Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995) je druhým pokračováním detektivního žánru, který může fungovat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Schopnost dedukce nemají jenom namyšlení obtloustlí páni, ale i normální blázni.
Ace Ventura je zvířecí detektiv, který se nakvartýroval do kláštera mezi mnichy, aby se dostal ze smrti jednoho mývala. Bere svou práci opravdu vážně, ale na rozdíl od normálního ochránce slabých a nevinných zvířat se chová dost potrhle a bláznivě. Jako když vezmete povahu škodolibého dětinského parchanta a skloubíte ji s morálními principy.
I proto mnichové doslova šílí radostí, když se dozvídají, že od nich Ace Ventura odchází. Těžko by mu mohli vyčítat cokoliv jiného, než právě jeho manýry. A jednodušší to s ním nemá ani jeho nový zaměstnavatel. Ten potřebuje, aby našel zvláštního bílého netopýra, který je pro dva primitivní domorodé kmeny svatý.
Skámošit se s takovým vůdcem domorodého kmene je jednoduché, když víte jak na to. Stačí pořádně zalovit v hrtanu, plivnout na něj, a už je s vámi jedna ruka. Právě kulturní rozdíly, které primitivní civilizaci dělí od té naší, nespočívají jenom v uznávaných pravidlech, ale i v chování. Avšak činy znamenaly ve všech kulturách vždycky mnohem víc než slova, a když se v takové primitivní vesnici jenom neklábosí a je třeba něco udělat, může si Ace Ventura dovolit chovat se podle svého. Jak pátrání po ztraceném netopýrovi pokračuje, zjišťujeme, že ho ukradl stejný člověk, který Ace zaměstnává. Záměrně proti sobě oba primitivní kmeny poštval, aby mohl na jejich půdě těžit bez starostí netopýří trus.
Dalo by se říct, že jde o klasický případ, ve kterém na diváka nečeká nic nečekaného. Ovšem příběh Ace Ventury není tolik o zápletce, jako o deduktivním uvažování, spojeném s bláznivým chováním. Pokud jsme zvyklí žít ve striktně etické a solidní společnosti, učíme se vyhodnocovat mezilidské vztahy podle měřítek, která jsou předem daná a časem prověřená. Ale tím přicházíme o spontánnost a vůli k tomu hledat řešení, která by mohla být v konfliktu s obecně uznávanými pravidly.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Původně chtěla být jazzovou zpěvačkou. Nakonec vystudovala režii a stala se divadelní režisérkou. Dlouhodobě se věnuje fyzickému, autorskému a dokumentárnímu divadlu. Jak sama Petra Tejnorová přiznává...
Sekce Noční horizonty zlínského filmového festivalu přináší filmy “nedětské a nemládežnické”. Pokud se považujete za náročnějšího diváka, tak vězte, že stojí za to zůstat vzhůru, odolat ostatním filmovým svodům a zamířit do kina. Zaváhat se nevypla...
Bob Barel je diváky milovaný seriálový herec. Na divadelních deskách však své kritiky neoslnil, právě naopak. Nyní je ale nominován na cenu Thálie za nejlepší herecký výkon. Od vítězství ho dělí jen hlas kritika, který ve...
Letos proběhl v pražských kinech Světozor a Pilotů ve dnech 17.-21.1. 2018 v pořadí již 13. ročník festivalu krátkých filmů, který nabídl to nej pro filmové fajnšmekry z řad české i mezinárodní tv...