Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Americkým filmovým průmyslem protékají neuvěřitelné sumy, mnohonásobně převyšující český rozpočet - a mezi přední badatele, kteří se mnohasměrnými toky peněz zabývají, patří také Edward Jay Epstein. Není u nás úplně neznámý: kapitolu z jedné jeho dřívější knihy otiskl před třemi lety časopis Iluminace. Nyní se k zájemcům dostává Epsteinova publikace Ekonomika Hollywoodu. Zachycuje nejčerstvější situaci, zmiňuje i snímky, které na náš trh ještě ani nepronikly.

Povahu Epsteinova spisu dobře postihuje už jeho podtitul: Skrytá finanční realita v pozadí filmů. A pozvolna rozmotává klubko záhad, které se týkají enormních zisků, jichž některé velkovýpravné hollywoodské produkty dosáhly. Ještě někdy v polovině minulého století počet prodaných vstupenek přímo souvisel s dosaženými příjmy, protože hollywoodská studia vlastnila i řetězce kin. Dnes je všechno jinak, přibyla nejen televizní konkurence, ale také snadná digitální dostupnost filmů. A zejména se na filmové podnikání nabalily další činnosti: multimediální propagace, výroba "upomínkových" předmětů atd.

Názvy jednotlivých kapitol jsou výstižné. Například "Popkornová ekonomika" zjevně odkazuje na to, co řetězcům kin možná vydělává více než prodej vstupenek. Osvětluje, proč zanikla obří kina, která dokonce nabízela tisíce sedadel - a nahradily je multiplexy, jejichž sály zpravidla nepřekračují počet tří set. Zamýšlí se rovněž nad tím, jak v prudérní Americe může natropit nepříjemnosti sex na plátně. Jeho výskyt totiž posunuje hranici přístupnosti - a pak vypadávají ty nejdůležitější segmenty publika, takže výrazně padají příjmy. Epstein se domnívá, že filmy jako Mechanický pomeranč nebo Poslední tango v Paříži by dnes v Hollywoodu vůbec nemohly vzniknout, nanejvýš snad v nějaké zcela nezávislé produkci mimo velká studia.

Kapitolou "Kultura hvězd" se proplétá idea, že filmové umění je nahrazováno uměním obchodu. Podrobně se tu probírá třeba smlouva Arnolda Schwarzeneggera na třetí díl Terminátora - včetně příloh má 33 stran. Už za pouhý podpis smlouvy (tedy za závazek, že opravdu bude ve filmu účinkovat) obdržel 29,25 milionu dolarů. Za každý další týden nad dohodnutou lhůtu měl dostat dalších 1,6 milionu, částka za osobní požitky (soukromé lety, přívěs s tělocvičnou, luxusní byty, osobní strážce atd.) se vyšplhala na 1,5 milionu.

Po uvedení filmu měl navíc nárok na 20 % z hrubých tržeb v celosvětovém měřítku. Osobně však Schwarzenegger nedostal nic, veškeré finance plynuly na účet jím ovládané společnosti… Epstein přitom upozorňuje na zajímavý jev: herecké hvězdy, které si účtují honoráře v desítkách milionů, jsou občas ochotny vystupovat téměř zadarmo v "paralelním vesmíru nezávislých filmů." Někdy se na nich přímo podílejí jako producenti. Je to asi velké povyražení, když vznikne dílo přesně podle autorských představ, nikým jiným neovlivňované.

Jinou osobitostí hollywoodského systému je, že každá hvězda musí být pojistitelná, samozřejmě na obrovitou sumu. Bez toho se nenatočí ani vteřina. Takže ti, kterým se opakovaně přihodily nějaké zdravotní nehody, se mohli ocitnout v potížích, protože pojišťovny se zdráhaly napříště se jakkoli vázat. Krušnou překážkou je zejména u hereček také požadavek "věčného mládí" - jen málokterá se dokáže přehrát do rolí starších a stárnoucích žen. Nejsnáze asi ty, které rozjuchaná děvčata nikdy nehrály, třeba Meryl Streepová.

Epstein v jednotlivých oddílech své knihy probírá finanční toky a Hollywood vysloveně označuje za neviditelnou továrnu na peníze. Objasňuje financování nákladných projektů, vysvětluje získávání peněz ze zahraničí (třeba z Německa), vysvětluje, proč je výhodné natáčet v zahraničí - kupříkladu kanadské exteriéry mnohdy předstírají Ameriku. Rozebírá případy filmů jako Lara Croft, Pán prstenů, ale třeba také Wall Street 2: Peníze nikdy nespí a zvláště Fahrenheit 8/11.

Velice poučná je kapitola nazvaná "Výroba publika". Už její první věty podávají přesný výklad, oč se jedná: "V Hollywoodu znamená originalita cokoli jiného než kladnou vlastnost. Studio Paramount nedávno odmítlo jednomu producentovi film (…) se slovy - Je to úžasný nápad, škoda, že už to někdo nenatočil, takže bychom udělali remake." Hollywoodské filmy jsou bezvýhradnou sázkou na ty nejprověřenější jistoty, vlastně by je mohly natáčet roboti - a některé tak skutečně vyhlížejí. Vše se podřizuje vkusu a rozhledu dospívající mládeže, která obsazuje rozhodující část míst v kinech. Diktát akčních výjevů je absolutní.

Každá součást syžetu se musí pečlivě zvažovat, i padouši. Někteří - třeba zavilí komunisté - už vyšli z módy, a pokud se pořizují nové verze starších filmů, v nichž vystupovali, musí se nahrazovat někým jiným. Navíc leckteré menšiny, z nichž často pocházeli filmoví zlouni, začaly protestovat proti takovým negativním klišé. Epstein zmiňuje případ filmu Rudý úsvit (1984), v němž prý Číňané přepadli USA. V nové verzi (2012) je nahradila Severní Korea. Odtud sotva někdo bude protestovat. Z obou těchto děl pocházejí přiložené záběry.

Ale právě v tomto případě se ukazuje, jak důležité je každý údaj prověřit. Jinak bychom se nemohli na straně 151 dočíst, že ve "starém" Rudém úsvitu Ameriku ohrožují Číňané, když přitom na její území vpadli Rusové a Kubánci, navíc režisér se nejmenuje Mileus, nýbrž Milius. Tady selhal jak překladatel, tak redakce nakladatelství. Věřme, že v ostatních, najmě ekonomických pasážích, které lze jen stěží ověřovat, lze Epsteinovi - eventuálně českému překladu - věřit.

Edward Jay Epstein: Ekonomika Hollywoodu.
Překlad: Petr Kotouš.
Vydala Mladá fronta, Praha 2013. 216 stran.
Hodnocení: 70 %

Foto: kniha, www.austinchronicle.com, www.fanpop.com