Kultura21.cz

15. ročník dokumentárního filmového festivalu opět přinesl ohromné množství kvalitních, zajímavých i nepochopitelných snímků. Včera se naposledy zaplnily sály sedmi pražských kin diváky lačnícími po poznání. I my jsme se samozřejmě vydali na několik dokumentů. Dojmy z nich jsou zaznamenané i s festivalovým hodnocením v Divácké ceně (ohodnocení špatné, nic moc, dobré, zajímavé, vynikající)!

Skutečná sociální síť

Pohled do vnitřku napjatých sociálních situací ve studentských skupinách způsobených nepopulárními kroky politiků, mapuje nejen gradování emocí, ale i využívání sociálních sítí jako účinných pomocníků. Tři režiséři autenticky zachycovali začátky studentských nepokojů a pokusů o změny, stejně jako důsledky technického vývoje a i samotný dopad studentských protestů.

Dokument musí být nutně vnímán jinak českým divákem, než britským. Nám se nabízí pohled, co se děje za hranicemi a nemalé srovnání s naší politickou situací. Přestože text v brožuře Jednoho světa uvádí spíše v dominantní postavení sociální sítě, hlavní linií snímku zůstává právě politika. Neochvějně každého musí napadnout věta „tak přece jen se tohle neděje jen u nás“ a v tomhle spatřuji přínos snímku pro české publikum. Ovšem, zde to končí. Pak už jen může být zábavné sledovat nadšení a energii mládí, nadprůměrnou inteligenci některých hrdinů v dokumentu či prazvláštní módní kreace, které dokážou na sebe vzít snad jen holky v Británii. Skutečná sociální síť nepohorší, nevzbudí dřímající emoce, ale působí jako kvalitně natočená studentská práce. A právě díky chronologickému plynutí i střihačské práci stojí na zlaté střední cestě v dokumentárních zážitcích.

Skutečná sociální síť / The Real Social Network/
Isis Thompson, Ludovica Fales, Srdjan Keca / VB / 2011 / 77 min. / HD
ČSFD: 75%, IMBD: 8,8 (z 10)
Hlasování v Divácké ceně: „Dobré“

Na titulní straně New York Times

Pohled pod povrch nejznámějšího a nejvlivnějšího tištěného média, který má světové i americké dění v merku už 162 let, je zajímavou sondou nejen do zaměstnanecké struktury a samotného procesu tvoření velkých novinářských kauz, ale zaobírá se i otázkou budoucnosti tištěných deníků. Na titulní straně New York Times splní vaše očekávání a zároveň přináší něco nového. Dokument je zařazený v sekci Moc médií, může se tak zdát, že bude vyhraněn pouze lidem, kteří se v profesním životě nějakým způsobem v této problematice pohybují, ovšem opak je pravdou. Na snímek samozřejmě budou profesionálové nahlížet z jiného úhlu, přesto zajímavosti v jádru ukryté, lze vidět z kteréhokoliv konce.

Dokument přibližuje divákům průběh pracovních porad v New York Times, sleduje je při vytváření menších i větších kauz. Nemilosrdně zachycuje krutou realitu úpadku tištěných médií a hromadné propouštění v deníku. Nenuceně seznamuje veřejnost s některými novinářskými tvářemi, přičemž se nejvíce zaměřuje na světoznámého novináře jménem David Carr. Přestože lze tak snímek označit spíše za jednostranný s jakýmsi ‚maskotem‘, neubírá mu to na kvalitě. Vše plyne v rytmicky vyváženém tempu, nechybí ironický vtip a tvůrce Andres Rossi dokáže vyvolat i lehké napětí. Neuvidíte nic zcela převratného, ale rozhodně se závěrečnými titulky budete plni dojmů. A tak to má být!

