Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Tak jako kdysi Vídeň uvedla do světa operetu, tak se v Americe, na Broadway narodil muzikál. Každým rokem tam vznikají nová a nová díla, ne všechna však vydrží v repertoáru těch divadel víc měsíců a ne všechna se dostanou dál do světa. Většina muzikálů se objeví na New Newyorském nebi jako komety, které se rozzáří, pak zhasnou v divadelní atmosféře. Jeden z těch muzikálů, který zazářil a pak byl a je uváděn ve významných hudebních divadlech světa, je dílo scenáristy Luther Davise a hudebníků, textařů, Roberta Wrighta a Georga Forresta, GRAND HOTEL.

GRAND HOTEL jako jeden z vrcholů broadwayského muzikálu 80. let
Podkladem hudebně – dramatického zpracování díla byl román Lidé v hotelu (1933) rakouské spisovatelky Vicki Baumové. Stal se z něj bestseler. Drobné příběhy svérázných hostů a zaměstnanců berlínského hotelu, odehrávající se v roce 1923, čtenáře zaujaly, takže již ve stejném  roce vydání knížky byl příběh poprvé uveden na divadelní scéně v Berlíně a společnost MGM natočila podle románu film, který získal Oscara. Hráli v něm Greta Garbo, John Barrymore nebo také Joan Crawfordová. Nezůstalo však jenom u činoherní a filmové verze (1933). Došlo samozřejmě i na verzi muzikálovou. Ta měla premiéru na Broadway v roce 1958. Po původním váhání, jestli vůbec tento muzikál uvést, se stal zázrak.  K překvapení všech byli autoři byli nominováni na Tony Awards ve dvanácti kategoriích, včetně nejlepší původní hudby. Ocenění získali také při udílení Drama Desk Awards. A konečný počet 1077 oficiálních repríz byl úspěchem. Grand Hotel se stal vůbec nejúspěšnější Yestonovou inscenací na Broadwayi v celé jeho kariéře.

Zdeněk Junák, Lucie Bergerová

Muzikál Grand hotel se poprvé objevil ve střední Evropě v Bratislavě, v geniální režii Jozefa Bednárika (1993). A teď byla premiéra v Městském divadle v Brně. Šlo o první předvedení v České republice. Je až s podivem, že k nám přišel ten slavný muzikál tak pozdě. Grand hotel měl vůbec zvláštní kalendář svých premiér. Všimněme si: román 1933, muzikál 1958, v Bratislavě 1993 a v Brně 2020.

Panoptikum luxusního hotelu
Svět luxusního berlínského hotelu je zaplněn zvláštní společností. Stárnoucí primabalerína, která je na svém posledním turné a bojí se neúspěchu u obecenstva, navíc se nečekaně zamiluje do mladšího muže. Fešák chlap, zadlužený baron, zoufale hledá možnost, jak se vyhnou vymahačům a neváhá, pokusit se o krádež šperků. Těžce nemocný židovský účetní, touží strávit poslední dny života v luxusu. Hezká sekretářka sní o kariéře v Hollywoodu. Nevyspalý recepční, netrpělivě očekávající narození syna. Kuchtíci a služebné se v Hotelu představují svými rytmickými písněmi, jako protiklad k individuálním osudům návštěvníků luxusního hotelu. A skeptický lékař, se znetvořenou tváří po první světové válce, všechno to hemžení s nadhledem pozoruje, komentuje. Je to hotel jako obraz světa. Prolíná se zde láska a beznaděj, smích i slzy, zrození i smrt. Děj dotváří milé retro melodie vtahující posluchače do světa Berlína 20. let. Jsme svědky módních tanců té doby:  give, chacha, rumba, shimmy, jazzové tance, objevuje se i jistá nápodoba Ravelova Bolera. Hudba je příjemná, v důležitých pasážích dramatická, jednotlivá zpívaná sóla by si zasloužila samostatné uvedení, jako retro hity.

Lukáš Vlček

Autentická scéna, kostýmy i choreografie - to se to režíruje!
Režisér Stanislav Slovák s dramaturgyní Klárou Latzkovou asi nemuseli do libreta v překladu Zuzany Čtveráčkové velmi zasahovat. Nevím, do jaké míry se liší tento překlad od toho Zacharníkova, který vydal Dilia již v roce 1989. (Je zajímavé, že se žádná naše dramaturgie hudebních divadel do realizace nepustila, ale je možné, že muzikál nebyl k uvedení od autorů uvolněn.) V Brně se podařilo díky scénografovi Jaroslavovi Milfajtovi vytvořit autentické prostředí hotelu v tehdy módním stylu na pomezí secese a art deco, prvky kubismu. Průhledné skleněné vitráže, elegantní schodiště i klasické módní interiéry v napodobeninách dřívějších slohů. Vše pro luxus a pohodlí návštěvníků hotelu. Proměny stavby díky kvalitní jevištní technice Hudební scény byly rychlé, na principu filmového střihu. To se to hraje v tak dokonalé dekoraci. To se to režíruje!

