Kultura21.cz

Laterna magika v letošní sezoně obohatila svůj repertoár opět o jednu jedinou premiéru, na kterou se rozhodla vsadit veškeré své technické i umělecké trumfy. Výsledkem tohoto absolutního tvůrčího nasazení měla být inscenace s vysoce inovativními prvky, jež by princip tohoto multimediálního divadla posunula zase o kus dál. Jak ale nakonec dopadlo setkání snové vize inscenátorů s realitou divácké obce při putování po Podivuhodných cestách Julese Verna?

Za námět si tvůrci nové inscenace vybrali fantaskní příběhy z románů Julese Verna, neboť nabízejí nepřeberné množství příležitostí, díky kterým lze uplatnit různé vizuální a akustické efekty a rovněž i další trikové vymoženosti. Avšak od samotného nápadu uběhl k realizaci tohoto projektu poměrně delší čas. O uvedení této látky na prkna Laterny magiky se totiž uvažovalo již minulou sezonu, ale až letos v únoru se zrodilo představení nazvané Podivuhodné cesty Julese Verna, které je k vidění na Nové scéně Národního divadla.

Režie se ujal režisér, dramatik, dramaturg a v neposlední řadě i umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek, který si z hradecké domovské scény občas odskočí zrežírovat zajímavý projekt do Prahy. Pod hlavičkou Národního divadla tak naposledy přetvořil k obrazu svému Šamberkovo Jedenácté přikázání a už tehdy narazil u pražského obecenstva na vlnu kritik a nepochopení. Drábkovu neotřelému rukopisu a poetickému režijnímu stylu, který mu u diváků Klicperova divadla hladce prochází a za který ho zbožňují, jen málokterý Pražan dobře rozumí. I přesto se rozhodl prostřednictvím Podivuhodných cest promlouvat k divákům svou typickou drábkovštinou.  

Protože je David Drábek gejzírem chrlící všemožné nápady a velmi rád vychází i z improvizovaných situací vznikajících během zkoušek, tak se konečný tvar inscenace dopředu nikdy neví. Finální textová podoba ale nakonec vznikla ve spolupráci se scénáristkou Markétou Bidlasovou. Příběh tak má tři dějové linie, které se plynule prolínají a vytvářejí jedinečný komicko-fantaskní příběh s minimem historických faktů.

Divákovi se otevřenou brány do filmových ateliérů, kde právě první filmařští průkopníci natáčejí snímek na motivy Tajuplného ostrova Julese Verna a do toho řeší i své osobní záležitosti. Do všeho toho blázince přijde na natáčení samotný spisovatel se svou chotí Honorine, u kterých vrcholí manželská krize. Tu ale vyřeší masový vrah hledaný francouzskými policisty, kteří se posléze stanou součástí natáčení stejně jako Jules Verne, který ztvární postavu kapitána Nema.

Aby těch originalit nebylo málo, tak se David Drábek rozhodl částečně rezignovat na princip Laterny Magiky. Inscenace totiž není postavena na pohybovém divadle, jakkoli obsahuje několik tanečních čísel vytvořených choreografem Martinem Packem, ale na klasické činohře, která není příliš synchronní ani s filmovou projekcí Jakuba Kopeckého a Šimona Koudela. Ačkoli všechny zmiňované složky jsou propojeny netradičním způsobem, jejich celková interakce vytváří naprosto úžasnou podívanou, která diváka vtáhne natolik do děje, až je mu líto, že inscenace velmi svižně ubíhá.

Po vizuální stránce byly působivé také scénické nápady Jakuba Kopeckého a kostýmy Simony Rybákové (zejména kostým Luny byl úchvatný). Největší uznání si ale zaslouží hudba Darka Krále, která byla jedním slovem famózní. Proto také tajně doufám ve vydání hudebního CD Podivuhodných cest Julese Verna.
Nesmím ale také zapomenout na velmi dobré herecké výkony. Zejména bych vyzdvihla Jiřího Zapletala jako Julese Verna a Radima Kalvodu, který ztvárnil režiséra Jean-Luca.

Ačkoli inscenace přináší podmanivou podívanou, tak si myslím, že není primárně zacílena na dětského diváka. Tvůrce podezřívám z toho, že ji vtiskli tuto podobu hlavně proto, aby v dospělých návštěvnících pobudili jejich dávno zapomenuté dětské já a oni tak mohli popustit uzdu nejen své fantazii, ale také emocím.

Nedávno jsem psala, že by si každý potenciální návštěvník divadelního představení měl předem nastudovat informace o vybrané inscenaci, aby nakonec nebyl nemile překvapen, že se jeho očekávání diametrálně rozchází s realitou viděného. U režií Davida Drábka na mou radu ale velmi rychle zapomeňte, protože jeho inscenace obsahují takovou smršť nápadů, že jsou na ně krátcí nejen autoři synopsí, ale dokonce ani doprovodné fotografie či trailer nedokáží veškerá specifika představení stoprocentně vystihnout. Nicméně jsem ale přišla na fígl, jak se dá na tuto podivuhodnou cestu dobře připravit. Stačí jen nebýt přízemní a nechat se směle vystřelit do kuriózního světa Vernema. Výsledek totiž stojí za to!

Název představení: Podivuhodné cesty Julese Verna
Uvádí: Laterna Magika, Národní divadlo
Režie: David Drábek
Autoři textu: Markéta Bidlasová, David Drábek
Hrají: Jiří Zapletal, Ivana Machalová, Radim Kalvoda / Radovan Klučka, Bohdana Pavlíková / Lucie Polišenská, Gustav Hašek, Ondřej Vacke, Kryštof Rímský, Henrieta Hornáčková / Bohdana Pavlíková, Michal Balcar / Michal Necpál, Štěpán Pechar / David Stránský, Vojtěch Bartoš / Alex Sadirov, Michaela Mochnáčová
Tančí: Pavlína Červíčková, Anna Dvořáková, Tereza Chábová, Eva Zápotocká, Libor Kettner, Štěpán Pechar, Alex Sadirov, Jakub Sadílek, Jakub Sedláček, Ondřej Sochůrek, David Stránský
Premiéra: 19. února 2015
Hodnocení: 90 %

Foto: www.narodni-divadlo.cz, Martin Šandera

www.narodni-divadlo.cz