Na titulní straně New York Times / Page One – Inside the New York Times
Andres Rossi/ USA/ 2011/ 88 min./ DigiBeta
ČSFD: 73% IMBD: 6,9 (z 10)
Hlasování v Divácké ceně: „Zajímavé“

Mimo příbalový leták

Dokument zařazený do kategorie Vedlejší účinky v divácích mnoho účinků bohužel nezanechá. Festivalová brožurka v povídání o filmu doslova slibuje odkrývání temné stránky farmaceutického průmyslu, obchodu s léky a západní medicíny, ovšem ten kdo nežije ve světě plném naivity nebo daleko od civilizace, nemůže v těchto sedmi desítkách minut objevit nic nového. Tato problematika by si rozhodně zasloužila pozornost, nápor investigativních žurnalistů i přezkoumání patřičných orgánů. Neboli – je to téma důležité, které není radno přehlížet, ale autoři neklesají hlouběji do problému, nýbrž kloužou po povrchu osmi, lehce bizarních, lidských osudů. Film proto působí dojmem spíše osobních zpovědí ne příliš inteligentních lidí, psychicky nemocných osob a jedinců, jež se vymykají většinovému stádu i bez účasti na lékařských výzkumech. Po skončení snímku je v přeplněném sále Lucerny cítit trocha zklamání a ještě více protichůdných emocí. Mimo příbalový leták mohl být velkým dokumentárním dílem, ale bohužel není.

Mimo příbalový leták / Off Label
Michael Palmieri, Donal Mosher / USA/ 2012 73 min./ HDCAM
ČSFD: 61% IMBD: není hodnoceno
Hlasování v Divácké ceně: „Nic moc“

Nový život rodinného alba

Dokument zařazený v kategorii Český pohled skutečně nabízí detailní sondu do jedné rozrostlejší rodiny. Adam Olha odhalil až mrazivě intimitu, bolesti i starosti svých sester a matky. Otce nevynechal, ten jen nebyl tak ochotný se zřejmě (nejen) před kamerou zpovídat ze svých pocitů. Snímek, seskládaný z domácího archivu fotek i videí a záběrů ze současnosti, pro jednoho diváka může být rozpačitý, pro druhého připomínat prvky podařené české komedie.

Adamova matka je uznávaná slovenská herečka, která si kdysi vzala o dost méně uznávaného režiséra. Na svět přivedli jednoho chlapce a pět děvčat a po čase se rozvedli. Až na úctyhodný počet zplozených potomků, ničím osud jejich manželství výjimečný nebyl. A možná zde je kámen úrazu. Lze natočit takřka hodinu a půl poutavého snímku o něčem zcela běžném? O něčem, co se ostatních v sále nedotýká, protože tvůrce problém neglobalizuje, jen ho nechává stále dokola točit po své rodině? Zde možná dokument slouží jako výborná sebereflexe a určitý způsob rodinné terapie pro všechny zúčastněné. Ale co dokáže přinést divákům? Zde se kruh uzavírá a těm, kteří od dokumentu očekávají hloubku i hmatatelné pocity, se jim bohužel nedostane.

Nový život rodinného alba
Adam Olha/ ČR a Slovensko/ 2012/ 80 min./DCP
ČSFD: 72%
Hlasování v Divácké ceně: „Nic moc“

Vítejte v Oránii

Snímek zařazený do hlavní kategorie Bojíte se snášet? se zaobírá neuvěřitelným místem uprostřed Jihoafrické republiky zvaným Oránie. Sociální experiment samozvaných Afrikánců v malém městě mrazí svou skutečností a syrovostí. Autor Tobias Lindner zachytil umělé pozlátko malé skupiny lidí, jejž žijí dle svých vlastních pravidel, pod taktovkou své vlastní hymny a platí svou vlastní měnou. Podařilo se mu ovšem i pozlátko poodstrčit a nahlédnout do prapodivných pravidel místních obyvatel, do jejich zvrácenějších názorů i nepochopitelného stylu života. Na plátno to přenesl v momentech vtipných, trpkých i zarážejících. Kamerou směřoval do životů i nálad evidentně těch nejzajímavějších obyvatel Oránie, vybral si i pár vtipných protagonistů a tak snímek nepostrádá i humor, a to i přestože se v jádru problému o veselou věc nejedná. Vyhnul se ale tak patosu či přehnané vážnosti a nechal tak divákům prostor pro vytvoření vlastních úsudků. Možná, že kdyby jen čas na utváření o pár desítek minut zkrátil, snadněji by chytil plynulejší tempo. Pravděpodobně chtěl ale zůstat dostatečně „Oránský“.

Vítejte v Oránii / Orania
Tobias Lindner / Německo/ 2012/ 94 min./ DCP
ČSFD: 64% IMDB: 7,1 (z 10)
Hlasování v Divácké ceně: „Zajímavé“

Zdroj foto: www.jedensvet.cz