Filmaře živí hlavně koprodukce
Kultura21.cz

Filmaře živí hlavně koprodukce

kino ikon perexKdyby nebylo koprodukcí (nyní zejména česko-slovenských nebo slovensko-českých), mnoho filmů by nejspíš vůbec nevzniklo. Takové Nabarvené ptáče/Pomaĺované vtáča, nedávný favorit Českých lvů, se navíc poohlédlo až na Ukrajinu. Myšlenka koprodukcí je ovšem stará jak kinematografie sama. Uchylovaly se k ní i takzvaně znárodněné kinematografie v poválečném období, a to nejen mezi sebou, ale také směrem k západním státům. Jmenovitě spoluprací Československa s Francií se zabývá David Čeněk, jenž svůj obsáhlý příspěvek otiskl ve slovenském časopisu KINO-IKON 2/2019, která nedáno – jen s mírným zpožděním – vyšel.

 

 Jsou koprodukce metlou filmařů?

Než podrobněji obhlédnu tento objemný časopis, jehož počet stran se pohybuje kolem 250, musím dokončit téma koprodukcí. Zdá se totiž, že pan Čeněk měl v Česku asi potíže se zveřejněním svého textu (zpracoval jej na podkladě jedné sekce z předloňské přehlídky francouzských filmů – psali jsme o ní ZDE), takže se obrátil k východním sousedům. Nebyl sám. Když Jan Švábenický obdobně pojednal spolupráci s Italy, studii mu otisklo Slovenské divadlo. A konečně sborník, který se týká filmařských vztahů mezi Československem a Polskem, vyšel pouze v polštině, ačkoli se na něm podíleli i čeští a slovenští autoři. Vesměs se tedy jedná o zdroje v tuzemsku obtížně dostupné. Takže vlastně jen Pavel Skopal, když obecně zkoumal kontexty koprodukcí a uložil svá zjištění do jedné z kapitol knihy Naplánovaná kinematografie, snad sehnatelné aspoň v knihovnách…

Kino Ikon 1

Tři oříšky pro Popelku

Koprodukce lze v zásadě rozdělit do dvou skupin: buď se jedná o výpomoc výhradně finanční, jak se přihodilo Miloši Formanovi při natáčení poněkud cynické satiry Hoří, má panenko, kterou asi sotvakdo označí za česko-italský film (koproducent Carlo Ponti byl prý výsledkem natolik znechucen, že požadoval vrácení svého příspěvku), nebo ona koprodukce zahrnuje i spolupráci tvůrčí, jak dokládají třeba Tři oříšky po Popelku, natočené v německých exteriérech a s několika německými herci. V minulosti nás nejčastější kontakty pojily s našimi „spřátelenými“ sousedy, v současnosti se však zdá být téměř vyloučené, aby se na nějakou koprodukci s Ruskem, Polskem nebo Maďarskem vůbec pomýšlelo, vždyť třeba „včelařské“ podobenství Zero se prý v Maďarsku nesmělo vůbec uvádět a v Česku, kde zcela prošumělo, asi nikdo netušil, že se jedná o podívanou velice třaskavou, takže počet diváků se počítá na pouhé desítky. Zato nynější čeští producenti podporují obskurní projekty např. ve vzdáleném Iránu.

Kino ikon 2

Hoří, má panenko

Kino-ikon poskytl azyl nejen panu Čeňkovi, ale získal jej rovněž další český badatel Martin Blažíček. Jejich texty dokonce vyšly česky – redakce se zjevně neobává, že by slovenští čtenáři nerozuměli češtině. V tomto jazyce jsou ostatně otištěny i další příspěvky, ať již je to stať Film a pavučina popisu od amerického teoretika Timothy Corrigana nebo rozhovor s ním.

Kino-ikon hýří pestrobarevnou nabídkou

Z dalších materiálů v časopisu zveřejněných bych upozornil aspoň na rozsáhlý článek Martina Kaňucha, obhlížející současnou dokumentární tvorbu na Slovensku skrze tituly předvedené na jihlavském festivalu. Je přitom zajímavé, že dva dokumenty se dočkaly i hraných ztvárnění. Týká se to dokumentu Ukradnutý štát o korupci a mafiánství, jak to obnažily vraždy novináře Kuciaka a jeho přítelkyně (nyní to mapuje i hraná Sviňa, která na Slovensku sklízí olbřímí divácký úspěch, avšak v Česku naprosto propadla, nejspíš kvůli bídné vypravěčské úrovni). A rovněž to platí pro dokument Skutok sa stal, který rozkryl pozadí únosu syna prezidenta Kováče v 90. letech (název odkazuje na Mečiarovo tvrzení, že takový „skutok sa nestal“). Hraná varianta se nazývá jednoduše Únos a před třemi roky ji uvedla i Česká televize.

