Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Na počátku byla povídka Michala Hvoreckého Nejhorší zločin ve Wilsonově z knihy Lovci a sběrači. Poté následoval scénář Marka Epsteina. Před dvěma roky byl jako režisér projektu nazvaného WILSONOV vyhlédnut Jiří Strach, mající čerstvé zkušenosti s mysteriózním laděním, hlavní roli amerického poldy měl ztělesnit Jiří Bartoška. Pak se vše změnilo: režie se ujal Tomáš Mašín, dosud podepsaný jen pod zbytečně přeceňovaným politickým dramatem 3 sezóny v pekle, a Bartošku nahradil Jiří Macháček.

Došlo k velkému žánrovému posunu. Zatímco Hvorecký se s veškerou vážností opírá o hrůzostrašné atributy završené tragickým rozuzlením příběhu, filmaři naopak upřednostnili groteskně parodický průhled na bezmála hororové události, jejichž původ je ovšem jiný, než naznačuje Hvorecký. Pohrávají si s odkazy na německý expresionismus z doby před bezmála stoletím, kdy se příběh odehrává - proto dominuje zavlhlá dlažba, opentlená sychravým počasím, zlověstnými stíny na stěnách a zatuchlými příbytky židovské čtvrti, kterou sužují bestiální vraždy.

O čem příběh pojednává? Nedávno skončila první světová válka, budoucí slovenské hlavní město Bratislava se teprve vymaňuje z maďarského vlivu (i pojmenování) - a tamní politickou reprezentaci posedne nápad, aby se město na počest tehdejšího amerického prezidenta nejen nazývalo Wilsonov (správně by to mělo znít Wilsonovo - podle obdobně řešených názvů jako Štúrovo, Hurbanovo, Gabčíkovo atd.), ale především aby bylo připojeno ke Spojeným státům americkým jako jejich evropská enkláva. Jinak totiž hrozí, že by je mohli pohltit ničemní Čehúni se sídlem ve vzdálené Praze.

Jenže řádění vražedníka snad pocházejícího rovnou ze záhrobí není nikdo schopen vyřešit ani zastavit, takže o pomoc je požádána americká strana. Takže přijíždí chlapácky ranařský, ovšem do zveličeně bohorovné podoby posunutý polda z americké FBI (Jiří Macháček), jenž si za společníka vyžádá toho nejméně zkušeného, ale učenlivého - ze všeho vyjukaného, věčně udiveného policejního čekatele (Vojta Dyk).

Avšak režisér Tomáš Mašín nezvládá zvolenou stylizaci, kdy děsivě vážné motivy přechyluje k morbidnímu humoru (jako v legendárním Pulp Fiction) za pomoci šklebivé, dramaticky málo účinné nadsázky. Jistěže vizuální zpodobnění nevlídného místa, opatřeného trikovými doskreslovačkami, vykazuje profesní um (a kameraman Martin Štrba mohl čerpat z již pozapomenutého Ševčíkova thrilleru Normal, ale také Bergmanova Hadího vejce), pracuje s dobovými technickými vymoženostmi (najmě automobilem, ale také důmyslnými nástroji ustavičně vláčenými v obrovském kufru), ovšem ve výsledku jsou to výtvarné hrátky dosti samoúčelné.

Navíc se režiséru přihodila ta mrzutost, že příběh se mu rozpadá do stylově různorodých částí - vedle hororové vražednické roviny se tu prosazuje svévolně přidaná, rádoby satirická vrstva zastoupená roztlemeně karikovanými místními politiky i policejními úředníky, opatřená jak v nějaké revui americkými vlaječkami, dechovou hudbou, zpěvánkami americké hymny a dokonce poklonkujícím divadelním představením. Kolovrátkovitě znějící hudební doprovod, jednou hřmějící, jindy jakoby povadlý, složil Michal Novinski.

Při pohledu na dramaticky rozpadlé dílo snadno zjistíme, že tu schází přítomnost soudného dramaturga, jenž by upozornil na hromadění obtížně slučitelných prvků: vedle vážně míněných hrůzných násilností se setkáváme se zveličenou veteší šestákových detektivek (jako se záchranou z uzavřené hrobky prostřednictvím rychle rostoucího bambusu, nachystanými výbušninami nebo důmyslným ničemníkovým převlekem), že milostné tokání dvou nezkušených zamilovaných se prolíná s prázdně halasivými zasedáními městské rady.

Autoři také přidali deziluzivně nahlížená klišé či zavedené stereotypy, zejména co se týká pojetí národností, ať již je to věčně rozhádané slovensko-německo-maďarsko-židovské společenství, podezíravost poraženého Uherska zosobněná maďarskou pohraniční stráží nebo temné mocenské úmysly panovačného českého souseda.

Wilsonov spoléhá na oblíbené herce (k Macháčkovi a Dykovi ještě přistupuje Táňa Pauhofová coby lásky žádostivé židovské děvče), kteří však, nemajíce co hrát, sklouzávají ke svým žánrovým příhrádkám, v jejichž rámci stloukávají lacině karikované typy jednak protřelého, černošským sluhou provázeného poldy, trousícího cynické průpovídky, jednak snaživého, byť naivního mládence - a nádavkem přítulné dcerky z bohaté židovské rodiny. Pitvornost si přisvojili i další herce: spatříme např. Jana Krause nebo Petra Čtvrtníčka.

Tomáš Mašín prokázal, že bohužel nevládne smyslem pro láskyplnou parodickou nadsázku jako kdysi Oldřich Lipský (Adéla ještě nevečeřela), nedokáže účinně nakládat ani s hravě nadsazenou morbiditou, jak to zvládá třeba Tim Burton, nemluvě již o cynických, vražednických jízlivostech bratří Coenových, Tarantina nebo Lynche. Obávám se, že vůbec cit pro humor je mu poněkud cizí, jen z vnějšku donášený.

WILSONOV
ČR/SR 2015, 115 minut
Námět: Michal Hvorecký
Scénář: Marek Epstein
Režie: Tomáš Mašín
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Michal Novinski
Střih: Petr Mrkous
Hrají: Jiří Macháček, Vojtěch Dyk, Tatiana Pauhofová, Jan Kraus, Richard Stanke, Luboš Kostelný, Stanislav Majer, Petr Čtvrtníček…

Premiéra: 1.10.2015 ; distribuce: Falcon

Hodnocení:  50%
 
Foto: Falcon

www.falcon.cz