Šárka Eliášová: Tak se prozpívávám a protancovávám...

Šárka Eliášová: Tak se prozpívávám a protancovávám...

sarka 200Pokud hodláte vyrazit do Londýna, je dost možné, že v parku nebo v klubu narazíte na skupinu The Shinings. Když se zaposloucháte do jejich hudby a bude se vám zdát, že slyšíte českou stopu, nebude se mýlit. Jedna členka tohoto tříčlenného uměleckého tělesa totiž pochází z Jablonce nad Nisou. Na konci června měla Šárka Eliášová v Hradci Králové workshop brazilského tance, který je její druhou doménou. Při té příležitosti se mi ji podařilo vyzpovídat.

Co Tě přivedlo k tomu stát se zpěvačkou? Měla jsi vždycky sen stát na pódiích a zpívat nebo to byla jen souhra náhod?
Ve čtyřech letech jsem zpívala po hospodách za limonádu a oříškovou čokoládu. Základní uměleckou školu jsem začala navštěvovat ještě před nástupem do první třídy. Zpívala jsem ve sborech, v šestnácti jsem se stala členkou dívčí folkové skupiny. Poté jsem prošla několika revival kapelami v Praze. Zlom nastal, když jsem „na pár měsíců “ odjela do Londýna, abych si zlepšila angličtinu.

A pár měsíců se trochu protáhlo...
Ano, teď je to osm let :). Na náhody nevěřím, já vždy věděla, že budu zpívat.

Společně s Viviane Lara a Federicem Bertilottim zpíváš v kapele The Shinings. Jak bys charakterizovala styl, který hrajete?
To je vážně těžké určit, stále se vyvíjíme. Ale mohla bych říct, že gypsy & rock se mísí s experimentálním stylem.

Viviane je Brazilka, Federico Ital, ty pocházíš se severních Čech. Poznali jste se v Londýně, ale jak jste se dali dohromady jako skupina?
S Viviane jme se poznaly v japonském obchodě v roku 2008, kde jsme obě pracovaly. Pak jsme začaly chodit na karaoke, jen tak jsme si zpívaly doma s kytarou a staly se z nás skvělé kamarádky. Zatímco já poslouchala chansony a balkánskou hudbu, Vivi byla ještě tvrdou rockerkou. O dva roky později jsme to daly do kupy a začaly vystupovat po klubech jako Vivi & Sarka. A roku 2013 se nám na jednom z našich koncertů „připletl“ do cesty Federico, energický a talentovaný Ital hrající na perkuse. Jeho duše nás očarovala a my věděly, že dohromady můžeme vytvořit něco velmi zajímavého. Tentýž den jsme byli tři.

Jak často máte koncerty a kolikrát týdně zkoušíte?
Zkoušíme jednou týdně a když je hezky, tak se sejdeme v parku na jam session. Vystupujeme přibližně třikrát do měsíce, ale teď jsme si vzali měsíc volna na dovolenou.

sarka 1

Spousta skupin začíná mít po určité době ponorkovou nemoc. Jak je to u vás?
Máme pevný základ a tím je naše přátelství. Učíme se jeden od druhého a myslím, že jsme všichni tolerantní. Máme vlastně takové idylické manželství :).

Na jaké vystoupení nejraději vzpomínáš?
Každé vystoupení má v sobě jiný náboj, jinou energii a je unikátní. Ale nejvíc zapamatovatelné je zřejmě to úplně první. Více očekávání, větší nervozita a následná větší radost po vydařeném koncertu.

Spojené království je kolébkou pěveckých a talentových soutěží jako SuperStar, X Factor nebo Got Talent? Uvažovali jste s The Shinings, že byste se do podobné soutěže přihlásili?
Ne. Jak říká Federico: „Hudba je vášeň a ne byznys.“ Netoužíme být známí, ale pravdiví. Chceme s lidmi sdílet naše pocity.

