Ztracený ráj (Zpráva o člověku v Městském divadle v Brně)

Ztracený ráj (Zpráva o člověku v Městském divadle v Brně)

ztraceny raj perexRežisér Dodo Gombár (nar. 1973) je v Brně již dávno znám. V MDB režíroval… a výborně... Žitkovské bohyně (2017), nebo v Mahenově divadle také objevná režie činohry Želary (2017), v Huse na provázku Ticho na zemi (2019), a tak bychom mohli pokračovat. Není proto divu, že tomuto režisérovi dalo Městské divadlo prostor pro jeho další, vlastní autorský projekt, převyprávění slavného díla Johanna Miltona Ztracený ráj. 

V  dramaturgickém počinu divadla vyvstalo hodně otázek: jak interpretovat tyto slavné verše barokní Anglie do dnešního jazyka a do dnešního pohledu na knihu Genesis, tedy knihu Mojžíšovu, nebo chceme-li, knihu židovského Talmudu? Obsah knihy je všeobecně znám a mnohokrát interpretován nejenom v jiných textech, ale i ve výtvarném umění, kde je zdrojem nekonečného množství inspirací. Co nového tedy může přinést další jevištní převyprávění? Nutno říct, že v oblasti samotného obsahu nemůže příběh přinést nic nového, ani vzrušujícího. Jiné to však je v oblasti formy. Režisér Dodo Gombár je výborný divadelník, mistr jevištních metafor, překvapivých obrazů, mizanscén. V tom opravdu nezklamal. Umí vést herce ke stanovenému cíli, dokáže vyvolat napětí konfliktů, umí se citlivě vnořit do osudů protagonistů a dovést situace k humorným tečkám, v dialogu i ve vzájemném  konání postav. Nejednou se divák upřímně a až neuctivě směje, a pak si uvědomí: ale vždyť je to Bible. Starý zákon. Je vhodné se těmto textům a situacím smát? Pokud nejsme bigotní věřící, tak jistě ano. A přitom si musíme uvědomit, že již Miltonovo přebásnění knihy Genesis bylo na indexu církve až do 19. století. Vždyť Bůh dal pět knih Genesis Mojžíšovi ne proto, aby se množily různé výklady, ale aby to byl Zákon.

Dodo Gombár si s tím textem, ještě vtipně glosovaným, těžkou hlavu nedělal. Předvedl na jevišti peklo, se všemi antagonismy, a využil desítky možností, jak pomocí metafor zdůraznit atmosféru stísněného prostředí. Univerzální jednoduchá scéna a kostýmy Evy Jiříkovské mu velmi dobře posloužily v jeho kreativitě.

Nemá zde význam věnovat se jednotlivým hereckým výkonům. Byly prostě bez chyby a celý tým, od hlavních postav až po mužský a ženský chór, tvořil jednolitý celek, sloužící k jednoznačnému výkladu. To režisér Gombár opravdu umí. Stejně se musí pochválit i pohybová spolupráce Jana Ševčíka. Herci MDB jsou v tomto oboru opravdu zdatní a režisér s choreografem si mohli dovolit často komplikované a hodně vypovídající řešení mizanscény. Hudbu obstaral v této inscenaci David Rotter. Navíc Patrik Földeši výborně využil živě hraná kytarová sóla přímo na okraji scény Určité výhrady však mám ke vložení písně I Fought Tha Law, kde se zpívá: (překlad z AN.) "Bojoval jsem se zákonom a zákon vyhrál. Potřeboval jsem peníze, protože jsem neměl žádné." Tato, byť zajímavá píseň, dle mého názoru, byla v inscenaci nadbytečná a poněkud zdržovala dobře plynoucí děj.

ztraceny raj

Ve druhé části, po přestávce, se objevilo více zvláštností. Na jedné straně geniální nápad, jak „utrhnout jablko poznání“. Eva vařila docela civilně asi ovocný džem, ale jeho ochutnání jí bylo zapovězeno. Až ďábel, v převlečení za hada, ji přesvědčil, aby své kuchařské dílo ochutnala a Eva poté přinutila Adama, aby tu dobrotu ochutnal také. Vtipné, výborně vypovídající, bylo to prostě pravé divadlo imaginace.

V závěru inscenace (byl to závěr, když trval posledních třicet minut?) se režisérovi dílo bohužel rozpadlo. Předlouhý monolog archanděla Rafaela na místě, kde je už vše jasné a každý ví a zná , jaký je dopad oné zvídavosti Adama a Evy na lidstvo, nepřinesl divákům nic nového a ani nemohl. Tak proč tolik zbytečných slov? Tady se měl Dodo Gombár držet Miltona. Jeho rozsáhlé dílo končí v šesti řádcích takto: (překlad J. J. David, nakladatelství J.Otto, 1911)

"Meč boží svižný v čele povztyčen jak kometa žhnul divě před nimi, že prožít počal plným výparem i horkem žhnoucím jak vzduch Libyský, to mírné podnebí: kdy obruč již spěšný anděl naše nehybné jal rodiče a k bráně východní hned vedl a týmž spěchem se srázu v pláň dolejší a potom ztratil se. Zpět hledše, ztopen v ten žeh plamenný bok ráje všecek zřeli k východu, svůj byt prv blahý hrozných tváří shluk i žhnoucí zbroj pak v bráně. Prolili pár ryzích slz, leč brzo setřeli; svět celý kynul klidný zvolit si tu kout a Prozřetelnost vedla je. Tak ruku v ruce vyšli krokem mdlým a vratkým na sirou pouť Edenem." KONEC.

