, ztvárnila roli krysího vymí...

Film

Příběh kmotra se netýká jen jednoho konkrétního případu

200filmUž dříve čeští filmaři, inspirováni skutečnými událostmi, učinili protagonistou svých filmů zločince (připomenu aspoň Sametové vrahy a Kajínka), a přitom se zjevně pokoušeli čerpat z poetiky amerických thrillerů. Takže leckdy převáží výrazová expresivi...