Znamená to tedy, že si písničky píšete sami?
Ano, píšeme. Každá pro nás má velký význam.

Pocházíš z Jablonce nad Nisou. Jak často se domů, pokud toto město ještě za svůj domov považuješ, vracíš?
Samozřejmě, že považuji. Do Česka jezdím několikrát ročně.

Konec června jsi měla „pracovní“ i v České republice. Nebyla to ale záležitost pěvecká, ale taneční. Mohla bys to trochu přiblížit?
Na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové jsem měla workshop brazilských tanců. S mým přítelem jsme vyučovali párový tanec zvaný Forro.

sarka 2

Jaké to bylo vystupovat před „domácím“ publikem a jak se liší české publikum od toho na Ostrovech?
Přiznávám, že jsem z českého publika měla menší obavy. Forro je vážně tanec „tělo na tělo“ a já si nebyla jistá, zda to české publikum přijme. Všichni do jednoho ale byli skvělí, otevření a hlavně neuvěřitelně muzikální. Na přísloví „Co Čech, to muzikant“ něco bude. :)

Dokážeš si představit, že by ses někdy do České republiky vrátila natrvalo?
Londýn se mi stal druhým domovem. Ale do budoucna o návratu do Čech uvažuji. Tak se tím životem prozpívávám a protancovávám a uvidíme, kam mě to nakonec zanese.


 

Přihlášení



Soutěže

Veverčák Píťa se vrátil

Veverčák Píťa se společně s hajným Petrem objevili v knize Víš, kde jsou děti stromů? a nyní se vrací v titulu Kde si Píťa chladí tlapky? Nakladatelství Kazda

Ženy, které milují příliš a doufají, že se jejich partner změní

Doufáte, že se váš partner, který vám ubližuje, změní? Ne, nezmění! Kniha z nakladatelství Portál psychoterapeutky Robin Norwood je o citové závislosti ve vztazích a pomáhá ženám najít cestu k sobě a odejít z nevyhovujícího vztahu. Je plná skutečných příběhů žen, které milovaly příliš… Nakladatelství Portál

Rozhovor

„V poezii jsem objevila tu nejvhodnější vrbu,“ tvrdí Věra Orzághová

obalka ROZT 200Drsná, provokativní, dráždivá, zhýralá. A také něžná, milující, pokorná a obětující se. Taková je poezie Věry Orzághové, v literárním světě známé pod uměleckým pseudonymem Vorona. Autorka v básních prož...

Hledat

Videorecenze knih

Michael Krásný vydává druhé album 20:20

Michael Krásný, kontrabasista, baskytarista, zpěvák a dlouholetý doprovodný hráč trumpetisty Laca Decziho, vydává druhé sólové album s výmluvným názvem 20:20. michaelkrasnymusic.com

Čtěte také...

Rozhovor s Adamem Chroustem

chroust 200Nedávno vyšla dlouho očekávaná biografie Dr. Miloslava Stingla (* 19. prosince 1930, Bílina), českého cestovatele, etnografa a spisovatele. Jde o naprosto výjimečného muže s pozoruhodnými zážitky a zkušenostmi. Například zažil blokádu Kuby, mlu...


Literatura

Budu živ tři sta let … Příběhy pacientů

budu ziv trista letÚtlá knížka velmi poutavým způsobem předkládá čtenářům příběhy lidí, kteří prožili a přežili závažné onkologické onemocnění. Příběhy jsou rozmanité, vyprávěné často velmi prostými, syrovými slovy, ale právě proto velmi přitažli...

Divadlo

Kolečko v Disku pracuje s buchtami i bohyněmi

buchty a bohyne200Petr Kolečko (Okresní přebor) napsal divadelní hru přímo na míru čtyřem absolventkám, čtvrtého ročníku Katedry herectví činoherního divadla pražské DAMU, Nikol Kouklové, Evě Josefíkové, Marii Poulové

Film

Slavoj Žižek píše o filmu

lacrim200Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších my...