Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

Tisk

lysenkova200Pamětníci a milovníci divadla si mohli všimnout, že letos 6. září to bylo deset let, co odešla ve věku 94 let vynikající herečka Růžena Lysenková. Naposledy si zahrála v roce 1997, a to v televizním filmu Čas jeřabin. A i když se objevila v řadě inscenací a seriálů, (komu by se nevybavila její postava pošťačky v Chalupářích), velké a nádherné role jí dopřávalo hlavně divadlo.

 

Její výrazná tvář, šarm a herecký talent, to byla poznávací znamení už coby začínající herečky. Už jako hodně mladá si Růžena Lysenková (1918 – 2013) vyzkoušela plejádu velkých rolích v několika divadelních „venkovských“ divadelních společnostech, ale teprve až v Praze se prosadila jako výrazná herečka s širokým rejstříkem.

A jaké byly její první role a herecké začátky? První angažmá po absolvování Státní konzervatoře dostala v Secově divadle. Chtěla hrát a ve velkém souboru některého z pražských divadel by asi nikdy nedostala jako začínající herečka ty role, po kterých toužila. Měla na tuhle dobu „kočování“ nejkrásnější vzpomínky.

lysenkova foto 1

„Měla jsem role, o kterých sní každá herečka, měla jsem obecenstvo, které mi rozumělo,“ vzpomínala Růžena Lysenková v jednom novinovém rozhovoru. „Víte, pro venkovského člověka je divadlo svátkem. V městečkách, kde jsme hrávali, nebylo stálé divadlo, a příjezd divadelní skupiny byl události. Pražský divák je rezervovaný, ať už ho představení sebevíc nadchne, jinak, než delším potleskem svou vděčnost hercům nedovede vyjádřit. Zažila jsem nezapomenutelné chvíle na jevišti, kdy jsem cítila, že diváci reagují na vše, co jim chci říci, že žijí s postavou, kterou pro ně ztělesňuji. Po představení na mně čekávaly prosté ženy, pomáhaly mi s garderóbou – bydlívali jsme všelijak a kostýmy jsme si na představení museli nosit přes ruku. A přinášely mi dárky. Bylo to za války, a tak nosily to, co bylo tenkrát nejvzácnější: doma pečené cukroví, dorty, bábovky. Pak přišla léta u Burdovy činohry, s jednou nejkrásnějších rolí, které jsem kdy hrála, Zuzanou Vojířovou. Do míst, kde jsem tenkrát hrávala, jezdím dnes na estrády a na divadelní zájezdy, setkávám se se svými tehdejšími diváky a nesmírně mě těší, že na mě dodnes vzpomínají. Za ta léta na mě nezapomněli, tak jako já nikdy nemohu zapomenout na chvíli vzácného kontaktu mezi hercem a hledištěm. Proto mám estrády tak ráda, zavádějí mě mezi lidi, kteří se nestydí za projev citu, za dojetí.“

Po osvobození přišlo první angažmá v Praze, ve vinohradském divadle (1945–1948). Helena Trojská v Troilovi a Cressidě, Lazebník sevillský, Dostaveníčko v Sain Lis a řada dalších. Do srdce venkovského publika se Růžena Lysenková zapsala Zuzanou Vojířovou, pro pražské obecenstvo byla rozkošnou paní Urbanovou z Jedenáctého přikázání v Radokově inscenaci v souboru D. F. S. Role svůdnic jí zůstaly na dlouhou dobu i na scéně Městských divadel pražských, kde působila od roku 1952. Byly to často pěkné potvůrky. Ale přesto dokázala dát každé postavě rys lidskosti a citové plnosti.

lysenkova foto 2

Mezi stěžejní inscenace s její účastí patřily hlavní postava ve hře Začalo to v ráji, paní Andrštová ve Sňatkovém podvodníku, učitelka Rose-Marie v americké hře Jako by den chtěl odejít a po letech znovu Arsinoe v Ódě na krále, ale také hry jako Liška a hrozny, Fidlovačka, Já k čertu žiju rád nebo Sňatková podvodnice.

„O hercích se říká musejí hrát hlavou, srdcem i smysly. Mně seděly vždycky ty role, kde jsem mohla uplatnit více to srdce a smysly,“ říkávala Růžena Lysenková, která při své herecké profesi stačila žít rodinný život a s manželem vychovat dvě děti.

A na co na své dětství a na svou maminku nejraději vzpomíná její dcera, herečka Zuzana Geislerová?

