Proměny filmového vyprávění

Proměny filmového vyprávění

film perexPro vnímavější diváky narozené dříve než v 80. letech nebývají vrcholem filmového umu ani tak ohromující trikové efekty a formálně bezchybná klipovitá vypravěčství, nýbrž soustředěná výpověď o světě, v němž žijeme. Filmaři se odjakživa pokoušeli "něco" sdělit i vedle toho, že chtěli rovněž pobavit, avšak asi nejsilněji se tato tendence projevovala v sérii "nových vln", které se od sklonku 50. let šířily Evropou i zámořím. Tehdy se také - oproti dosavadnímu stavu - proměnila prezentace příběhů. Tím vším se zabývá Jan Svoboda v knize Proměny filmového vyprávění

 

Jan Svoboda (1940) oslovuje čtenáře už plných pětapadesát let, první velkou studii - pojednávala o polské kinematografii - otiskl, když mu bylo pouhých devatenáct. Svá mnoholetá bádání zužitkoval v odborných statích i jednotlivých publikacích. Třeba v knize Skladba a řád zpracoval celoživotní odkaz dokumentaristy, pedagoga a také filmového teoretika Jana Kučery. Ale mihnul se také v několika filmech (O slavnosti a hostech, Žert), které vznikly právě v období jemu nejmilejším, v druhé půli 60. let. 

Proměny filmového vyprávění vznikly uspořádáním původně vysokoškolských přednášek a jistá přehledovost je v nich patrná. V knize rozčleněné do tří kapitol se nejprve zabývá vypravěčským uspořádáním, které významných posunů doznalo právě v 60. letech - leckdy až protikladném nasměrování. Na ploše zhruba třiceti stran probere základní atributy, fabuli a syžet, archetypy a vzorce vyprávění, vznáší otázku, zda film se rozprostírá mezi dramatem a epikou. 

Vymezuje, že moderní vypravěčství se tehdy rozvětvilo na "vnější" proud života a do psýchy člověka obrácené dění lidského nitra. A přibližuje, odkud přicházely rozhodující podněty, ať již pocházely od spisovatelů nebo teoretiků. Upozorňuje, že nastala krize takzvaně "velkých příběhů", nahrazených každodenností, všedností, ba dokonce zdánlivou banalitou.  Pak následuje stručná procházka styly slavných režisérů té doby, často italských, ale také francouzských, anglických, ale také východoevropských včetně ruských, velestručně se dotkne také československých reálií. Každému tvůrci autor věnuje nanejvýš tak čtyři, pět stran povšechných charakteristik. Zařazuje některá slavná jména (Fellini, Antonioni, Gopdard, Resnais, Anderson, Saura, Rocha, Angelopoulos, Jancsó, Pintilie, ale také Forman, Hanák, Jireš...), zatímco jiná naopak pomíjí - ale sotva pochopíme princip právě takovéhoto rozhodnutí. 

film laskyFormanova komedie Lásky jedné plavovlásky patřila v 60. letech
k celosvětově nejznámějším českým filmům

Autor jen málokdy dospívá k nějakým zásadnějším zjištěním, většinou opakuje a sumarizuje dobře známé, navíc zestručněné údaje. Pozornost upíná zpravidla jen na skupinku vybraných filmů nebo i na jediný titul. Ani náznakově neřeší, zda kdysi novátorské postupy skutečně přežily svou dobu nebo zda přestaly komunikovat, jak se stalo například Godardovi. 

Jan Svoboda vysvětluje nejen dobové teoretické koncepce, ale pokouší se svou práci zaštítit i právě módními metodologickými hledisky, zejména se odkazuje - ale toliko odkazuje - na neoformalismus Bordwella a Thompsonové. Má sklon zvolené období absolutizovat, když píše, že ve vývoji filmové tvorby během šedesátých let nově exponovala i zásadní a trvalá problematika realismu. A uzavírá citátem Bertolda Brechta: "Pravý pokrok vychází z nesnesitelnosti určité skutečnosti a stanoví si za cíl ji změnit." 

Zbývá doplnit, že část závěrečné třetí kapitoly otiskl časopis Film a doba. 

 

Jan Svoboda: Proměny filmového vyprávění

film obalka

Vydala Akademie múzických umění, Praha 2013.
Počet stran: 143
Hodnocení: 70% 

Foto: AMU, Česká televize 


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Učitel potřebuje znát kulturu země, odkud dítě s jiným mateřským jazykem přichází

skolstvi 200Ze 450 dětí je v jedné z pražských základních škol 80 dětí s odlišným mateřským jazykem. Na jednu třídu tak připadá 8 dětí cizinců. Dětí, jejichž mateřským jazykem není čeština, přibývá i v dalších školách. Potřebují pomocnou ruku! Podle pražské...

Hledat

Čtěte také...

Oscarové drama Saulův syn sugestivně připomíná hrůzy holocaustu

saul 200Oscarová kategorie Nejlepší zahraniční film je dlouhodobě považována spíš za cenu politickou než filmařskou, což ale nic nemění na tom, že někdy vyhrají díla, která si to zaslouží a mají co říct. Letošním vítězem se stalo dlouho dopředu favorizované maď...


Literatura

Dokonalá kniha? Dokonalé stopy!

dokonale stopy 200V květnu vyšla v nakladatelství Plus neobyčejná kniha Dokonalé stopy od autorky Helen Fieldsové. Máme štěstí, že se jedná o první díl série Inspektor Luc Callanach, která nám představí dvojici vyšetřovatelů - krasavce Luca Callan...

Divadlo

Velký Gatsby v režii Petra Gábora poprvé na českém jevišti

Gatsby 200Soubor činohry Národního divadla moravskoslezského čeká v divadelní sezóně poslední titul – česká premiéra dramatizace jednoho z nejslavnějších románů moderní americké literatury Velký Gatsby. Očekávaná inscenace, kterou připravil kmenový režisér a...

Film

Vyšla kniha o pozapomenutém filmaři Chrisi Markerovi

chris markerPřečte-li dnes někdo jméno Chrise Markera, málokomu něco řekne. Nanejvýš si vybaví, že jeho experimentální, ze statických záběrů složená Rampa (na snímku) poskytla námět Gilliamovu sci-fi 12 opic<...