Kultura21.cz

Tématem letošního ročníku zlínského festivalu Culturea byla kultura indická, se kterou se návštěvníci mohli blíže seznámit např. během tanečních hodin inspirovaných Bollywoodem, tedy indickou „továrnou na sny”. Indická kinematografie, to ale není jen Bollywood. Shodou okolností to právě tento měsíc bude 12 let, co zemřel jeden z nejvýznamnějších a nejoceňovanějších indických režisérů – Satjádžit Ráj.

Satjádžit Ráj se narodil v Kalkatě 2. května roku 1921. Jeho rodina vlastnila prosperující vydavatelský dům. Otec se krom zaměstnání v rodinném podniku věnoval také tvorbě nonsensové poezie, kterou doprovázel ilustracemi. Když však byly Satjádžitovi pouhé tři roky, otec zemřel. Satjádžit se společně se svou matkou přestěhoval k jejím příbuzným. Vyrůstal pak ve skromnějších podmínkách, než do jakých se narodil.

Kvůli pracovnímu místu, které mu přislíbil strýc, se rozhodl pro studium ekonomie. Jakmile však dokončil střední školu, táhlo ho to k ilustraci. Měl nesporný výtvarný talent, ačkoli do té doby neprošel v tomto oboru žádným odborným vzděláním. Na přímluvu matky nakonec nastoupil na výtvarnou akademii, na níž se seznámil s tradicemi asijského umění.

Ihned po dokončení studia, v roce 1943, začal pracovat v reklamní agentuře jako kreslíř. Jeho práce vynikala ornamentální kompozicí inspirovanou nejen indickou tradicí, ale např. i japonskými dřevoryty. Zkušenosti reklamního kreativce později úspěšně uplatnil při tvorbě titulků a propagačních plakátů svých filmů. Zabýval se také typografií knižních obálek, a není bez zajímavosti, že řadu z knih, které takto ilustroval, později také zfilmoval.

Mezi jeho koníčky patřila již od raného dospívání trojčlenka literatura – film – hudba. Většina jeho filmů je adaptacemi novel a povídek. K části svých snímků napsal hudbu (zároveň však spolupracoval např. se sitáristou Ravi Šankarem, guru George Harrisona a jistou dobu i ostatních členů Beatles).

Roku 1947 zakládá Satjádžit Ráj společně se svými přáteli kalkatskou filmovou společnost (Calcutta Film Society) věnující se pořádání projekcí toho nejlepšího ze světové kinematografie. Ve stejné době začíná také přispívat do novin svými články a eseji zabývajícími se filmovou kritikou.

Začal přirozeně uvažovat o scenáristické tvorbě. Nejprve pro vlastní pobavení „revidoval“ scénáře filmů, které měl příležitost vidět. Často také na základě stručné anonce o zápletce promítaných filmů fabuloval možný scénář, jenž posléze porovnával s již natočenou verzí. Ambice na autorskou tvorbu nicméně ztroskotávaly na nevoli Satjádžita Ráje ustoupit podmínkám, které si kladli jím oslovení režiséři a producenti.

V roce 1949 se Satjádžit Ráj setkal s mistrem francouzské kinematografie, Jeanem Renoirem. Renoir v okolí Kalkaty natáčel záběry svého snímku Řeka (Le fleuve). A byl to prý sám Renoir, kdo Rájovi vnuknul myšlenku stát se režisérem. Zatímco řada jeho přátel se dále podílela na vzniku Renoirova snímku, odcestoval Satjádžit Ráj coby nový umělecký ředitel reklamní agentury do Londýna.

V Anglii trávil společně s manželkou většinu volného času v přítmí kinosálů. Objevil tak kouzlo italského neorealismu a rozhodl se v duchu tohoto hnutí natočit svůj první film, adaptaci ceněného románu Žalozpěv stezky (Pather Panchali), a to v reálných exteriérech a s neznámými herci. Nejen jeho indičtí přátele jej od toho logicky odrazovali, neboť indická kinematografie tehdy stála (a stále z velké míry stojí) zejména na hvězdném systému.

Po návratu do Indie si Satjádžit Ráj najal skupinu technických pracovníků a vydal se získat autorská práva u vdovy po autorovi novely Žalozpěv stezky. Originálně pojatý grafický scénář ji hravě přesvědčil. Složitější však byla jednání s producenty. Přestože Rájova nevšední vize řadu z nich nadchla, odvahu k financování neorealistického projektu nenašel ani jeden.

Po dvou letech marného hledání se Satjádžit Ráj rozhodl zadlužit sebe i svou rodinu. Natáčel na vlastní pěst a o svém volném čase, tedy pouze o nedělích. Natáčení neprobíhalo hladce. Mezitím, co jednu neděli natáčeli část sekvence filmu na rozkvetlé louce, stačilo stádo krav do dalšího natáčení veškeré luční kvítí spást a Rájovi tak nezbylo než čekat téměř celý další rok na její dotočení.

Shodou okolností chystalo Muzeum moderního umění (MoMA) v New Yorku roku 1954 výstavu reflektující také současné indické umění. Řediteli muzea byly tedy promítnuty ukázky dosud natočeného materiálu filmu Žalozpěv stezky. Ředitel galerie se rozhodl film premiérově uvést. Snímku se v MoMA dostalo vřelého přijetí. V srpnu roku 1955 se film konečně dostal také do indických kin a stal se kasovním trhákem. Indický premiér byl filmem dojat a prosadil jeho vyslání na Canneský filmový festival, kde jej ocenila odborná porota. Žalozpěv stezky získal také řadu dalších vavřínů.

Po velkém úspěchu se Satjádžit Ráj rozhodl věnovat pouze kinematografii a opustil své místo v reklamní agentuře. Natáčení dalších snímků už probíhalo o poznání jednodušeji. Až do roku 1981 vytvářel Satjádžit Ráj zpravidla jeden film ročně. Tzv. Apuovu trilogii (pojmenovanou podle hlavního hrdiny prvně se objevivšího v Žalozpěvu stezky) doplňují ještě snímky Nezdolný (Aparajito, 1956) a Hlas krve (Apur Sansar, 1959).

V roce 1961 oživil Satjádžit Ráj dětský časopis Šándéša (kdysi založený jeho dědečkem) a téměř až do konce života do něj přispíval řadou povídek a ilustrací. V polovině osmdesátých let, během natáčení snímku Doma a venku (Ghare-Baire, 1984) prodělal dva infarkty, které ho upoutaly na lůžko. Film pak podle jeho instrukcí dokončil syn Sándip Ráj.

Po mírném zlepšení zdravotního stavu se vrátil k filmařině, bohužel nikoli na dlouho. Oscara za celoživotní dílo již přebíral (satelitním vysíláním) takřka na smrtelné posteli. Zemřel 23. dubna 1992.

Zdroj: www.satyajitray.org a internet ( www.bollywoodlife.com )

V těchto dnech, 8. a 9. dubna 2014, se v prostorách 14|15 Baťova institutu odehrává 2. ročník multikulturního festivalu Culturea. Tento festival se každoročně snaží široké zlínské veřejnosti přiblížit dvě cizí kultury. Letos vtáhne Culturea návštěvníky do tajů Indie a Velké Británie.

www.culturea.cz

Více ZDE:  www.kultura21.cz/ostatni/8855-culturea-zlin-2014-2tz