Toto je skutečný Miltonův konec rozsáhlého díla. Adam a Eva byly vyhnáni z ráje a hotovo. „La commedia è finita.“ Bohužel, režisér právě v tomto bodě započal sáhodlouhý poučující výklad, který jinak nápaditou inscenaci hodně pokazil. Vše trvalo s přestávkou více jak tři hodiny. Ta poslední půlhodina byla, žel, úplně zbytečná.

Když vše shrneme, Ztracený ráj je určitě nápadité, velmi zajímavé představení a jistě si svého diváka najde. Jenom kdyby se ještě pan režisér s odstupem podíval na těch posledních třicet minut. Moc by zde výrazné krácení pomohlo.

Ztracený ráj, šestá inscenace 75. sezony, 2019-2020

Premiéra: 15.02.2020

Hodnocení: 70%


Autor: John Milton, Dodo Gombár
Režie: Dodo Gombár
Asistent režie: Jakub Przebinda
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Dramaturg: Miroslav Ondra
Scéna: Eva Jiřikovská
Hudba: David Rotter
Světelná režie: Martin Seidl
Pohybová spolupráce: Ján Ševčík
Jazyková spolupráce: Eva Spoustová
Umělecký záznam a střih představení: Dalibor Černák

Hrají:
Satan: Petr Štěpán
Belzebub: Jakub Przebinda
Bůh: Zdeněk Junák
Syn Boží: Ondřej Halámek
Adam: Jan Brožek
Eva: Barbora Goldmannová
Uriel: Milan Němec
Gabriel: Kateřina Marie Fialová
Michael: Andrea Zelová
Rafael: Viktor Skála
Hřích: Igor Ondříček
Smrt: Erika Kubálková
Moloch / Chór: Jiří Ressler Chaos
Marek Hurák: Mamon / Chór
Eva Ventrubová: Musa / Chór
Diana Velčická: Žena / Chór
Tamara Dikyová: Žena / Chór
Kytarista: Patrik Földeši

www.mdb.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Žáček a Born – tandem, ktorý nám závidia nielen v Čechách, alebo o Adolfovi Bornovi s Jiřim Žáčekom

zacek perexIch knihy stoja za to, aby boli v našej knihovničke. Upútajú prostým a krásnym literárnym obsahom a rovnako skvelou ilustráciou, ktorými nás očaria už od prvej stránky. Pre deti páčivé a nadčasové pre dospelých. Obsahovo vždy reflektujú prejav a k...

Hledat

Literární soutěže jsou jednou z nejlepších cest, jak dát o sobě vědět

Lucie Hlavinková, která se poprvé proslavila knížkou pro děti, je patronkou naší literární soutěže, která právě skončila a čeká na vyhlášení svých vítězů. Lucie nám na sebe prozradila, jak se stala spisovatelkou, čemu se nejraději věnuje a co nového připravuje pro své čtenáře.

Čtěte také...

Sladký - nesladký domov

slad200Sladký domov, je nová hra od maďarského spisovateľa Gyorga Spiró, ktorá bola uvedená Slovenskému publiku 5. mája v podaní režiséra Juraja Bielika. Hlavnú úlohu Milky si v nej zahrala Elena Podzámka a jej pomocníkom bol Ujo Lisný, ktorého si zahral Peter ...


Literatura

Panenka a Vina

panenka200O tom, že to spisovatel nemá jednoduché, vím svoje. Prosadit se na trhu, zaujmout, získat si jméno a zachovat si důstojnost je neustálou snahou každého autora. Důležité je psát netuctově, odlišně, najít téma, které čtenáře zaujme hned na první dojem...

Divadlo

Když to nejde vydržet „Ani o den dýl“

ani o den dyl 200Ani o den dýl je název představení francouzského autora Michela Clémenta, které na začátku října vizovskému publiku představilo zájezdové divadlo SemTamFór.

 

...

Film

Corpus Christi: Polské drama nominované na Oscara přináší očistný příběh hříchu

corpus-christi 200Strhující drama hříchu, který přinesl vykoupení. Corpus Christi, který režíroval Jan Komasa a v jehož hlavní roli exceluje Bartosz Bielenia, se vedle nominace na Oscara v sekci nejlepší zahraniční film pyšní oceněním z MFF Benátky a ...