Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Historická komedie Císařův pekař a Pekařův císař (1951) byla už v té době barevná, a přitom natočena tak dokonale, že dějový spád celého filmu nenudí ani dnešní, takzvaně uspěchané době. Režisér Martin Frič si totiž uměl dát pozor na všechny manýry, které v současných českých filmech jsou a nudí diváka k smrti.

Pekař Matěj u práce vypráví jak jeden vynálezce stvořil umělou bytost s nadlidskou silou. Jmenoval se Golem a Golem byl tak silný a z hlíny dobře uplácaný, že ho nezastavila ani celá armáda. Jednou na něj však vynálezce zapomněl a Golem všechno jenom ničil a možná by zničil celý svět, kdyby jej nakonec zase nevypnul.

Kromě vyprávění starých příhod má však pekař Matěj větší starosti. Jeho šéf nechce prodávat lidem a všechnu produkci rezervuje pro šlechtu Císaře Rudolfa II. Navíc mu hrozí astrolog, který císaři nalhává, co je pro něj nejlepší a v zákulisí vlády se děje spousta dalších levot. Už od začátku je tak divákovi jasné, že jde o prostředí plné lží a podrazů, ve kterém se má dobře jen ten, kdo lidem škodí a myslí sám na sebe.

Sám Císař si však za všechno může tak trochu sám. Chová se dětinsky, vzteká se, kňourá a nadává lidem za věci, které nemůžou ovlivnit. Všichni se před ním přetvařují, ale ve skutečnosti ho už neberou ani jako sobě rovného. Ale nebyla by to komedie, kdyby to co provádí, bylo nějak extra vážné. Na rozdíl od diktátorů různých dob, má Císař Rudolf II. spoustu zvláštních zálib, jako sbírání vzácných uměleckých kousků, podporu vědy a různých alchymistických experimentů. Nejvíc ze všeho však touží najít uspaného Golema a elixír mládí.

Ani tyto zdánlivě neškodné záliby však neznamenají pro císařství žádnou výhru. Celým filmem jsme konfrontováni s náznaky, které Rudolfovi ukazují, jak by jeho lidem pomohly, ale on je ignoruje. Má své zájmy a ty jsou na prvním místě. Živí tak různé podvodníky a taškáře, dokonce zve největšího z nich, Magistra Kellyho, do své alchymistické kuchyně, kde Kelly gesty podporuje snažení všech „vědců“, aby si u nich získal sympatie.

„Vědec vědci pomáhá.“ Říká Kelly astrologovi.

V následujícím (na rok 1951) velmi rychlém a propleteném dějovém spádu Císař objevuje svépomocí Golema, „umělou“ bytost Sirael, kterou oživil Magistr Kelly a také „elixír mládí“, který jeho alchymista Scotta ukuchtil smícháním tvrdého alkoholu a drog. Jedině Golem je pravý a to ostatní nás přivádí zpátky k pekaři Matějovi, který mezitím trčí v hladomorně za to, že rozdal pečivo chudině.

Skromný a spravedlivý Matěj však není v příběhu jenom tak náhodou. Dalo by se o něm říct, že je Císařovo mladší dvojče (když je oba hraje stejný herec Jan Werich). A tak zatímco je Císař opitý ze Scottových drog a mašíruje někam do Brandejsa, Matěje si mezitím všichni pletou právě s Císařem. Všechny Matějovy scény v kůži Císaře přitom probíhají tak, aby ho morálně nediskreditovaly, a přitom postupně zjišťoval v jaké se ocitl situaci. Takže do zrcadla ke skutečnému, opilému Císaři mluví, namísto aby po něm jen opakoval. Opilá hraběnka omdlévá dřív než by mohla zjistit pravdu a tak dále.

Díky tomu může Matěj ve stejném duchu pokračovat i jako vladař. Místo aby se schovával za cizí identitu, komentuje nově objevené a úžasné věci, jako překrásnou sbírku umění nebo podstrčené zákony ke schválení zcela podle svého. Každý je už zvyklý na Císařovy zcela iracionální manýry, není se tedy co divit, že potom, co „omládnul“, je všechno ještě bláznivější.

Jenže tenhle kolotoč Maťejovým sebepoznáváním ani zdaleka nekončí. Hlavním záměrem tvůrců příběhu bylo ukázat, jak místo rozmazleného pána vládne spravedlivý chasník. Proto v Matějově kůži prožíváme jakési nové obrození Císařské vlády, kdy si každou věc člověk poprávu zaslouží a spravedlnost je vždy vyslyšena.

Jenže dvoudílný film už nepokračuje dál a není se co divit. Každý vladař v historii, který přestal myslet na sebe a začal myslet na své poddané, byl časem vždy a nadobro ztracený. V prostředí, v němž musí mít člověk ke svým poddaným přirozenou nedůvěru, se přestává starat o jejich blaho a když to dělá naopak, ztrácí nad nimi kontrolu a autoritu. Problém není v tom, co si o Císaři ostatní myslí, protože ten má nad nimi reálnou moc a nikdo s tím nic nenadělá. Když ale někomu začne Císař pomáhat, bude v něm hledat i svou oporu.

Císařův pekař a Pekařův císař
Česká premiéra: 1. prosince 1951
Československo, 1951, 155 minut
Žánr: pohádka
Režie: Martin Frič
Scénář: Martin Frič, Jiří Brdečka, Jan Werich
Kamera: Jan Stallich
Hudba: Julius Kalaš
Hrají: Jan Werich (Rudolf II. / pekař Matěj), Nataša Gollová (Kateřina - Sirael), František Černý (Scotta), Jiří Plachý (Kelly), Bohuš Záhorský (komoří Lang), František Filipovský (astrolog), Marie Vášová (hraběnka Stradová), Vladimír Leraus (uherský vyslanec), Zdeněk Štěpánek (maršál Rusworm), Bohuš Hradil (Tycho de Brahe), Ladislav Rychman (muž nosící psací pultík), Josef Hlinomaz (tovaryš), Felix Le Breux (člen delegace), Fanda Mrázek (halapartník), Ota Motyčka (písař), Jan S. Kolár (alchymista), Miloš Kopecký (alchymista), Alois Dvorský (muž před pekárnou), Jana Werichová (dívka z lidu), Marie Nademlejnská (žena před pekárnou), Vladimír Svitáček (žonglér), Věra Chytilová (dvorní dáma), Václav Trégl (císařův sluha), Theodor Pištěk (purkmistr), Lubomír Lipský (alchymista), Josef Kemr (alchymista)

Zdroj foto: internet