Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995) je druhým pokračováním detektivního žánru, který může fungovat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Schopnost dedukce nemají jenom namyšlení obtloustlí páni, ale i normální blázni.
Ace Ventura je zvířecí detektiv, který se nakvartýroval do kláštera mezi mnichy, aby se dostal ze smrti jednoho mývala. Bere svou práci opravdu vážně, ale na rozdíl od normálního ochránce slabých a nevinných zvířat se chová dost potrhle a bláznivě. Jako když vezmete povahu škodolibého dětinského parchanta a skloubíte ji s morálními principy.
I proto mnichové doslova šílí radostí, když se dozvídají, že od nich Ace Ventura odchází. Těžko by mu mohli vyčítat cokoliv jiného, než právě jeho manýry. A jednodušší to s ním nemá ani jeho nový zaměstnavatel. Ten potřebuje, aby našel zvláštního bílého netopýra, který je pro dva primitivní domorodé kmeny svatý.
Skámošit se s takovým vůdcem domorodého kmene je jednoduché, když víte jak na to. Stačí pořádně zalovit v hrtanu, plivnout na něj, a už je s vámi jedna ruka. Právě kulturní rozdíly, které primitivní civilizaci dělí od té naší, nespočívají jenom v uznávaných pravidlech, ale i v chování. Avšak činy znamenaly ve všech kulturách vždycky mnohem víc než slova, a když se v takové primitivní vesnici jenom neklábosí a je třeba něco udělat, může si Ace Ventura dovolit chovat se podle svého. Jak pátrání po ztraceném netopýrovi pokračuje, zjišťujeme, že ho ukradl stejný člověk, který Ace zaměstnává. Záměrně proti sobě oba primitivní kmeny poštval, aby mohl na jejich půdě těžit bez starostí netopýří trus.
Dalo by se říct, že jde o klasický případ, ve kterém na diváka nečeká nic nečekaného. Ovšem příběh Ace Ventury není tolik o zápletce, jako o deduktivním uvažování, spojeném s bláznivým chováním. Pokud jsme zvyklí žít ve striktně etické a solidní společnosti, učíme se vyhodnocovat mezilidské vztahy podle měřítek, která jsou předem daná a časem prověřená. Ale tím přicházíme o spontánnost a vůli k tomu hledat řešení, která by mohla být v konfliktu s obecně uznávanými pravidly.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jana Jašová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Je úspěšnou literární překladatelkou a věnuje se i vlastní literární tvorbě. Z angličtiny přeložila více než dvě stovky beletristických titulů pro děti i dospělé, překlá...
Když si v roce 2011 přiletěla význačná ukrajinská autorka Anna Jablonská převzít hlavní cenu za divadelní inscenaci Pohani, v Moskvě na letišti Domodědovo tragicky zahynula při teroristickém útoku. Vrcholem její kariéry je označována právě divadelní hra...
Galerie Rudolfinum hlavního města Prahy do začátku ledna nabízí ke zhlédnutí výstavu kubánské umělkyně Any Mendiety s názvem Stopy. Obrazy autorky jsou přesvědčivé jak svoji intimitou, tak i provokativností. Mendietu původem z Kuby, kde se narodila v...
Návod na přežití - to je dubnová novinka, kterou připravuje divadlo MANA v pražských Vršovicích. Návod na přežití, je dojemná tragikomedie o stáří a nemoci, ale hlavně o životním nadhledu a nezdolném optimismu se skvělými herečkami...
Dějiny národních kinematografií mají zpracovány snad v celé Evropě, jen v České republice na ně čekáme marně. Přitom Československý filmový ústav (předchůdce dnešního Národního filmového archivu) práce na nich započal př...