Kultura21.cz

Zlín se pyšní dvěma „oficiálními“ místy, kde se nacházejí prkna, která znamenají svět, a to Městským divadlem a Divadlem Scéna. Navíc se čas od času změní na divadelní sál část klubu Zelenáčova šopa, která pravidelně hostí živé i dřevěné, případně hadrové herce divadla Povidlo. První dubnovou neděli se před doslova a do písmene natřískaným hledištěm rozjela pohádka o Kašpárkovi a Růženě Šípkové a šípkové Růžence a jejích lapáliích s naštvanou sudičkou.

Někteří rodiče to znají velmi dobře. Večer na krku, hodin přibývá a potomek ne a ne usnout. Neocenitelným pomocníkem, který když ne přímo uspí, tak třeba i jen zklidní dítě, je pohádková knížka. Tu si vzal na pomoc i táta Růženy Šípkové. A jakmile v knížce nalezl pohádku o princezně, která se jmenovala stejně jako jeho dcera, nemusel dále přemýšlet a pustil se do čtení.

Šípkové království leží v Evropské unii, kvůli které je na celém jejím území zakázáno kouření. A proto, když se diskutuje na téma, kterou sudičku pozvat a kterou nepozvat na křtiny novorozené princezny Růženky, mimo jiné rozhodne v neprospěch jedné z nich její holdování nikotinu. Zlá a na cigaretách závislá sudička se nakonec o křtinách a s nimi spojené hostině doví, a protože je naštvaná, tak přivolá na maličkou Růženku kletbu, kterou netřeba popisovat. Stoletý spánek možná není podle norem EU, nicméně přemůže všechny v království. Udatný zachránce s modrou krví si nakonec najde cestu do eurokrálovství, skrze růže se motorovou pilou proklestí, princeznu vysvobodí a vezme si ji za ženu. Svůj podíl na šťastném konci příběhu má i kašpárek, který radí nejdříve králi, otci princezny Růženky, a posléze se stane nepostradatelným pomocníkem prince při jeho záchranné misi. Vše dobře dopadne, dokonce i zlá sudička může být pozvána na křest potomka princezny Růženky, protože se zbavila své závislosti na nikotinu. Happy end jak vyšitý, dokonce i pro tatínka s pohádkovou knížkou, protože zlobivá dcera Růžena Šípková nakonec přece jen usne.

Ač mají klasické pohádky své kouzlo, občas není na škodu, když si s nimi někdo pohraje, trošičku je poupraví, tu něco nebo někoho přidá, tam kapánek ubere, maličko pozmění. Výsledek záleží na vtipu, nápaditosti „překopávatele“, ale pokud se vše dostává v míře jako scénáristovi Divadla Povidlo, úspěch nemůže představení minout. Naroubování soudobých reálií a problémů, jako třeba omezování kouření na veřejnosti nebo různé zákazy a příkazy z Bruselu, sedlo na výbornou, pohádka dýchala novotou, aktuálností, přiblížila se divákům v hledišti. Autoři scénáře inovovali také hudební vsuvky a já pevně věřím tomu, že dospělí diváci, kteří zasedli první dubnovou neděli do hlediště v Zelenáčově šopě, se začnou usmívat či nahlas smát, kdykoli uslyší hit skupiny Deep Purple Smoke on the Water. Geniální remake, kdy text je sebechválou zlé sudičky, zařazuji do své soukromé top ten nejpovedenějších remaků.

Výtvarník kulis dozajista popustil uzdu své fantazii, inspirovat se nechal světem okolo sebe. Tak může pozorný divák najít na zdi zámecké komnaty logotyp značky známého piva, Monu Lisu a podobně. Rodiče a ti dříve narození se rozhodně nudit nebudou díky objevování dalších a dalších náznaků. Stejně tak i výtvarné zpracování loutek lze považovat za velmi zdařilé, jejich jednoduchost a poetická krása se však ani v náznaku nepřiblížila kýčovité a laciné líbivosti. Dětští diváci dialogům rozuměli, nekomplikovanost a výstižnost nedaly prostor pro tápání, co že se to vlastně na jevišti odehrává. Pro rodiče si autor či autoři dialogů připravili pár narážek, vtípků, které však nenarušovaly pohádkovou podstatu díla. Výkony živých herců by se daly popsat jako jedno velké nadšení a radost z hraní. Ač se nejedná o profesionály, jejich výkony rozhodně nejsou amatérské v negativním slova smyslu. Právě absence „velkého umění“, kterým disponují věhlasné „oficiální“ divadelní hvězdy, vytvořila tu příjemnou blízkost divákovi.

Hercům Divadla Povidlo se podařilo prostřednictvím jejich výkonů navodit milou, přátelskou atmosféru improvizovaných divadelních sálů, které vznikaly a vznikají ve vesnických kulturácích. Hlava na hlavě, kapánek vydýchaný vzduch, obyčejné dřevěné židle, to vše se spolupodílelo na domácké atmosféře. Musím tedy konstatovat, že ten trochu otlačený zadek a natahování krku, abych viděla, stálo rozhodně za to.

Název představení: Kašpárek a Růžena Šípková
Žánr: pohádka
Uvádí: Divadlo Povidlo
Režie: Robert Bazika
Scénář: dle původní předlohy přepsal Robert Bazika a upravil Ivo Rajnošek
Hrají: Vypravěč: Robert Bazika
Král: Ivo Rajnošek
Královna: Táňa Kopčilová
Růženka: Gábina Smutná
Kašpárek: Jarmila Rajnošková
Princ: Vlastimil Švirák
Premiéra: červen 2012
Hodnocení: 77 %

Zdroj foto: divadlo Povidlo