Bláznivé nebo geniální? Oldřich Kaiser a Jiří Lábus stříhají jednu rolu za druhou...

Bláznivé nebo geniální? Oldřich Kaiser a Jiří Lábus stříhají jednu rolu za druhou...

Tisk

pension lola kaiser labusPension Lola (1993) je padesátiminutový televizní film dvou komiků, který působí trochu jako rarita. Oldřich Kaiser a Jiří Lábus v něm obsadili úplně všechny postavy a ať už jde o podnapilého vagabunda nebo hysterickou stopařku, nebylo třeba zvyšovat rozpočet dalšími herci. Prostě si roli vystřihl jeden z nich.

 

 

Postarší, solidní muž bere někde za městem mladou stopařku a cestou si z ní dělá legraci, že mu selhává motor nebo že jedou v kradeném autě. Dále po cestě je však na zemi nastražený ostnatý řetěz a oba náhodní spolucestující už dojezdili.

Odstrčený pension Lola totiž zeje prázdnotou a hosty je třeba přivést stůj co stůj. Aby to nebylo tak jednoduché, ocitáme se sice ve všedním, ale zvláštním prostředí plném roztodivných charakterů. Dva komici, kteří všechny postavy hrají, totiž potřebují velmi pestré možnosti, jak vyvolat názorové rozdíly a co nejvtipněji je podat. Máme zde opilce s lahváčem v ruce, senilního recepčního, místní šlapku, uchechtanou důchodkyni atd.

pension lola kaiser labus

I proto je zajímavé, jak přitom skoro polovinu inscenace o nic nejde. Někdy není potřeba epochální příběh, je zkrátka dobré postavy někam vést, nějak ukázat a ono už to půjde samo. Důchodkyně nechce stopařku pustit ke sledování jejího oblíbeného seriálu, slepému recepčnímu někdo ukradl telefon, opilec větří prachy a chce hosty okrást, místní šlapka po tom neznámém cizinci neustále vyjíždí.

Opravdu zajímavá partička. Přeháněli by, kdyby ukazovali zbytečně moc, ale dialogy jsou protkány jenom tím nejzajímavějším, co ještě může vypadat vtipně a to ostatní se jaksi vypouští. I proto film hezky jede, a divák se nenudí.

Situace se však zvláštně vyostřuje. Za každými druhými dveřmi hučí za místními gaunery něco jako výtah, přestože dveře vedou třeba na záchod. Malý trpaslík, který autům propichuje pneumatiky, běhá za ředitelem a pořád očumuje, co se kde děje. Opravdu netradiční způsob podnikání.

Jeden z hostů ale postupně přichází záhadnému ztrácení věcí a tajným průchodům na kobylku. Lidé jsou přirozeně nedůvěřiví a když jde o nové prostředí, rozhlížejí se kolem sebe a zkoumají dobře, s kým mají tu čest. Pension Lola se svými tajnými chodbami působí dost hororově, i když jde v inscenaci hlavně o vtip.Možná proto se na konci dozvídáme, že místnímu zlodějíčkovi barák kdysi patřil a ten vrah, který má v pensionu “prácičku” jde jenom za ředitelem.

pension lola kaiser labus

Pokoutné bizarní praktiky místních lidí se ve filmu vyprávějí, jakoby šlo o běžnou praxi. Těžko říct, jestli lidé od té doby vyměkli nebo zmoudřeli, každopádně dnes už člověk zažívá hlavně ta dobrodružství, která si předem zaplatí.

Pension Lola
Komedie
Česko, 1993, 45 min
Režie: Jan Pecha
Hrají: Jiří Lábus, Oldřich Kaiser

Zdroj foto: Internet


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jak se zrodily dárkové knihy od Milju

Milju perexStudentka psychologie Žaneta Krčilová založila značku Milju.Věří, že základem šťastného života jsou kvalitní vztahy a přeje si, aby lidé věnovali více času a péče právě jim. Je autorkou dárkových knih, které lze kreativně dotvářet. Její posled...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Film Zkrocená hora má deset let

zkrocena hora 200To mezi náma je na teď. Já teplej nejsem. - Já taky ne...  Kdo z filmových fajnšmekrů by si nevzpomněl na deset let starý americký film Zkrocená hora, který v sobotu 28. února reprízoval druhý program České televize.  I když snímek zí...


Literatura

Knižně vyšla populární Taková normální rodinka

Takova normalni rodinka200Knížku Taková normální rodinka ani jeho autorku, píšící pod pseudonymem Fan Vavřincová (vlastně se jmenovala Věra Němotová) asi není nutno většině čtenářů nijak zvlášť představovat. Autorka humoristických i detektiv...

Divadlo

Dorian Gray, manipulátor v třpytivém oblaku

dorian 200Už je to více než sto dvacet let, co si svět může přečíst příběh o obrazu Doriana Graye. Mladíka, který si užívá života a díky záhadnému portrétu nestárne. Všechno špatné v jeho životě se odráží v obrazu a on zůstává krásný a neposkvrněný. Švandovo ...

Film

Jako nikdy vhlédneme do duše umírajícího umělce

200filmFilmový obraz lidí, vědomých blížícího se konce své pozemské pouti, zdůrazňoval v minulých desetiletích hlavně jejich nenadálou aktivitu, kdy se pokoušeli něco změnit či prosadit - z české tvorby lze uvést zejména Kachyňova Směšného pána (1969), jatého př...