Mladej Mungo je kniha, která nabízí pohled na homosexuální vztah v nábožensky a politicky rozděleném Glasgow

mladej-mungo

Po velmi úspěšném debutu Shuggie Bain, oceněném Man Bookerovou cenou, se Douglas Stuart vrací s druhým románem Mladej Mungo, který se odehrává v Glasgow 80. a 90. let. a je více zaměřen na sexualitu, byť z části řeší obdobné problémy jako jeho debut - chudobu, dysfunkční rodinu, násilí či pocit vyloučení.

„Mungo usoudil, že tak okázalý, neskrývaný přepych nemůže patřit katolíkovi‟

Hlavním hrdinou je patnáctiletý Mungo Hamilton, který žije s matkou samoživitelkou a dvěma sourozenci. Starší bratr Hamish, je známý ranař a člen obávaného pouličního gangu. Sestra Jodie, která unavena z několika brigád, se chce prostřednictvím studia na vysoké škole z tohoto neutěšeného prostředí vymanit. Rodina žije v chudinské čtvrti Glasgow. Mungův otec je nepřítomný reálně a jeho matka prožívá epizody alkoholové abstinence a mánie, a je nepřítomná především emocionálně. Mungova sestra Jodie, která mu je v rodině nejblíže, pak supluje péči obou rodičů.

Ústředním motivem knihy Mladej Mungo je vztah Munga a Jamese. Patnáctiletý Mungo vyrůstající v protestantské části Glasgow na sídlišti, na přelomu osmdesátých a devadesátých let (jak už nám ostatně napovídá i obálka). Skamarádí se s Jamesem, který pochází z katolické části Glasgow. James je katolík, což v prostředí nábožensky rozděleného Glasgow znamená, že by měl být Mungovým nepřítelem, protivníkem z podstaty odlišné víry a nakonec i třídního rozdělení, neboť je i synem místního gangstera.

Jejich přátelství se postupně prohlubuje v něco víc – je to vztah plný něhy, porozumění a první lásky, který oběma chlapcům dává naději a sílu. James představuje pro Munga možnost jiného života, možnost být přijat a milován takový, jaký je. Jejich vztah je ale několikanásobně nebezpečný, a to nejenom společenskými předsudky vůči menšinové sexuální orientaci, ale také kvůli odlišné náboženské víře, kterou doprovází u obou skupinách nevraživost, a také násilí – fyzické, emocionální a strukturální. Násilí je tu všudypřítomné, ať už jde o bití v rodině, pouliční rvačky, nebo systémové násilí, které drží lidi v chudobě. Stuart nám tu opět dokazuje, že umí neuvěřitelně věrohodně psát o rodinných vztazích a dysfunkční rodině.

„Žádný uhlí, žádná ocel, žádný železnice, loděnice v prdeli‟

Skotské Glasgow tu není jen kulisou, ale příběhové usazení je klíčové hned z několika důvodů. Prvně nás může napadnout pojmenování hlavní postavy Munga podle svatého Munga, misionáře, který podle legend koncem 16. století založil město Glasgow a stal se jeho patronem.

Příběh také zpracovává politická témata a přirozeně je vkliňuje do děje. Jednak je to konflikt mezi protestanty a katolíky a jednak dopad reforem Margareth Tatcher na Skotsko. Všechny tyto aspekty se do příběhu propisují velmi podprahově - trvající dlouhodobá nezaměstnanost mnoha lidí v Glasgow, kteří zrušením těžkého průmyslu, přišli o práci, utápí své neradostné vyhlídky v alkoholu a násilí, které uvolňuje dlouhodobé frustrace. Stuart dokáže mistrně zachytit atmosféru města – špinavé ulice, opuštěné domy, pachy a zvuky, které tvoří každodenní realitu jeho postav. Jeho popis chudoby a sociálního vyloučení je syrový, ale nikdy necítíte, že by autor své postavy soudil. Naopak, dává jim hlas a důstojnost.

Thatcherovské ekonomické reformy, jako je privatizace, deregulace a omezení odborové moci, měly na Skotsko velmi negativní dopady. Skotská ekonomika byla závislá na těžkém průmyslu, která se ovšem s privatizací a zrušením podniků propadla do vysoké nezaměstnanosti a chudoby a tento stav nebyl nijak londýnskou vládou kompenzován. Sice se v Severním moři pořád těžila ropa, ale většina zisků tekla do právního centra, tedy do Londýna a skotské přírodní bohatství nebylo investováno do rozvoje samotného Skotska a jednalo se tak z pohledu Skotů o druh koloniální správy. Konzervativní strana jejíž součástí byla i Margareth Tatcher, byla vnímána jako protestanská a Labour Party byla spojována s katolíky, což nepřidávalo k uklidnění situace mezi oběma náboženskými skupinami v rozděleném Glasgow. Náboženské rozdělení je tedy v knize Mladej Mungo stěžejním prvkem, které určuje nenávist k jiné skupině, ale zároveň značí jisté možné budoucí smíření mezi katolíky a protestanty, které jak víme z historie Skotska, skutečně nastalo jistým oteplením vztahů mezi oběma skupinami. Vztah Munga (protestant) a Jamese (katolík) tak můžeme vnímat i jako metaforu pro budoucí vývoj vztahů mezi katolíky a protestanty ve Skotsku. Ostatně Stuart popisuje velmi reálně segregaci města Glasgow, která se projevuje takřka všude - od školství po bydlení a trvala až do pozdních 90. let, než si Skotsko odhlasovalo v referendu obnovení skotského parlamentu a vlastní samosprávu. Výraznější změny pak nastaly po sekularizaci a podpůrných levicových reformách skotského parlamentu.