Je třeba přiznat, že právě takové možnosti přestaveb kladou velké nároky na režii i pohyb protagonistů v mizanscéně. Hudební nastudování Františka Šterbáka bylo důsledné, v barvě orchestru zněly všechny melodie příjemně a přirozeně, citlivě se také orchestr srovnával se zpěvnými party, byť i v dnešní době mikroportů to není vždy jednoduché (zvuková režie Filip Barák). Kostýmní výtvarnice Andrea a Adéla Kučerovy si pohrály s vyjádřením té krásné shimmy módy dvacátých let. Postavy byly oblečeny přesně podle toho, jakou povahu na scéně hrály. Ještě je nutné zmínit se o choreografii Hany Kratochvilové. Ty tance přesně vyjadřovaly dobu svého vzniku a nápady se podřizovaly dobovému hudebnímu koloritu. Tanečníci, Barbora Remišová a Michal Matěj odvedli příkladnou souhru a vhodně doplnili atmosféru scény.

Prostor pro mnohovrstevnaté výkony
Herecky, pěvecky i pohybově byli, jak je to v tomto divadle zvykem, všichni na vysoké interpretační úrovni. Divácky zvlášť zaujal výkon Kristiana Pekara, jako barona, dlužícího všude a všem. Je to nešťastník s fešáckým zjevem, dost komplikovaná postava podvodníka a současně citlivého člověka. Vždyť také jediný je v příběhu usmrcen. Tady si asi autoři muzikálu trochu vystřelili z klasického umíráni ve velkých operách. Podobně jako  je vyřešen konec Verdiho Maškarního plesu, kde Renato probodne hraběte Richarda a ten pak ještě, skoro mrtvý, zpívá náročnou árii, stejně se chová náš hrdina, baron.

Markéta Sedláčková, Ladislav Kolář

Kouzelná byla v Hotelu stárnoucí prima balerína, hraná Markétou Sedláčkovou. Ufňukaná, okolím rozmazlená k uzoufání a později nádherně zamilovaná do barona. Svým mnohavrstevným výkonem zaujala také Marta Matějová, jako Frieda Flamm. Její rozsah od stydlivé holky toužící po kariéře v Hollywoodu, až po její náročné až bujaré taneční kreace, to byl výkon, hodný obdivu. Nejenom mladí zde měli prostor. Generální ředitel v podání Milana Němce byla také zajímavá role člověka, zvyklého na přepych a nadřazenost, který se najednou ocitá v beznadějné ekonomické situaci. Další a další postavy by si zasloužily zvlášť jmenovat. Celý příběh si zaslouží díky režii i samotné herecké, pěvecké, pohybové práci pochvalu. Ta patří všem, kteří se o zdařilý muzikál zasloužili.

Muzikál Grand hotel se v Brně vydařil. Hudební scéna byla zaplněna obecenstvem v nezbytných rouškách a podlesk v závěru, ve stoje, nebral konce. Takže bez váhání lze dát této inscenaci hodnocení 100%.

Autoři: Luther Davis, Robert Wright, George Forrest, Maury Yeston, Vicki Baumová
Režie: Stanislav Slovák
Asistenti režie: Jan Božek a Jakub Przebinda
Překlad: Zuzana Čtveráčková
Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová
Dramaturgie: Klára Latzková
Scéna: Jaroslav Milfajt
Hudební nastudování: František Šterbák, Ema Mikešová
Dirigenti: František Šterbák, Ema Mikešová
Sbormistr: Jana Suchomelová
Korepetice: Jaroslava Michalíková, Monika Jakubíčková, Jana Suchomelová
Choreografie: Hana Kratochvilová
Asistenti choreografie: Kristýna Przebindová, Michal Matěj
´úUprava hudebního aranžmá: František Šterbák
Umělecký záznam a střih představení: Dalibor Černák
Zvuková supervize: Jiří Topol Novotný
Světelná režie: David Kachlíř
Produkce: Zdeněk Helbich
Zvuková režie: Filip Barták
Asistentka kostýmní výtvarnice: Eliška Ondráčková Lupačová
Klavírní výtah a demo nahrávka:Karel Cón
Plakát: Petr Hloušek a Tino Kratochvil

Osmá inscenace sedmdesáté páté sezóny
Premiéra: 5. září 2020

www.mdb.cz (zdroj foto)