Akce a zas jen akce, Peter Jackson ždímá Tolkienova Hobita dokonale a posouvá humorně laděnou fantasy pohádku do rozbředlých vod amerických akčních velkofilmů. Obecně se dá říci, že ve světě filmu platí jednoduché pravidlo. Úspěch rovná se peníze a vyprodaná kina. S tím souvisí i fakt, že podle této jednoduché logiky je nutné filmovou látku vytěžit až do mrtě. Dá se říci, že Peter Jackson v nejnovějším díle své středozemské kalvárie potvrdil toto pravidlo dokonale.
Všichni sice dobře ví,že Jackson točí filmy pro anonymní masu diváků lačnících po velkolepých akčních scénách a speciálních efektech, pokud tedy pomineme jeho začátky s Braindead či Vesmírnými kanibaly. Na druhé straně to, jak tento pravděpodobně doživotní vlastník monopolu na filmové adaptace Tolkienových knih zatočil s Hobitem zvedne ze židle i nejednu smířlivější dušičku. Pána prstenů vzhledem k celkově akčnějším a dospělejšímu charakteru literární předlohy, skousli snad všichni. Ale točit v podobném duchu i Hobita, který je ve své podstatě spíše takovou mírumilovnou pohádkou pro děti, to už je poněkud silná káva.
Není se ale čemu divit. Komerce vládne filmovému světu a prodeje táhne hlavně akce a hvězdné obsazení. To vše by se pak mělo, pokud chceme hovořit o úspěchu na úrovni, zabalit do lákavého trojrozměrného kabátku. A jak jinak přitáhnout do kin mladší generaci neseznámenou s jemnou poetikou Tolkienova literárního světa než na provařený obličejíček Orlanda Blooma. Pravověrný fanoušek Středozemě tak musí stisknout zuby a zamáčknout slzu nostalgie. A to především nad tím, že spíše než věrné převedení Tolkienovy knižní prvotiny na filmová plátna připomíná Jacksonův Hobit akční prequel k filmovému Pánu prstenů.
Stejně jako v případě svého předchůdce obsahuje i Šmakova Dračí poušt celou řadu vedlejších dějových linek a přidaných postav, po kterých byste v knižní předloze pátrali marně. V konečném důsledku nejnovější Hobit představuje poměrně obsáhlý úvod zasazující události předcházející pouti společenstva za zničením prstenu do širších souvislostí Tolkienova univerza. Do hry se tu tak vrací nejen lesní čaroděj Radagast známý z prvního dílu, ale i Sauron. Obě postavy jsou ale nakonec pevnou součástí Tolkienova světa a představují dobrou záminku pro to natáhnout děj poměrně útlé knížečky na třídílnou trilogii. Zamrzí snad jen to, že stejně jako v případě Pána prstenů, kde se Jackson rozhodl ostentativně ignorovat postavu Toma Bombadila, podobným způsobem zpracovává i Mědeda, jehož úloha v celém příběhu je v podstatě odbyta několika nic neříkajícími scénami. Jackson si zkrátka Tolkiena upravuje jak se dá k nevoli skalních Tolkienových fanoušků marně plačících nad McDonaldizací jejich oblíbeného spisovatele.
Avšak ani v tom, co si Jackson vytyčil, se jeho snímku nedaří působit více než pouze uspokojivým dojmem. Snad by ani nevadilo, že je Jacksonova Středozemě generickým fantasy světem v mnohém doslova připomínajícím nastavovanou kaši z převařeného Pána prstenů, která je divákům servírována stále do kola až do vymření i těch posledních zbývajících mozkových buněk. Problémem je však spíše Jacksonova snaha vytěžit z potenciálu literární předlohy co nejvíce ve snaze natočit akční blockbuster, který by ve svém důsledku připomínal a snad i překonal jeho středozemskou prvotinu..
Tam, kde se mu nedostává literárního základu, Jackson zapojuje inovaci. Především pak sází na akci a skřety kosícího Legolase, jehož akrobatické kousky vám zcela určitě přivodí nejeden ironický úsměv. Z Tolkienovy pohádky se tak jakoby mávnutím kouzelného proutku stává akční groteska strhávající literární předlohu do šedi filmové průměrnosti, v níž všudypřítomná vata nahrazuje obsah. Tento dojem nemůže zvrátit ani rozvíjející se emotivní vztah mezi trpaslíkem a elfkou, který s veškerým respektem k Tolkienovu světu působí nemístným a chvílemi až trapným dojmem. A taková je i Středozemě nahlížená očima Petera Jacksona, průměrná, zbavená originality a mystiky. Ve své konečné podobě tak spíše než obdivovaný vzor zakladatele fantasy žánru připomíná degenerovaný odvar z jeho současných forem.

Warner Bros, Entertaiment s.r.o.
| < Předchozí | Další > |
|---|




Černé kalhoty a funky drive, černé brýle a punková naléhavost, černé kravaty a jazzová elegance a bílé košile a rocková energie – to jsou průvodní znaky skupiny Laura a její tygři.
Scenárista PAUL LAVERTY (*1957) a režisér KEN LOACH(*1936) zosobňují příklad pevně ukotvené umělecké dvojice, která se už patnáct let ideálně doplňuje: Laverty zajistí skvěle napsaný příběh, Loach se postará o jeho neméně skvělou realizaci, která...
Více než osm set metrů čtverečních, sedmnáct unikátních světelných instalací, nejmoder-nější současné digitální umění. Tak by se dala charakterizovat nová stálá výstava Lumia Gallery, která je od listopadu k vidění v centru Prahy. Mezi nejzajímavější i...
Kam spěje dnešní lidstvo? Tuto základní otázku si pokládá hudebně-dramatický projekt pražského Divadla MA s názvem GRAMOFON, jenž se 1. a 3. března dočká světové premiéry na své domovské scéně v Žitné 41. Vícevrstevnatý příběh se odehrává na pozadí...
První hotové záběry a první plakát představují tvůrci rodinného filmu Děti Nagana, který v únoru zamíří do kin. Hynek Čermák v něm vede partu kluků do důležitého hokejového zápasu s tenisákem na plácku proti starším rivalům z vedlejší ves...