„Poprvé byl Mungo z Jamesovy nahoty celý paf, netušil, co si s tou blízkostí počít‟

Stuart také výborně pracuje s časem – příběh se odehrává ve dvou časových rovinách a není tedy úplně lineárním vyprávěním, postupně se však tyto dvě časové roviny setkají v jednom bodě. Tento specifický narativní styl vytváří napětí a čtenáře nutí přemýšlet o tom, jak minulost ovlivňuje přítomnost.

Douglas Stuart sám říká, že obě knihy čerpají z jeho vlastních zkušeností a z prostředí, ve kterém vyrůstal. Je to prostředí chudoby, nezaměstnanosti, alkoholismu, nedostatku vzdělání a perspektiv, nechtěných těhotenství. Román poměrně silně zobrazuje rozpadlé rodiny, kde rodiče selhávají a děti jsou nuceny se o sebe starat samy. Možná vám bude chvíli trvat, než se začtete. Jde totiž o dosti hutný román, který nešetří detailními popisy a úvahami nad lidmi i okolím. Kniha končí ambivalentně, což pro někoho může být frustrující. Na druhou stranu, právě tuto těžkost a syrovost považuji ze hlavní klad knihy, neidealizuje totiž jakkoliv realitu minulosti.

Ukázka z knihy:

Mladíkovi mohlo být něco přes dvacet. Na sobě měl džíny s páskem zaháknutým zespoda za kožený štítek, aby nezakrýval hrdé logo značky Armani. Byl to pohledný chlap – anebo jím minimálně býval – ale čišelo z něj něco předčasně zkaženého, asi jako z kvalitního masa od řezníka, když se nechá na sluníčku. Navzdory pařáku se od rána potil v bomberu. Když si ji sundal, odhalil na pažích provazce štíhlých svalů svědčících o tvrdé manuální práci, o mládí plném bitek, případně o obojím.
Vlasy měl střižené nakrátko. Ofinu si sčesal dopředu a natužil, takže se mu jednotlivé prameny sbíhaly do zubatých špiček, jako by je někdo zastřihl entlovacími nůžkami. Mungo upřeně zkoumal sedřenou kůži na jeho kloubech. Takhle medově zbarvená pokožka byla ve Skotsku k vidění málokdy; možná pochází z rodiny nějakých Italů, co si tu otevřeli bufet se smaženou rybou, nebo je to takzvaný „špinavý“ Ir s příměsí španělské krve.
Romantická vize se rozplynula, jakmile mladík monotónní, hrdelní glasgowštinou vybafnul: „Hele. Na Svatýho Kryštofa se vykvajzni.‟ Pohled upíral někam mimo ně dva. „Ten by unudil i mrtvýho.‟
Nechal Munga přemítat, jak to, že se ocitl v autobuse se svatým Kryštofem, a dál se šťoural v nose. Jak si tak malíčkem šátral v nosní dírce, Mungo si všiml, že má na každém prstu zlatý pečetní prsten a že se mu po předloktích vinou propletence vytetovaných písmen. Slovy byl pokrytý celý: na hrudi, na botách i na džínech se mu skvěla firemní loga, na kůži nápisy. Šicí jehlou si vyzdobil paže ženskými jmény i názvy gangu: Sandra, Jackie, RFC, Mad Squad. Místy se modrý inkoust z propisky rozpil a rozlil se mu pod kůží jako vodovka, čímž jeho pokožka získala pěkně fialový nádech. Mungo pečlivě pročítal mužovy paže. Ukládal si do paměti, co se dalo.
Staroch hrábl do jedné nákupní tašky, potutelně zamrkal a vytáhl šestipack ležáku Tennent's Super. Vyloupl z plastových smyček dvě plechovky a nabídl Mungovi i potetovanému mladíkovi, přičemž nespouštěl těkavá očka z řidičova zátylku. Mungo zavrtěl hlavou, ale mladík vděčně zabručel a plechovku si vzal. S lupnutím odjistil víčko a přitiskl rty na utíkající pěnu. Třemi mocnými loky pivo vylemtal.