kino ikon 2 19 obalka predna

Konečně musím ocenit plejádu drobných příspěvků sepsaných studenty. Ti se soustředili především na recenze odborných knížek, někdy dokonce vydaných v angličtině. Ale nalezneme mezi nimi i před více než třemi desetiletími vydaný český překlad Felliniho úvah Dělat film. Ostatně bedlivě jsou sledovány i současné české tituly vycházející u nás, jmenovitě kniha úvah Umění mezi alegorií a ideologií, sepsaná Lubošem Ptáčkem.

Kino-ikon přináší pestrou mozaiku rozsahem, námětově i v úrovni zpracování různorodých textů, mezi nimiž si každý čtenář jistě najde, co jej nejlépe osloví. V pomyslném soupeření s tuzemskou Iluminací, zbytečně suchoprdnou a pro svou „vědeckost“ nezáživnou, tak jednoznačně vítězí Slováci. Těšme se na další čísla, bohužel jen dvě ročně.

Kino-ikon 2/2019
Šéfredaktor: Martin Kaňuch
Vydaly Slovenský filmový ústav a Asociácia slovenských filmových klubov ve spolupráci s Vysokou školou múzických umení, Bratislava 2019. 248 stran

Hodnocení: 100 %

Foto: Kino-ikon, archiv autora
www.klapka.sk/casopisy/kino-ikon-2-2019


 

Přihlášení



Soutěže

Zvířata nejsou bez citu

Nakladatelství Portál vydalo velmi zajímavou knihu. Zve nás do obrovského světa zvířecích smyslů. A je mi až hanba, jak člověk s těmito smyslově bohatými zvířaty zachází a je dojemné, když je někdo miluje a plně respektuje jejich potřeby.
Portál

Nevyhazujte dřevo a vyrobte si z něj jednoduše nějaký nábytek

Jednoduše ze dřeva s podtitulem Nábytek a předměty z nasbíraného dřeva je název knihy, která vyšla v nakladatelství Grada už v roce 2016 a loni se dočkala dotisku. Nadšení Antje Rittermannové je rozhodně nakažlivé!
Grada

Videorecenze knih

Rozhovor

Vlastislav Toman: Jsme v Česku schopni natočit film podle komiksu?

Kruan perexNovinář a spisovatel pan Vlastislav Toman je autorem dobrodružných, sci-fi a fantasy příběhů. V letech 1959 – 1992 byl šéfredaktorem časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Kromě kultovního českého komiksu o Malém bohovi a Kruanovi napsal pře...

Hledat

Když se v písních stmívá

Album Martina Hejnáka Chmýří, které vlastním nákladem vydal v roce 2021, obsahuje 14 (relativně) nových či zrevitalizovaných skladeb. Jednotlivé songy nejsou příliš dlouhé, takže i přes jejich celkový počet výsledná stopáž jen o fous přesahuje 30 minut.

Z archivu...

Čtěte také...

Nataša Gollová dostávala role bezstarostných dívek, ale její život nebyl peříčko

natasa 200Kdyby na začátku své filmové kariéry Nataša Gollová vytvořila postavu princezny, možná by to byla ta nejněžnější a nejkřehčí princezna, jakou mohl kdy český film mít. Takovou roli však na Barrandově nikdy nedostala. Ale přece ji role éterických dívek...


Literatura

V životě není tak snadné se přesadit

presazena 200V Nakladatelství HOST vyšla kniha Přesazená s podtitulem Jak nechat život znovu bujet, která potěší nejednoho pěstitele pokojových rostlin.

 

...

Divadlo

Životní příběh Jiřího Plannera, který začínal kdysi v Semaforu, je hlavně o něčem

planner perexKniha Planner Story přibližuje osobnost Jiřího Plannera, který sice už dávno není hvězdou, ale má neskutečný tah. Už jako provozní šéf známého pražského divadla prošel neskutečnou spoustu dobrodružství, zážitků a ...

Film

Jak buřiči a rozvratníci zachránili Hollywood

bezstarostni jezdci zurici byciŠedesátá léta narušila snad všude na světě zavedené pořádky, které v kinematografii dosud panovaly. Zejména režiséři se chtěli vymanit z područí služebnosti - ať již ji zosobňovaly ideologické tlaky, jak...