„Mámu jsme milovali, byla veselá a plná života, krásně se smála, byla poloviční Maďarka, a bylo to znát,“ říká Zuzana Geislerová. „S bratrem Petrem jsme na ní vždycky večer čekali, až se vrátí z divadla, protože jinak jsme ji moc neviděli. Otec byl doktor práv, a ti dva byli tak odlišní, jak to jen jde, ale byli skvělí rodiče, ani přehnaně starostliví, ani zanedbávači, prostě tak akorát. Máma měla ráda víno, někdy vedla dlouhé monology po pár sklenkách, byly většinou hodně legrační, jednou jsme ji s Petrem nahráli na kazeťák, ale našla to a zničila, což je velká škoda! Mezi kolegy z divadla byla velmi oblíbená, zachovala si po celý život takovou zvláštní naivitu… I když já jí podezřívám, že to hrála, protože vím stoprocentně, že se někdy tak tvářila, že je blbá, a pamatuju si, že mi jednou řekla: Víš Zuzko, nic lidi tak nepotěší, jako když si myslí, že jsou chytřejší než ty!“

Právě na jevišti našla široké uplatnění v repertoáru různorodého charakteru, projevila schopnost konverzační lehkosti, kultivovaného humoru, dokázala ale zahrát i lyrické role, prosadila se také v muzikálu. Oproti divadlu nedostala Lysenková ve filmu a televizi tolik příležitostí, respektive početně jich nebylo málo, zato málo hlavních či velkých.

lysenkova foto 3

Ve filmu debutovala rolí sekretářky v parodii Pytlákova schovanka (1949), v 50. letech vytvořila převážně role matek a manželek. Větší hereckou příležitost jí poskytl až Václav Lohniský (což byl první a poslední film známého herce) v hořké komedii Panenství a kriminál (1969), kde hrála roli matky hlavní hrdinky. Hodně rolí ztvárnila v televizních inscenacích a seriálech. Třeba v 70. letech jsme ji mohli vidět v několika televizních seriálech jako Hříšní lidé města pražského (1969), Chalupáři (1975), Žena za pultem (1977) nebo Inženýrská odysea (1979). Naposledy se na filmové plátno vrátila rolí tety Kornélie ve slovenském filmu Demokrati (1980) a v menší úloze v českém historickém snímku Veronika (1985).

V televizní detektivce Jak se rozloučit s Odettkou (1984) si s ní zahrála i její dcera Zuzana Geislerová: „Představte si, že z té Odettky nic nepamatuju, jen to, že to byla detektivka… Ale chtěla jsem vám říct, nevím, jak moc je to zajímavé, že já se jmenuji po Zuzaně Vojířové, táta jí v té roli viděl poprvé na jevišti, a můj bratr Petr, což je otec Ani a Ester, je zase pojmenován podle Petra Voka z Rožmberka... Otec byl prostě romantik!“

lysenkova foto 4

Zdroj foto: archiv Zuzana Geislerová


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Černobílá fotka má své kouzlo, může obsahovat tajemství i příběh, říká Robert Rohál

robert perexI když nechtěl letos vystavovat, nakonec bude mít od druhé poloviny července fotografickou výstavu v kroměřížské cukrárně Amadeus. Záměrně prý plánoval na tento rok pauzu s tím, že musí vymyslet něco nového. A zatímco přemýšlí o novém proje...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Příběhy a postavy Bohumila Hrabala ožijí na scéně Divadla Kolowrat

Dum foto perexInscenaci Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet uvede na scéně Divadla Kolowrat v pondělí 21. května v 19 hodin pod produkční záštitou ArtWay, z. s. herecké kvarteto Milan Mikulčík, Simona Vrbická, Jiří Bartoň a Kateřina Březinová -...


Literatura

Poznejte tvorbu animovaných filmů z druhé strany

Pixar 200Příběh studia PIXAR přineslo v dubnu svým čtenářům nakladatelství XYZ. Začtěte se do něj i vy a poznejte zákulisí filmového průmyslu.

 

...

Divadlo

Jak vypadá Prostřeno po zlínsku?

laska prochazi zaludkem 200Divadlo Malá scéna Zlín se v současnosti zaměřuje na vlastní autorskou tvorbu, a pokud by všechna představení byla taková, jako Láska prochází žaludkem, je velká škoda, že toho nehrají více. Druhá repríza této komed...

Film

Moderní romance Minulé životy dojme české diváky už v červenci

Minule zivoty200Debutující americká režisérka korejského původu Celine Song ohromila se svým debutem Minulé životy diváky na festivalech Sundance i Berlinale. Její citlivá moderní romance se teď díky distribuční společnosti Aerofilms podívá i do českých ...