Když v roce 2011 umělecký ředitel londýnského National Theatre Nicholas Hytner zvažoval, že jeho divadlo mezi záplavou vážných dramat potřebuje nasadit výrazný komediální titul, navrhl jeden z jeho dramaturgů prověřenou klasiku – Sluhu dvou pánů Carla Goldoniho. Hytnera však nelákal pokus o návrat ke konvencím commedie dell’arte a rozhodl se pro jinou možnost: vyjít z Goldoniho příběhu, ale najít autora, který na půdorysu starého textu postaví novou komediální stavbu. Zvolil pro tento účel jednoho z předních britských dramatiků Richarda Beana (jehož Novomanželské apartmá jsme před časem v našem divadle uváděli). Beanova svérázná adaptace pod názvem Sám na dva šéfy (One Man, Two Guvnors) pak v Hytnerově režii sklidila skutečně mimořádný úspěch, na kterém se jistě podílel i velepopulární komik James Corden v hlavní roli.
Londýnská inscenace zaznamenala přes tisíc repríz a posléze nejen třikrát objela celou Anglii, ale dočkala se i půlročního turné po celém světě (včetně Austrálie, Nového Zélandu či Hongkongu). „Beanova bujará fraška, která kombinuje zápletku originálu s typicky anglosaským slovním a fyzickým humorem, je v Hytnerově režii jednou z nejzábavnějších inscenací v celých dějinách londýnského Národního divadla,“ shrnul bard anglické divadelní kritiky Michael Billington a psal „o nekonečném proudu gagů“.
Bean skutečně zachoval Goldoniho zápletku o věčně hladovém sluhovi, který zvládne s mazanou elegancí sloužit dvěma pánům najednou, jakož i všechny postavy a vztahy originálu. Přesunul ji ale stylově do anglického přímořského města Brightonu roku 1963, na samotný počátek velkého bigbeatového šílenství šedesátých let. Beanův sluha Truffaldino, který se zde jmenuje Francis Henshall, také hned na začátku říká: „Hrál jsem na valchu v jedný skifflový skupině, ale minulý úterý šli kluci z kapely na koncert Beatles a ve středu ráno mě vylili. Je to ironie, protože Beatles jsem udělal já. Viděl jsem je v Hamburku. Slabota. Povídám tomu Johnu Lennonovi: ,Johne, takhle se nikam nedostanete, dyť je to trapný, copak vás nikdy nenapadlo napsat si něco sami?‘“
Zneuznaný muzikant se tak z nouze stane bodyguardem Rachel Crabbeové, která se vydává za svého mrtvého mafiánského bratra Roscoea a netuší, že Roscoea zabil její milý Stanley – který Francise nakonec zaměstná také. Všechny tyto zatáčky, serpentiny a peripetie se však nakonec (jak už to v dobré komedii bývá) šťastně vyřeší, a to i v případě samotného Francise, kterému se během příběhu nejen podaří se dosyta najíst, ale i najít si pro sebe vhodnou partnerku…
Beanovy dialogy svou úsečností, citem pro paradox, absurditu a správně „střelenou“ nadsázku navazují evidentně na „montypythonovskou“ tradici britského humoru. Přitom ponechávají dost prostoru pro půvabné i drastické pohybové gagy i pro dynamické retro písně Granta Oldinga v „šedesátkovém“ duchu, které nejen zprostředkovávají dobovou atmosféru, ale také rozhýbávají a komentují děj (a které v naší inscenaci uslyšíte v podání živé kapely).
Překlad Jitky Sloupové tak zde doplňují Oldingovy písně v překladu Mikuláše Bryana vzniklém přímo pro naše divadlo. V titulní roli Francise Henshalla se představí Alan Novotný doplněný Rastislavem Gajdošem (Charlie Clinch), Esther Mertovou (Pavlína, jeho dcera), Jakubem Uličníkem (Harry Flinck), Jonášem Floriánem (Alan, jeho syn), Barborou Goldmannovou (Rachel Crabbeová), Lucií Bergerovou (Dolly), Martinem Mihálem (Stanley Cool), Jiřím Danielem (Lloyd Rafting), Patrikem Bořeckým (Gareth) a Janem Valešem (Alfie). Jako pěvecké trio uslyšíte Martu Matějovou, Alžbětu Janíčkovou a Libora Matouše. Režisér Stanislav Slovák si jako svůj inscenační tým zvolil Jaroslava Milfajta (scéna), Andreu Kučerovou (kostýmy), Daniela Kyzlinka (aranžmá a hudební nastudování), Martina Packa (pohybová spolupráce) a Jana Šotkovského (dramaturgie).
Premiéra inscenace se odehraje na Činoherní scéně 17. a 31. prosince 2022.

Více informací: https://www.mdb.cz/
| < Předchozí | Další > |
|---|




Jakoby tenhle zamotaný rok 2020, kdy se nám všem snaží rytmus i melodii vnutit koronavirus, vlil do žil Janu Smigmatorovi nějakou mimořádně dobrou transfuzi. Blýskavé pódium s reflektory a big bandem za zády, na jaké byl zvyklý ve ...
Už po několikáté se na divadelní přehlídce Setkání Stretnutie objevilo Dejvické divadlo. Tentokrát s komedií Každý má svou pravdu.
Od konce minulého roku jsou vystaveny v holešovské kavárně U Ámose černobílé fotografie Robert Rohál. A i když měla být v prvním březnovém týdnu výstava skončit, nakonec je všechno jinak a výstava je prodloužena snad až do konce dubna. Své černobílé snímky zd...
Paříž, 17. století. Cyrano z Bergeracu (Luboš Veselý) je nápadný nejen díky svému vtipu, pohotovosti a básnickému umění, ale především kvůli svému mimořádně velkému nosu. Miluje svou nádhernou sestřenici Roxanu (Natálie Řehořová), o kterou má ...
Mám takový pocit, že každý z nás se alespoň na malou chvíli setkal s rodinkou Griswoldových, ať už s tou filmovou nebo jí velmi podobnou v reálném životě. Připomeňme si americkou komedii z osmdesátých let, která vás možná, ...