Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995) je druhým pokračováním detektivního žánru, který může fungovat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Schopnost dedukce nemají jenom namyšlení obtloustlí páni, ale i normální blázni.
Ace Ventura je zvířecí detektiv, který se nakvartýroval do kláštera mezi mnichy, aby se dostal ze smrti jednoho mývala. Bere svou práci opravdu vážně, ale na rozdíl od normálního ochránce slabých a nevinných zvířat se chová dost potrhle a bláznivě. Jako když vezmete povahu škodolibého dětinského parchanta a skloubíte ji s morálními principy.
I proto mnichové doslova šílí radostí, když se dozvídají, že od nich Ace Ventura odchází. Těžko by mu mohli vyčítat cokoliv jiného, než právě jeho manýry. A jednodušší to s ním nemá ani jeho nový zaměstnavatel. Ten potřebuje, aby našel zvláštního bílého netopýra, který je pro dva primitivní domorodé kmeny svatý.
Skámošit se s takovým vůdcem domorodého kmene je jednoduché, když víte jak na to. Stačí pořádně zalovit v hrtanu, plivnout na něj, a už je s vámi jedna ruka. Právě kulturní rozdíly, které primitivní civilizaci dělí od té naší, nespočívají jenom v uznávaných pravidlech, ale i v chování. Avšak činy znamenaly ve všech kulturách vždycky mnohem víc než slova, a když se v takové primitivní vesnici jenom neklábosí a je třeba něco udělat, může si Ace Ventura dovolit chovat se podle svého. Jak pátrání po ztraceném netopýrovi pokračuje, zjišťujeme, že ho ukradl stejný člověk, který Ace zaměstnává. Záměrně proti sobě oba primitivní kmeny poštval, aby mohl na jejich půdě těžit bez starostí netopýří trus.
Dalo by se říct, že jde o klasický případ, ve kterém na diváka nečeká nic nečekaného. Ovšem příběh Ace Ventury není tolik o zápletce, jako o deduktivním uvažování, spojeném s bláznivým chováním. Pokud jsme zvyklí žít ve striktně etické a solidní společnosti, učíme se vyhodnocovat mezilidské vztahy podle měřítek, která jsou předem daná a časem prověřená. Ale tím přicházíme o spontánnost a vůli k tomu hledat řešení, která by mohla být v konfliktu s obecně uznávanými pravidly.
| < Předchozí | Další > |
|---|
I když má za sebou řadu rolí, které ztvárnila před kamerou, v poslední době hraje především v divadle. Přitom Zuzana Geislerová je nejen herečkou a principálkou Staromódního divadla, ale zdatnou překladatelkou. Už před několika ...
Letošní festival středoevropského filmu nazvaný 3KINO je letos bezmála o polovinu kratší, než tomu bývalo v uplynulých letech. Začíná ve středu 9. listopadu a slavnostní zakončení, provázené projekcí vítězného filmu, nastává již v neděli 13. listopa...
Kromě Prague Photo Festivalu, navazujícího na dubnovou přehlídku mladých nadějí české fotografie, mohou přívrženci tzv. osmého umění (kam bývá tato disciplína často řazena) nalézt příležitosti k estetickému vyžití i jinde...
V holešovském New Drive Clubu se v úterý 23. ledna uskutečnila zastávka z projektu LiStOVáNí zaměřená na knihu Kluk z kostek.
Italské režiséry známe útržkovitě, a navíc spíše ty z dřívějších dob - Rosselliniho, De Siku, Felliniho, Antonioniho, Pasoliniho. Zajisté k nim můžeme přiřadit také Ermanna Olmiho, ja...
